Hokejistům Frýdku-Místku se ve druhé lize nedaří. Patří k nejhorším a z krize se je snaží vyvést bývalý extraligový útočník Michal Piskoř. Opavský rodák si je vědom toho, že to nebude jednoduché. Frýdek-Místek se potýká s nedostatkem peněz. „Bez peněz k nám nedostaneme hráče, kteří by nám pomohli,“ říká Piskoř.
Frýdku-Místku se zatím ve druhé lize příliš nedaří. Takže asi nejste příliš spokojený.
O spokojenosti nemůže být řeč. Je to prostě reálné vyústění toho, jaká je ve Frýdku situace. Vzhledem k tomu, jaké máme mužstvo, se asi nic jiného nedalo čekat.
Kde podle vás Frýdek-Místek nejvíce tlačí bota?
Když se podíváte na naši soupisku, tak uvidíte, že máme nejmladší tým v lize. A další věcí je, že náš kádr není ani velký. Nastupují za nás i junioři, kteří se snaží dostat tým ze sestupového pásma i v juniorské lize. Kluci toho pak mají hodně a jsou unavení. Do toho ještě někteří onemocněli. Když se všechno tohle sečte, tak dostanete výsledek, že prostě spodek tabulky hrát musíme.
Jak tuhle situaci řešíte? Je třeba možné posílení kádru?
Neustále se snažíme do klubu přivést nějaké nové hráče. Zadarmo u nás ale těžko bude někdo hrát.
Myslíte, že hokej ve Frýdku-Místku doplácí na to, že není ve městě tak populární?
Nejsem sice místní, pocházím z Opavy, ale asi to tak je. Fotbal je tady na vzestupu, ženy hrají volejbalovou extraligu a nejvyšší soutěž hrají i házenkáři. Dotace na hokej tak asi proto nejsou největší.
Co je teda v silách mužstva? Kde se může ve druhé lize pohybovat?
Těžko se to odhaduje. Nechci si jenom stěžovat. Mám k dispozici mladé kluky, kteří jsou šikovní, a jsem s nimi spokojený. Skutečnost je ale taková, že nás je málo. Před sezonou nám ve Vítkovicích přislíbili, že nám pomůžou jejich junioři, ale bohužel, zatím u nás nastupují nepravidelně. Vítkovičtí trenéři je nechtějí k nám příliš pouštět. I proto se pohybujeme v dolních patrech tabulky. Věřím, že se zvedneme, jen potřebujeme čas.
Nemáte chuť někdy skočit na led a ukázat hráčům, jak to mají hrát?
Chuť by byla, ale jsem realista. Druhá liga je pro mladší kluky. Já se jim snažím předat moje zkušenosti alespoň z lavičky. A za další si myslím, že druhá liga by měla být pro hráče, kteří přicházejí z juniorských soutěží. Jsem pro to, aby tam hráli mladí talentovaní kluci a ne čtyřicátníci, kteří s hokejem pomalu končí.
Některé kluby si ale to samé nemyslí. Třeba Orlová jde úplně jiným směrem a angažuje starší hráče se zkušenostmi z extraligy.
Orlová má jiné ambice než my. Oni chtějí postoupit do první ligy, proto angažují zkušené hráče, ať už je to David Moravec, David Mikšan, Marek Ivan nebo Miroslav Javín. Nejsem si ale jistý, jestli je to správná cesta.
Odehrál jste 269 ligových zápasů. Jak na ně vzpomínáte?
Jsou to nádherné vzpomínky. Hokej se ale od té doby hodně změnil. Tehdy jsme pro hokej žili více, než současní hráči. Oni se honí za penězi a všichni chtějí co nejlepší smlouvu. My jsme se hokejem bavili, scházeli se i mimo hokej.
Na kterého spoluhráče nejraději vzpomínáte?
V útoku jsem nastupoval s Alešem Badalem a hodně jsem si rozuměl s Mirkem Javínem. Byli jsme stejný ročník a klapalo nám to i mimo led.
Setkáváte se s bývalými spoluhráči i dnes?
Vidíme se vždycky tak dvakrát do roka. Občas se vidíme i na nějakých narozeninách. Vždycky ale hrajeme hokej. Naposledy jsme teď byli u Tondy Plánovského v Krnově, který slavil padesátku.
Splnil jste si jako hokejista svůj hokejový sen?
Určitě. Pocházím z Opavy a nakonec jsem svoje nejlepší léta strávil ve Vítkovicích, kde jsem se potkal s výbornými hokejisty. Někdo ještě možná sní o reprezentaci. Já jsem byl ale soudný a věděl jsem, že na takovou úroveň nemám.
V Opavě jste začal i s hokejem?
Ano. A jako mladý kluk jsem odešel do Brna. Tam jsem byl rok a šel jsem na vojnu do Tábora. Po vojně jsem pak přestoupil do Vítkovic, kde jsem odehrál nejlepší roky. Z Vítkovic jsem odešel do Třince. Konec kariéry jsem pak chtěl odehrát v Opavě, ale nějak to nevyšlo a já si nakonec zkusil i zahraniční angažmá. Hrál jsem v Německu ve Weidenu.
To není příliš známé mužstvo.
Není. Já tam byl ale spokojený. Byla tam taková rodinná atmosféra a dokonce, když jsem tam přišel, tak jsme hráli třetí ligu a nakonec se nám podařilo i postoupit.
Když jsme mluvili o snech, prožil jste nějaké hokejové zklamání?
Tak ne, že by to bylo zklamání, ale mrzí mě, že jsem nikdy nezískal mistrovský titul. V době, kdy jsem hrál za Vítkovice, jsme na to měli. Mančaft jsme měli nabitý. Bohužel to nikdy nevyšlo, i když jsme byli blízko. V mojí sbírce jsou tak akorát dvě stříbra a dva bronzy. Teď, když na to myslím, tak se mi vybavují dvě sezony, kdy jsme titul měli na dosah.
Které sezony to jsou?
Byly to sezony 1991/1992 a 1992/1993. V té první jsme tehdy hráli semifinále s Plzní a sérii jsme měli dobře rozehranou. V Plzni jsme jednou vyhráli a ve třetím utkání ve Vítkovicích jsme Plzeň smetli 8:0. V sérii jsme vedli 2:1 na zápasy a už jsme se viděli ve finále. Plzeň ale další den vyhrála u nás 3:0 a jeli jsme zpátky do Plzně, kde jsme prohráli 3:5. Ve finále pak hrála Plzeň s Trenčínem, na který jsme v tu sezonu uměli zahrát a myslím, že ve finále bychom jej dokázali porazit. V další sezoně jsme se do finále dostali. V něm jsme narazili na Spartu. Znovu jsme si přivezli jedno vítězství z Prahy, ale doma jsme to nezvládli. To finále bylo hodně vyhrocené. Šéf klubu František Černík byl tehdy na Spartu tak naštvaný, že ještě než byl konec čtvrtého zápasu, tak už šel Sparťanům předávat pohár. Asi si o tom finále myslel svoje.
Dal jste se na trenérskou dráhu, takže určitě toužíte i po tom, že byste jednou mohl trénovat vyšší soutěž.
Samozřejmě. Ambice nějaké mám, ale nechci, aby to vyznělo, že se někam tlačím a že mi jde jenom o to, abych trénoval muže. Začínal jsem s trénováním v Opavě, kde jsem vedl žáky. Později jsem trénoval dorostence a musím říct, že mě ta práce hodně bavila. I kdybych celou trenérskou kariéru byl jen u mládeže, nevadilo by mi to. I teď, kdy trénuji Frýdek-Místek, se věnuji dorostencům. Práce s mladými hráči mě prostě baví.
Je práce ve Frýdku-Místku plný úvazek nebo máte ještě jiné zaměstnání?
Pracuji ve Frýdku-Místku na plný úvazek. Studuji ještě trenérskou A licenci a vlastně tady pokračuji v tom, co jsem začal dělat v Opavě. Mám tady tolik práce, že bych to těžko mohl skloubit s nějakou prací, kterou bych dělal na směny.
