Osud je svedl dohromady, když nastoupili do stejného ročníku na DAMU. Kamarádský vztah Karla Heřmánka mladšího a Nikol Kouklové přerostl v lásku při zkoušení Othella. I když on představoval Othella a ona Desdemonu, k žádnému opravdovému „škrcení“ u nich nedochází. Rozumějí si nejen při práci, ale i v soukromí. Společně pečou a luxují, ale hrají i v Národním divadle.
Oba mají i zkušenosti před kamerou. Karel Heřmánek si zahrál v seriálech Cesty domů a v Kriminálce Anděl. Nikol Kouklová dostala větší příležitost v televizi v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2.
Není to tak dlouho, co jste vyrostli z dětských let. Jak na tyhle časy vzpomínáte?
Kouklová: Jako herečka nemám zatím moc „nažito“ a k zážitkům z dětství a z puberty se vracím často. Dostává mě, jak jsou děti „nepopsané“, čisté, pravdivé a mají spontánní reakce a názory na dění kolem. Taková jsem bývala i já. Vyrostla jsem v Praze a Prahu nade vše miluji. Ráda chodím těmi malými uličkami, pozoruji život v metropoli, nechávám se inspirovat okolím a opakuji si při tom text. Jako holčička jsem jezdila s prarodiči na chaloupku do Mcel, kde jsem prožila dětství v přírodě, a vracím se tam dodnes. V lese mám své tajné království, kam si chodím stěžovat anebo naopak sdělovat, co se mi poslední dobou vydařilo. To je můj rituál. Miluji tamní lesy, projížďky na kole, mezi lidmi, které znám odmalička, se cítím dobře.
Heřmánek: Jsem rodilý Pražák a do svých třinácti let jsem vyrůstal v okolí Hradčan. Právě okolí Hradu patří mým vzpomínkám z dětství. Pokud to bylo možné, jezdili jsme s rodinou na chalupu do Českého ráje, kousek od Hrubé Skály a zříceniny Trosky. Tam jsem se cítil „opravdu“ doma. S rodiči a bráchou jsme chodili na výlety a s partou jsme trávili hodně času na kolech nebo s míčem. Za babičkami jsme zase jezdili do jižních Čech a na Šumavu.
Kolik máte sourozenců?
Kouklová: Dva nevlastní, sestru Valentýnu a bratra Tomáše. S bratrem se nevídám tak často, jak bych chtěla, bydlíme každý v jiném městě. Valentýna žije s mámou v domečku za Prahou, a i když se vídáme málo, máme velmi blízký vztah. Je o devět let mladší a dost jsem ji hlídala, vyzvedávala ze školky, školy, kroužků a brala jsem ji do divadel, na koncerty, a dokonce i na rande. Někdy ji posadím do auta a jedeme spolu samy na chalupu nebo výlet. Mám hodně mladé rodiče, měli mě už v osmnácti letech a mohla jsem s nimi vždy mluvit otevřeně a o čemkoli.
Heřmánek: Jsem prvorozený ze tří bratrů, a tudíž si nesu ten klasický pocit ukřivdění, že když mně bylo něco zakázáno, jim to pak už procházelo bez větších problémů. S prostředním Pepou jsem prožil celý svůj život od základky až po maturitu. Dokonce jsem nastoupil na školu s odkladem, abychom spolu mohli být ve stejné třídě. Někdy jsme se dokázali tvrdě pohádat a servat jako koně. František je o dvanáct let mladší, a když jsem s ním doma, pokaždé se spolu kočkujeme a zlobíme. Pepa je spíš ten, kdo ho vychovává.
Byli jste v pubertě rebelové?
Kouklová: Moc ne. Na základce jsem byla jedničkářka, žádné zohýbané rohy učebnic, vždy přesně ořezané tužky do špiček a precizně obalené sešity. Na gymnáziu jsem trošku „zvolnila“ a na známkách mi už tak nezáleželo. Spíš jsem přirozeně vynikala v tom, co mě bavilo, a zlobila jsem profesorky maximálně tím, že jsem fungovala jako poštovní ústředna a psaníčka od kluků ke mně lítala a odlítala jak o závod. Některá mám dodnes schovaná.
Heřmánek: Nechtěl bych být na místě maminky, když jsme s bráchou vyrůstali. Jakmile prý jednoho z nás jako malého oblékala, druhý se mezitím stačil svléknout. Na střední škole to díky vylomeninám odneslo okno, dveře. Průšvihů bylo dost, většinou to končilo poznámkou nebo pozváním rodičů na kobereček.
Oba dva rádi cestujete, kde se ale v létě cítíte nejlépe?
Kouklová: Líbilo se mi třeba na Zlaté Koruně, kde jsme na seznamovacím kurzu jeli vodu s budoucími spolužáky z DAMU. V létě ráda jezdím na kole a taky miluji řízení s otevřeným okénkem po českých luzích a hájích, když jsou rozkvetlá pole a já se kochám přírodou a létem! Řízení je pro mě relax.
Heřmánek: V Českém ráji. Když procházím mezi skalami, připadá mi to jako v pohádce. Chalupu tam sice již nemáme, ale ta místa mám rád. Líbí se mi i v Jevanech, kde žije moje rodina, je tam klid, a když máme volno, jezdíme tam s Nikol. V létě mě to velmi baví na kánoi na řece. Když se sejde parta a hezké počasí, není nad týden na vodě. Mou vášní, stejně jako u Nikol je cestování za hranice republiky.
Karle, v Divadle bez zábradlí, kde je principálem váš otec Karel Heřmánek, také hrajete.
Heřmánek: Účinkuji v inscenaci Indická banka spolu s Danou Morávkovou, Zdeňkem Žákem, Josefem Cardou a Johannou Tesařovou. Jedná se o kafkovskou komedii, ve které ztvárňuji ředitele banky, indického boha. Celý obličej mám natřený na modro a zpočátku jsem z toho líčení a odličování moc nadšený nebyl, ale už jsem si zvyknul. Tátovi jsem dělal asistenta při režírování představení 2x Woody Allen. Mimo Zábradlí účinkuji spolu s celým naším ročníkem z DAMU v Národním divadle ve hře Konec masopustu a kvůli tomuto představení jsem se naučil hrát na trubku „Už mi koně vyvádějí“. V dubnu jsme měli premiéru s první absolventskou inscenací v DISKu ve hře Punk Rock. V současné chvíli zkouším Sen noci svatojánské ve Východočeském divadle v Pardubicích, kde budeme v létě hrát pod širým nebem na Kunětické hoře.
Nikol, a jaké jsou vaše aktivity? Hrajete někde i s Karlem?
Kouklová: V již Karlem zmiňované Punk Rock ztvárňuji školní miss, šprtku. Je to velmi vtipná a vděčná postava a lidé se jí hodně smějí. S Kájou také začínáme pozvolna zkoušet s Kryštofem Pavelkou hru Norway.today, kterou pravděpodobně uvedeme na DAMU na podzim. Hrajeme spolu i v Národním divadle ve hře Konec masopustu a já tam nyní nově zkouším hru Nosorožec od Ionesca, kde mám vtipnou postavu servírky. Při této příležitosti pozoruji starší kolegy, jako je pan Bareš, Postránecký, Pavelka a Prachař, a „učím“ se od nich. V Divadle u hasičů hraji v komedii Oskar a v příští sezoně mě čeká zkoušení v DISKU autorského představení Petra Kolečka a Jana Friče, na které se strašně těším.
Společně trávíte nejen volný čas, ale i hodiny při zkouškách a na jevišti. Kdy přesně přeskočila mezi vámi jiskra?
Kouklová: U mě pomyslná jiskra přeskočila 6. prosince 2010, to si pamatuji přesně. Seděla jsem s babičkou v Rudolfinu a u poslechu pěkné hudby se mi hlavou míhaly krásné myšlenky na něj. Karel byl možná do mě ale zakoukaný dříve. Zkrátka příběh jako z červené knihovny.
Heřmánek: Jiskra přeskočila ve škole a jsme spolu už rok a půl.
Společně jste si ověřili pevnost vašeho vztahu v USA. Jak se vám tam líbilo?
Kouklová: Řadím se mezi lidi, kteří Ameriku milují! V osmnácti jsem letěla točit do Spokane ve státě Washington reklamu na Jockey a můj herecký kolega byl Američan. Hrozně se mi tehdy líbil a vyprávěl mi, jaké krásy v Americe jsou. Měla jsem to v hlavě, a když o dva roky později přišla nabídka od kamaráda jet na road trip po krásách Ameriky, neváhala jsem ani minutu. Další rok jsem se tam vrátila už s Kájou a projeli jsme spolu opravdu nádherná místa. Přespávali jsme výhradně v amerických domácnostech a to byl zážitek sám o sobě. Musím přiznat, že poslední dobou čím dál častěji přemýšlím o tom, že bych si tam život dovedla představit. Jenom se nemůžu rozhodnout, kde bych se usadila. Mám několik favoritů, mezi které patří Texas, Arizona, Kalifornie nebo New York.
Heřmánek: Byla to jedna z mých nejkrásnějších cest. Zážitků bylo v USA opravdu hodně. Při výletě do arizonského národního parku Saguaro National Park, ve kterém není nic než kaktusy a kamenitá poušť, se mi podařilo zabouchnout klíče v kufru auta. Měl jsem totiž v autě vychlazené pivo a chtěl jsem se s ním vyfotit uprostřed pouště. Jenže mi zůstalo v ruce jen to pivo. Byli jsme asi patnáct kilometrů od návštěvnického centra a nezbývalo nám než si udělat hodně dlouhou procházku. Naštěstí jsme měli u sebe hodně vody a asi po tři čtvrtě hodině cesty nás tam nakonec svezli projíždějící turisté.
S Nikol jezdíte nejen na dovolené, ale společně i bydlíte. Máte nějak rozdělenou péči o domácnost a práce s tím spojené?
Kouklová: Jsem puntičkář a velký milovník pořádku. Kolikrát není ani čas uklízet, hlavně když se zkouší a po večerech hraje, ale jakmile mě to popadne, tak to u nás lítá. Karel rád „opravuje“ a občas mi pomůže s luxováním a vyklizením myčky, ale klasické „ženské“ práce zbývají na mě. Za to mi Kája vždy udělá radost nějakým dortem. To je jeho koníček, péct dorty. A musím uznat, že mu to jde.
Heřmánek: Bydlíme spolu s Nikol v bytě na Žižkově už něco přes rok a v domácích pracích se vzájemně doplňujeme. Domácí práce si rozdělujeme, ale až tak se do toho nehrnu. Nejsem moc uklízecí typ, a tak to asi má někdy Nikol se mnou těžké. Třeba s vařením to u mě není až tak horké, ale baví mě pečení. Když je čas, rád upeču nějaký koláč nebo bábovku. Mou největší metou je zatím medovník. Vždycky, když se do něčeho doma dám, vypadá to v kuchyni jako po bitvě. Kdo doma nejlíp vaří, je však moje maminka Hanka, která je opravdu neuvěřitelně dobrá kuchařka. Nikol to má tedy se mnou těžké, protože jsem docela zhýčkaný, ale ona zase tak moc nevaří. Když už se ale rozhoupe, tak to stojí za to.
Jak spolu strávíte léto?
Kouklová: Letos se mi bohužel tak pracovně nedařilo nebo mi chybělo tolik potřebné štěstí, takže se žádný velký výlet konat asi nebude. Máme nějaké závazky na léto, ale standardně pojedeme na festival do Karlových Varů a na chalupu. Objedeme známé po celé republice a možná si uděláme výlet i do zahraničí. Kdo ví, třeba se leccos změní. Jsem schopná zabalit si kufry a druhý den letět třeba na kraj světa a s Kájou mi je krásně všude.
Heřmánek: Každý teď máme s Nikol dost práce - škola a divadlo, tudíž moc času na cestování není. Navíc je třeba uspořit nějaký ten peníz, aby to stálo za to. Často se spolu rozhodujeme až úplně na poslední chvíli a tuším, že letos to nebude jinak. Asi se nechám překvapit, s čím přijdeme. Třeba skončíme někde na kolech se stanem v jižních Čechách. Hlavní je se nenudit.
