Drama Tvář oceněné na letošním Berlinale na příběhu mladíka, jenž při nehodě přišel o obličej, zkoumá odvrácenou stranu venkovské mentality zaměřené hlavně na povrch.
Kromě navrátivšího se emigranta Pawla Pawlikovského polský film v současnosti ve světě nejlépe reprezentuje režisérka Małgorzata Szumowská. Především na Berlinale ji mají rádi, německý festival v hlavní soutěži promítal tři její poslední filmy, dva z nich tam dostaly významnou cenu. Snímek Tělo Stříbrného medvěda za režii, letošní novinka Tvář dokonce Velkou cenu, tedy druhé místo v klání, v němž zvítězila rumunská studie intimity Nedotýkej se mě.
Podobně jako Tělo, i Tvář se zajímá o vliv fyzična na identitu a štěstí. Hlavní hrdina Jacek má na začátku filmu psa, přítelkyni a práci na stavbě sochy Ježíše, který má svou výškou trumfnout i toho v Riu de Janeiro. Pak ho potká nehoda, při níž přijde o tvář – a s ní i skoro o vše ostatní.
S plastikou obličeje ho ne všichni z těch, kteří mu předtím deklarovali svou lásku, dokážou přijmout, ačkoliv uvnitř zůstal pořád metalistou a i v jeho implantátu je stále poznat jeho původní podoba, tedy rysy jeho představitele, režisérčina manžela Mateusze Kościukiewicze. Tvář je stejně jako Tělo žánrově těžko zařaditelný kousek, zčásti tragédie, drama, satira a podobenství, protože Jackova nová tvář symbolizuje vše nové, nezvyklé, na co si Poláci nechtějí zvyknout. Obracení se k modlitbám, aby vše bylo jako dřív, nefunguje, neboť náboženství se změnilo ve vyprázdněné rituály.
Szumowská svůj nelítostný obraz země, kde se u vánočního stolu vyprávějí rasistické vtipy a už jen dlouhé vlasy dráždí polovinu obce a rodiny, snímá kamerou s velmi malou hloubkou ostrosti. Rozostřený obraz dodává filmu pocit neskutečna, zároveň zdůrazňuje rozostřenost hodnot místní společnosti.
Vše začíná šílenstvím v předvánočním výprodeji, během něhož se polonazí lidé tahají o televizory. Konzum se potkává s bigotností a xenofobií a jediným řešením je už jen útěk. Její kritika vybízí k zamyšlení. Často však vyznívá i přes narativní a obrazové zvláštnosti trochu těžkopádně. Píchá do všeho kolem, ale postavy jako by už ani neměly šanci být jiné a postupně začnou splývat v dav hodný odsouzení. Tvář je tak filmem pozoruhodným především svým netradičním vzhledem.
Autorka je spolupracovnicí redakce
Tvář
(drama/satira, Polsko, 91 minut)
Režie: Małgorzata Szumowská
Hrají: Mateusz Kościukiewicz, Agnieszka Podsiadliková,
Małgorzata Gorolová, Roman Gancarczyk
Hodnocení: 60%
