Rozluštil záhadu obřích soch moai

Dnes už dvaapadesátiletému Pavlu Pavlovi se začátkem osmdesátých let splnil klukovský sen. Přišel na kloub záhadě, kterou neobjasnili ani renomovaní badatelé. Propočetl a dokázal, jak kdysi lidé posouvali sochy moai po Velikonočním ostrově.
Na místě, kterému domorodci říkají Rapa Nui, byl poprvé s expedicí slavného norského spisovatele a cestovatele Thora Heyerdahla v roce 1986. Na měsíc, s jedním semestrem angličtiny a dvaceti dolary v kapse.
Za pár dní tam odlétá už pošesté. Bude křtít anglickou verzi své knížky Rapa Nui, která vyšla před třiadvaceti lety a do které po každé další výpravě přidával kapitolu.
Kvůli tomu, co jako mladý inženýr dokázal světu, si Pavla před týdnem vybral do seriálu ředitel píseckého Prácheňského muzea Jiří Prášek. Ani na chvíli nezaváhal nad další osobností, která by po něm měla následovat. „Pavla si každý hned spojí se sochami a Velikonočním ostrovem. Byl to úspěch,“ zdůvodňuje výběr ředitel muzea.
Jako každého kluka lákalo Pavla dobrodružství. Nebyly počítače ani internet. Jen knihy. V šesté třídě se mu dostaly do ruky Dänikenovy Vzpomínky na minulost, Mazierovo Tajemství Velikonočního ostrova a Heyerdahlovo Ve znamení Kon-Tiki. Průpravu dobrodruha dostal ve skautském oddílu a u vodáků. Vystudoval strojařinu a pracoval v Agrostavu. Vedle rýsování plánů stájí ale začal hledat dálky, palmy, ostrovy a záhady. Na ostrově, kterému dali v roce 1722 jméno holandští mořeplavci na Velikonoce, našel Pavel to, co hledal. Stovky záhadných soch ve tvaru lidské postavy. Nikdo nevěděl, kdo a proč je vytvořil, ani jakým způsobem je po vytesání dopravoval na pozdější stanoviště. O stěhování existovaly různé teorie, od mimozemšťanů přes nadpřirozené síly. Jen domorodci tvrdili, že se přesouvaly kýváním a vstoje. Každý to ale považoval za nesmysl.
„Já se toho chytil. Měl jsem pocit, že jsem něco objevil. Udělal jsem si malou sochu a zkoušel to,“ líčí Pavel.
Rozruch způsobil v roce 1982, kdy ve Strakonicích rozkýval vlastní betonovou pětimetrovou repliku. O pokusech napsal Thoru Heyerdahlovi, o jehož výpravě na Velikonoční ostrov se dověděl z tisku. Cestovatel ho vzal s sebou. „Jen se nad mými fotkami podivoval, co jsme dělali a kde se na Velikonočním ostrově vzaly paneláky,“ usmívá se Pavel. Poprvé se setkali v Kodani, odkud odlétala expedice do Santiaga. Heyerdahl ho všem představoval jako mladého Čechoslováka, který bude stěhovat sochy. Na ostrově, kde jich bylo asi 700, mu řekl: „Tady máš sochu a stěhuj.“
Chilský ministr Pavla varoval, že když sochu rozbije, zastřelí ho. Obří skulptury byly totiž ze sopečného tufu, značně zvětralé. Pokus se podařil a moai popošla šest metrů. Heyerdahl měl s sebou filmaře. Nikdo jiný nesměl fotit, ani Pavel. A tak dal fotoaparát tajně domorodcům, aby pořídili několik snímků. Z šesti filmů vyšly nakonec dvě fotky.
Díky Heyerdahlovi přišla ta pravá popularita, která Pavlovi otevírala dveře. V záhadách pokračoval. Zkoumal anglický Stonehenge, který v menší podobě stojí ve Strakonicích, nebo stěhování těžkých kvádrů po jezeře Titicaca v Bolívii. Po Čechách usazuje mnohatunové viklany, kam si na pomoc bere i syna Daniela. „Tátu obdivuji, ale musím přiznat, že se záhadami je spojená dost velká dřina,“ říká Daniel Pavel.
Dobrodružnou kapitolu života Pavel Pavel neuzavřel, i když v roce 2002 zemřel v osmaosmdesáti letech jeho velký vzor Thor Heyerdahl. Velký svět ho nezlákal. Zůstal Strakoničákem. Po sametové revoluci se dal na komunální politiku. „Ve světě je stále spousta záhad. Já jsem ale takový domácí typ, vždycky se rád vracím,“ uzavírá. Do dalšího dílu seriálu vybral Milenu Brůhovou, autorku detektivek z Písku.