Pandemie koronaviru zkazila řadě výletníků plány. Bezpečnostní omezení však částečně odpadají a dopravci postupně linky obnovují. Deník E15 proto oslovil české osobnosti, které spojuje velká obliba v cestování. Kam mají namířeno? V dalším díle odpovídá cestovatel a spisovatel Ladislav Zibura.
Do které země se nyní vyplatí cestovat a proč právě tam?
S touto odpovědí asi nebudu příliš originální, ale mně přijde jako prima nápad si letos projet Česko. Jak jsem si sám ověřil, tradiční turistické destinace si můžete užít bez autobusů, turistů a navíc mi přijde milé podpořit podnikatele, kteří přišli o své příjmy.
I na delší cestu se navíc můžete vydat bez obav, že někde uvíznete kvůli nečekanému zhoršení situace. Sám teď po Česku jezdím a dělá mi to velkou radost. Třeba na Šumavě bylo těžší sehnat ubytování, ale jinak se žádný příval tuzemských turistů nekoná. A taky mám pocit, že jsou za ně místní upřímně rádi.
Jaká zajímavá místa v Česku vás tentokrát přilákala?
Ačkoli žijeme v přesvědčení, že je naše země malá, tak tomu tak není. Když jsem lidi na sítích poprosil o tipy na výlet, sešlo se mi přes pět set míst. Z přírody bych určitě doporučil třeba méně navštěvované Krušné hory plné tajemných míst a opuštěných budov, krásný Národní park Podyjí s jeho výhledy a vínem, Jizerské hory s jejich malebnými roubenkami a Novohradské hory, které jsou méně známou obdobou Šumavy.
Z kulturních věcí mě pak baví lokální kuriozity – třeba „podhledna“ (opak rozhledny, pozn. red.) u České Třebové, různé samoobslužné bary jako třeba v Jeseníkách a Krásné lípě, muzeum samorostů ve Slavonicích nebo muzeum žehliček a kasiček v Bečově nad Teplou.
Taky jsme zemí s nejhustší sítí turistických tras na světě a největší hustotou rozhleden – cestovat se dá i za nimi. Vydat se dá také za historií husitství, Velké Moravy nebo druhé světové války na českém území, na každém druhém kopci je hrad nebo zřícenina. Nabídka je bohatá. Mně osobně se nejvíce osvědčilo někam přijet a optat se místních. Nejlepší jsou nakonec místa, na která člověk narazí náhodou.
Co vás na Česku baví nejvíc?
Nejraději mám vždycky setkání s lidmi. Rádi si o sobě myslíme, že jsme stydliví až nepřístupní, ale podle mě to je jen předsudek. Stačí se usmívat a chovat stejně otevřeně jako na zahraniční dovolené. Dávám se do řeči s lidmi na ulici, občas nabízím svezení lidem na zastávkách a beru stopaře. Člověk Česko trochu víc pochopí, když se pobaví s lidmi z různých regionů.
A ohromnou radost mi také dělají osamělé cesty večer. Všechno se vyprázdní, je nejhezčí světlo z celého dne – a já si říkám, jak je u nás krásně. Díky tomu, že si po Česku dělám „okružní jízdu“, dost intenzivně vnímám ty proměny a rozmanitost naší krajiny.
Kam se chystáte na příští zahraniční cestu a na co se v cílové destinaci nejvíce těšíte?
Protože moji rodiče mají smysl pro dobrodružství, začal jsem je brát s sebou. Předloni jsme byli v Nepálu, kam by se asi sami nevydali, a byla to taková rodinná terapie. Když to bude možné, v září se vydáme do mého milovaného Rumunska, které je podle mě spolu s Francií tou nejrozmanitější zemí Evropy.
Je to země dobrého jídla, nádherných silnic v horách, malovaných kostelů, hradů a obecně dobře zachovalých památek z různých období. Na Rumunsku miluji ten božský klid, venkovskou atmosféru a taky to, že země zůstává dosud neobjevená turisty.
