Recept na dlouhověkost se skrývá v genomu žraloka lidožravého

Žralok lidožravý (Carcharodon carcharias)

Žralok lidožravý (Carcharodon carcharias) Zdroj: Olga Ernst, CC BY-SA 4.0

Žralok lidožravý (Carcharodon carcharias)
Žralok lidožravý (Carcharodon carcharias)
Žralok lidožravý (Carcharodon carcharias)
Žraločí zub
5
Fotogalerie

Vědci přečetli kompletní genom slavného „velkého bílého“ žraloka. Odhalili recepty, jimiž evoluce zajistila tomuto tvorovi nezranitelnost či odolnost k nádorům. Obávaný zabiják se proměnil v knihu, v které vědci hledají návod na prodloužení lidského života.

Žralok lidožravý (Carcharodon carcharias) je známý také jako „velký bílý“, protože v angličtině bývá označován jako great white shark. Velký skutečně je. Samice, které jsou mohutnější než samci, dorůstají běžně pěti metrů a váží dvě a půl tuny. Bíle zbarvený je „velký bílý“ jen na břiše. Na zádech přechází jeho kůže v šedou barvu, někdy s nádechem do modra nebo do hněda.

Slavný kasovní trhák Čelisti a jeho četná pokračování významně přispěly k tomu, že žralok lidožravý získal image zběsilého zabijáka, který ve svém miniaturním mozku (u tunového žraloka váží mozek pouhých 35 gramů) nepřemítá o ničem jiném, než jak se dostat na kobylku neopatrným plavcům, surfařům a dalším milovníkům vodních radovánek.

Ve skutečnosti nepředstavuje „velký bílý“ pro člověka vážnou hrozbu. Útoky s fatálními následky jsou vzácné. Přesto je žralok lidožravý pozoruhodný tvor. Už proto, že jeho evoluční linie vydržela na Zemi po stovky milionů let a v tomto ohledu hravě strčí do kapsy většinu současných obratlovců. Jako druh žije žralok lidožravý na naší planetě už 16 milionů roků.

Žraločí nezranitelnost

Dědičná informace žraloka lidožravého je o polovinu větší než genom člověka. Je také rozdělena na více „porcí“ čili chromozomů. Zatímco člověk má DNA rozdělenou na třiadvacet párů chromozomů, žralok lidožravý jich má jednačtyřicet. Mnohem zajímavější však je to, co se v chromozomech tohoto „pána moří“ skrývá.

Žralok lidožravý je dokonale vybaven pro hojení nejrůznějších poranění. Vyniká rychlým srážením krve, což mu zajistí zástavu i velmi rozsáhlého krvácení. Zároveň se mu na poškozených místech tkání opřekot množí buňky, což uspíší zacelení rány a návrat orgánů k plné funkčnosti.

Tady Steven Spielberg a jeho následovníci zase tak moc nepřeháněli. I když hrdina jejich filmů způsobil žralokovi těžkou újmu, bestie se z toho rychle oklepala a pokračovala v krvavém běsnění.

Odolnost k rakovině

Mnoho lidí věří, že žraloci jsou imunní vůči rakovině. Žraločí chrupavka se z tohoto důvodu dokonce stala vysoce žádaným artiklem pro výrobu „zaručených“ prostředků k léčbě či prevenci zhoubných nádorů. Žralok však může onemocnět rakovinou stejně jako jiní tvorové.

S ohledem na obří rozměry těla a délku života – dožívá se kolem 70 let – by se však u žraloků lidožravých měla rakovina vyskytovat poměrně často. Jejich tělo nabízí obrovskou masu buněk a ty mají dost a dost času na to, aby v nich slepá náhoda způsobila fatální havárii genů a spustila tak nádorové bujení.

Už delší dobu je známo, že velká a dlouhověká zvířata si vyvinula důmyslné pojistky proti rakovině, jaké jim může člověk jen závidět. Velryby dokážou mistrně opravovat svou poškozenou DNA. Sloni si zase mnohonásobně zmnožili gen, který hlídá poškození DNA v buňce a ve vážných případech spustí procesy, jež vznikající nádorovou buňku zabijí.

Žralok lidožravý potřebuje podobnou ochranu před rakovinou zvláště naléhavě, protože má DNA „nabitou“ tzv. skákajícími geny čili transpozony. Ty jsou s to vyvolat v dědičné informaci nestabilitu a následně dát vzniknout nádoru. Z genomu žraloka lidožravého se dá vyčíst, že si stabilitu DNA zabezpečil mnoha důmyslnými genetickými pojistkami.

„Je toho skutečně mnoho, co se můžeme od tohoto superhrdiny evoluce naučit,“ říká vedoucí výzkumného týmu Mahmood Shivji z Shark Research Center. „Včetně informací, které jsou potenciálně využitelné pro boj s rakovinou, s nemocemi stáří a pro hojení těžkých zranění. Pustíme se do toho, jakmile budeme vědět, jak to tenhle tvor dělá.“

Autoři studie o genomu žraloka lidožravého publikované ve vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences poukazují na smutný fakt, že navzdory pověsti vrcholně nebezpečného tvora se žralok lidožravý sám ocitl v ohrožení. Hrozí mu vyhubení v důsledku intenzivního lovu. Přes všechna ochranná opatření se zdecimované stavy těchto podivuhodných živočichů zvyšují jen velmi pomalu.

Článek vyšel na serveru VTM >>>