Sedmička pro své čtenáře přichystala další letní seriál, ve kterém postupně sedm osobností představí své radosti. První z nich je devětapadesátiletý brněnský herec s nezaměnitelným hlubokým hlasem Zdeněk Junák, kterého proslavila i role četníka Ambrože v Četnických humoreskách.
K jeho největším radostem patří život. Tvrdí o sobě, že je líný, miluje sladké pečivo a rád pije bílé víno se svou ženou Irenou. Poslouchá moravský folklor a jazz, Beatles, Pink Floyd a Olympic.
Brno
Kdybych měl svých sedm radostí popsat pěkně od začátku, tak nemůžu začít jinak, než Brnem. Sice jsem se narodil v tak malé vísce, že prdel světa je proti ní velkoměsto, ale do Brna jsem přišel před více než čtyřiceti lety studovat divadlo. Do Prahy bych nešel, i když jsem měl spoustu nabídek práce. Je to na mě už moc velké město. Ale zpátky na Moravu. Brno je to nejkrásnější město na světě. Je velké tak akorát a je neuvěřitelně kompaktní. Všechno podstatné tak nějak u sebe a lidé to mají všude blízko. Navíc jsou v Brně pěkné holky a nádherné okolí. Do Bratislavy a Vídně je to kousek a do Polska na nejbližší tržiště za Českým Těšínem co by kamenem dohodil.
Práce
K mým dalším radostem patří práce, kterou je divadlo. Teď je to Městské divadlo v Brně, kde mám angažmá. Nejoblíbenější rolí je mlíkař Tovje ve hře Šumař na střeše. To je takový dobrák, který věří v dobro na celém světě.
Jde o krásný lidský příběh, který hraji moc rád. Další pěknou rolí je otec ve hře Kočka na rozpálené plechové střeše. Tam hraji drama člověka, který zjistí, že má rakovinu. Pak mu doktoři řeknou, že ji zase nemá, ale úplně nakonec se dozví, že je doopravdy nemocný. Je to zajímavý příběh o kouskování majetku, cynismu a hyenismu uvnitř rodiny.
Divadlo je mou radostí natolik, že si občas rád zajdu i jinam. Tedy pokud mi to čas dovolí. Výborná jsou představení například v Buran teatru. Nejsem ale typ herce, který by ve volných chvílích běhal po jiných divadlech. Držím se citátu Mariána Labudy, který řekl, že se také horník o dovolené určitě nejde podívat do jiného dolu.
Dcera Zuzana
Co se mi však v životě povedlo a dělá mi největší radost, je má dcera Zuzana. Je jí sedmadvacet let, je vdaná a čeká rodinu. Takže budu brzy dědeček a budu mít dokonce dvě vnoučata. Měla by to být dvojčata. A věřte nebo ne, bude to páreček. Chlapeček a holčička. Doufám, že budou hlavně zdravá.
Zuzka v tatínkových šlépějích nešla. Zaplaťpánbůh. Ne, že by neměla talent, ale chyběla jí píle a trpělivost. Když třeba začala hrát na kytaru, bolely jí prsty. Divadlo jsem navíc vyloučil úplně, protože měla šílený brněnský akcent. Vystudovala tedy obchodní školu a nastoupila do jedné reklamní agentury. Na vizitce má obchodní ředitelka, ale ve skutečnosti je to vlastně účetní.
Manželka Irena
Už osmadvacet let jsem ženatý s tou nejlepší ženskou na světě, Irenou. Je to žena do slunce i do nepohody. Dodnes spolu jezdíme na dovolenou, i když se tomu kamarádi diví. Ale my si naprosto vyhovujeme.
Každý si vezmeme své knihy, na pláži řeckého Rhodosu si čteme a občas si přečteme nějaký citát. V poledne se vytratím do krčmy, dám si pivo a ouzo a v jednu odpoledne už jsem v klimatizovaném pokoji na hotelu a dávám si dvacet. Pak se vrátím na pláž, kde najdu ženu přesně na stejném místě. Jsme prakticky pořád spolu, i když spolu moc nemluvíme. Ale máme se moc rádi.
Rodiče
Radost mi také dělají rodiče, kterým je už hodně přes osmdesát. Otec byl sice zklamaný, že jsem šel studovat herectví. Myslel si, že budu potravinářský chemik jako on. Polevil, až mě uviděl v prvním představení ve Zlíně, kde jsem hrál Švandu Dudáka. Tehdy bylo divadlo vyprodané do posledního místa. Po představení přišel za mnou a řekl: „Zdeňo, je to dobrý. Vidím, že jsi tu šťastný“.
Režiséři
K mým dalším radostem patří režiséři. Zdeněk Koloč, Miloš Hynšt, Evald Schorm, Stanislav Moša, Zdeněk Černín nebo Antonín Moskalyk. Někteří už ale nejsou mezi námi, ale stále jim za mnohé vděčím. Koloč mě například naučil pokoře a Hynšt v hledání chyb u sebe. Vždycky říkal, že když něco nejde, musím začít jen a jen u sebe.
Neměl rád, když se herec vymlouval na kostým nebo špatné nasvícení. Moskalyka zase nikdo nenačapal. Ten měl všechno v hlavě. Přišel na plac, rozdělil úkoly, upravil scénu a začalo se točit. Stejný byl i Evald Schorm, který z herců bral malé cihličky, z nichž stavěl velký dům.
Víno
Jako echt Moravák nemůžu zapomenout také na dobré víno. Upřednostňuji Veltlín a Sauvignon. Nemám rad tvrdá, selská vína. Spíše mi chutnají kulatější. Víno si vychutnávám třeba u vaření, což je také má radost. Otevřu lahev, montuju do hrnce ingredience a popíjím. Kromě bílého vína mám rád i bílý alkohol. Vodku, pálenku. Zkrátka všechno čiré.
