O vlivu Velvet Underground na hudební scénu sedmdesátých let vypovídá dobový bonmot, dnes připisovaný několika jejím prominentům. Totiž že debut s banánem na obalu si sice koupilo jen deset tisíc posluchačů, ale všichni pod jeho vlivem zakládali další, podobně nonkonformní kapely. „Velvety“ potkal úděl dalších interpretů, kteří předběhli dobu: docenění i lepších prodejních čísel se dočkali až dlouho po rozpadu. Stěží zpochybnitelný přínos je ve studii akcentován až příliš, jako by podobný úděl nesdílela většina průkopníků. Až čtenář propadne dojmu, že bez Velvet Underground by v okrajových žánrech sedmdesátých let – od punku po industriální hudbu – nic zajímavého nevzniklo.
Dráha skupiny je zaznamenána den po dni. Unterberger rekapituluje nejen vystoupení, turné a nahrávání, dává nahlédnout autorům rodících se skladeb pod ruce, připomíná i nehudební eskapády, mnohdy již zdokumentované jinde.
Mnohé se ale rozdrobit a přiřadit ke konkrétnímu dni nedalo. Stránky proto lemují záložky datované pouze měsíci, v hutném proudu textu tyto působí rušivě, stejně jako zmnožené citace. Rekonstruují sice, jakými kroky kapela o mnoho později došla uznání, v čemž spočívá možná největší přínos knihy, již jen množství uvozujících vět a neustálé přeskakování od událostí marginálních k těm, které utvářejí příběh a kontext, ale činí četbu obtížnou. Naneštěstí české vydání ctí redakci originálu včetně zlomu malým písmem do třech sloupců na stránku.
Rozhodnutí pojmout materiál chronologicky a nikoli tematicky je přesto pochopitelné: autor je lepším hudebním historikem a archivním badatelem než analytikem. Pojetí sice knihu činí místy obtížně čitelnou, ale informační hodnota tyto nevýhody vyvažuje. I přes dílčí výhrady je monografie legendární kapely jednou z mála, které kdy opravdu měly vyjít.
Richie Unterberger: White Light/White Heat
Nakladatelství: Volvox Globator, 2011
Překlad: Petr Ferenc
Hodnocení: 70 %
Autor je spolupracovníkem redakce
