Zbourání starého Mostu je nejzásadnější událostí ve víc jak tisíciletých dějinách Mostecka, proto ji Sedmička představuje v novém seriálu s názvem Sedm událostí, které změnily město.
Kvůli těžbě hnědého uhlí je nenávratně ztracený architektonický klenot z povrchu světa. Zmizelo město, které popsal Kosmas v Kronice české už roku 1040.
„Pons Gnevin iuxta fluvium Belinam, Hněvův most nad řekou Bílinou, je uveden při líčení válečných událostí mezi německým císařem Jindřichem III. a knížetem Břetislavem I. v letech 1039 a 1040,“ říká referentka z kanceláře primátora Jana Žampová.
Smutnou skutečností zůstává, že těžaři v lomu Ležáky dobývali uhlí jen tři desítky let. Dnes díru v zemi zaplavuje voda přivedená z Ohře. Vzniká jezero Most, které je větší než Máchovo jezero.
V roce 1964 vydali soudruzi nařízení k likvidaci starého Mostu. Přísně tajné! V kopii první ze tří stránek usnesení vlády Československé socialistické republiky se píše: „Ve staré části města Mostu je zastaralý a zchátralý bytový fond, inženýrské sítě jsou nevyhovující a překročily dobu své životnosti. Většina provozních a veřejných budov je zastaralá. Bez rozsáhlých rekonstrukcí a náhrady bytového fondu by byla stará část města Mostu v brzké době neobyvatelná.“
Překážky na cestě
Pod městem leželo sto milionů tun hnědého uhlí, kvůli kterým politici rozhodli o likvidaci zástavby. Před bouráním museli vyřešit několik technických překážek.
V cestě buldozerům stála řeka Bílina, která protékala starým řečištěm středem města. Mimo jiné tudy procházela stará železniční trať z Chomutova do Ústí nad Labem, hlavní tepna Severočeského hnědouhleného revíru napojená na celostátní síť.
Překážela také celá řada architektonických památek, z nichž odborníci uznali za nejhodnotnější gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie.
Středem Mostu vedla rychlodráha i státní silnice z Prahy do Litvínova, stálo tam autobusové nádraží.
„Řeka dostala nové koryto. Inženýrská zařízení přeložili na jihozápadní okraj města do nového dopravního koridoru. Největší překážkou však zůstávali lidé,“ říká pamětník Jan Nosek.
Bylo mu dvaadvacet let, když spolu s matkou museli opustit rodný dům. Staré město si dobře pamatuje. Co mu nejvíc utkvělo v srdci, je matčin nářek a slzy, které kvůli nucenému stěhování vyplakala.
„Nářky domů, lidí, zvířat, vody jsou nesmazatelnou stopou, stigmatem, které v této krajině stále zůstává,“ říká Nosek.
Zajímá se o geomantii, tedy o energii v krajině. Podle něj se Mostecko doposud nevzpamatovalo z řezu, kterého se tady kvůli uhlí lidé dopustili.
„Nedivil bych se, kdyby jezero Most bylo slané. Pro mne je symbolikou slz, které lidé vyplakali, když jim brali střechu nad hlavou a jejich domov,“ dodává Jan Nosek.
Jedním z prvních objektů, který srovnali těžké stroje se zemí, byl mostecký pivovar z druhé poloviny patnáctého století. Mostecko zásoboval pivem celých pět set dva let.
„Na likvidaci pivovaru spotřebovali dvě a půl tuny střeliva a šedesát tisíc rozbušek,“ píše ve své bakalářské práci Jaroslav Červenka.
Pak šla jedna kulturní památka za druhou a likvidace zasáhla i obytné domy. Město zachvátila mračna prachu, hromady trosek. Královský klenot pohltily rozbušky, buldozery, bagry, rýpadla.
Jako smutné torzo zůstal osamělý děkanský kostel. Vláda svým usnesením z roku 1971 rozhodla o jeho přemístění.
Dne 30. září 1975 v jedenáct hodin padesát minut se kolos na kolečkách dal do pohybu rychlostí necelé tři centimetry za hodinu. O osm set padesát metrů dál kostel dojel 27. října 1975 ráno osm minut před devátou.
Vymýtili historii
Jaroslav Červenka ve své bakalářské práci vyčíslil náklady související s likvidací starého Mostu.
„Celkové náklady dosáhly výše 868 139 415 korun,“ upřesnil Jaroslav Červenka.
Náklady na demolice budov a ostatní práce související s demolicemi stály 108 988 267 korun.
Spolu se starým Mostem těžaři zlikvidovali také osmdesát okolních vesnic. Rýpadla schlamstla jejich kostely, školy, kulturní domy, studánky, ale i památné stromy.
