Přerovsko/ Před sto lety psal vánoční Přerovský obzor o sbírkách pro chudé děti a o vkladních knížkách pro ty bohaté, o padesát let později se to v Novém Přerovsku hemžilo socialistickými závazky, soudruhy a brigádami práce. Však se také o Vánocích roku 1910 těšili lidé na Přerovsku na Ježíška, zatímco v roce 1960 očekávali Dědu Mráze.
Oboje Vánoce byly od sebe vzdálené padesát let – anebo také dvě světové války a změnu režimu. Ta je ostatně patrná i v množství inzerce. V listě z roku 1910 se obchodníci i živnostníci předhánějí v nabídce služeb, v roce 1960 je inzerce jen skromná. Meopta Přerov nabízí dva fotoaparáty, Československé aerolinie cestu do zahraničí letadlem a výrobce kečupu apeluje na lidi, ať vrací prázdné lahve.
1910: Chudí vs. bohatí
Přerovský obzor existoval v roce 1910 teprve jeden rok a za dvanáct haléřů si mohli čtenáři z celého Přerovska dopřát vždy v pátek odpoledne týdenní porci zpráv. Nejinak tomu bylo i 24. prosince.
Lidé se ke konci roku připravovali nejen na Štědrý den, ale i na velké sčítání lidu. Sčítací komisaři se měli hned po Vánocích dostavit do Městského domu, aby věděli, jak si počínat. Redaktoři apelovali na čtenáře, aby si za žádnou cenu nenechali do kolonky „obcovací řeč“ zapsat moravštinu, ale češtinu. Měli strach z poněmčování a obávali se, aby nakonec Moravané neskončili v jedné kolonce s Němci.
Jeden ze čtenářů si ve vánočním čísle týdeníku posteskl i na to, že přerovské Elektrické divadlo Procházkovo má v sále dvojjazyčné tabulky a některé nápisy jsou dokonce jen německé. Popisuje i strkanici, při které se místní advokát navezl do podnikatele, že podporuje Němce. „Při odchodu zdejší advokát vytkl Procházkovi nepřístojnost, osopil se naň podnikatel způsobem, jenž budil nelibost,“ stálo v článku.
Noviny z roku 1910 ukazují i velké protiklady doby. Z jedné strany připomínají nadace pro chudé děti, z druhé strany nabízí několik vánočních tipů pro bohaté rodiče. „Obec Majdalů, dávající pokoj všem lidem dobré vůle, podělila letos na šedesát chudých dítek šatstvem a obuví. Majdalové pořádali zábavný večírek, jehož výsledek ukládali k účelu humánnímu,“ píše vánoční Přerovský obzor.
A hned vedle si čtenáři přečetli článek určený rodičům, kteří neměli hluboko do kapsy. Autor je nabádá, ať nekupují potomkům k Ježíškovi hračky, kterých už beztak mají „půl komory“, ať jim nekazí žaloudky a nehubí zoubky zbytečnými sladkostmi nebo ať je nezahlcují a nehýčkají malichernými tretkami. Mnohem lepší je podle něj pořídit dětem u Okresní záložny dárkové vkladní knížky. „U uvědomělých rodičů se otázka dárků řeší ještě obtížněji, když chtějí, aby dárek prošel od stvoření až po dárce ovzduším pouze českým. Nenajdeme už téměř dárku, který by neměl nátěr cizácký,“ vzkazuje redaktor.
Ostatně, tipy na dárky hrály v Přerovském obzoru velkou roli. Polovinu novin plnily inzeráty místních prodejců a výrobců. Tak třeba cukrář Bohumír Navrátil nabízel velejemné bonbóny a mandlové desertní pečivo. Restauratér s příznačným příjmením Hladný zval Přerovany do svého podniku na výtečné pokrmy. Jóža Rak z Hranic zase nabádal muže, aby své manželce pořídili k Vánocům ten nejrozkošnější dárek – prací stroj, který vypere „bez hluku, námahy, poškození, hravě, lehce a sněhobíle“.
„Čas jsou peníze. Kdo však čas na peníze proměniti chce, potřebuje k tomu dobrých hodinek,“ snažil se vlichotit do přízně čtenářů i hodinář Jan Hubálek. A nezahálel ani Antonín Barták, který měl také tip na nákup – rakve obyčejné i kovové, pohřební věnce a svíce.
1960: Družstevníci slaví
Titulní strana Nového Přerovska ze soboty 24. prosince 1960 značí, že časy soukromníků už dávno pominuly. Vedle fotografie dětí s rozzářenýma očima u vánočního stromečku četli Přerované o závazcích družstevníků v Rokytnici a upozornění, že v JZD Kokory vznikl kolektiv pracovnic soutěžící o získání titulu Brigáda socialistické práce.
Autor svátečního úvodníku připomíná čtenářům, že už patnácté Vánoce slaví lidé v míru. „Hledejte jinde po světě, něčeho takového, co by se mohlo rovnat táboru socialismu, nenajdete. Denně žasneme nad smělými plány, které jsme si předsevzali. A každé Vánoce jsou jakousi sváteční přehlídkou toho, co člověk stvořil a na co by pánbůh nestačil,“ stálo v úvodníku.
Redaktoři si všimli také obchodů plných lidí shánějících vánoční dárky. „Dnes již přijímáme všechny vymoženosti socialistické společnosti samozřejmě. Navždy zmizela stará poezie Vánoc, která ukazovala nespravedlnost kapitalistické společnosti. (…) Dnes patří navždy minulosti žebravé průvody koledníků a žebráků, pro které milodary, spadlé ze stolu těch šťastnějších, byly jedinou radostí Vánoc. (…) Dnes již u nás není nezaměstnaných živitelů rodin, jejichž děti jsou odkázány na milost bohatých, nesetkáváme se s dětmi vyhublými, ustrašenými a nedostatečně oblečenými. Žijeme v době, která den co den zaznamenává budovatelské úspěchy,“ připomínali redaktoři čtenářům.
V článku Vánoce včera a dnes sklouznul autor téměř k poetickému vyprávění. „Není to dávná minulost, kdy Vánoce a světla stromku nepatřila všem dětem. Děti, jejichž tátové měsíce a týdny před Vánocemi byli bez práce, o Štědrém večeru jako štvanci bez útěchy bloudili vesnicemi a městy. O studený chodník pleskala jejich drobná, často bosá nožka. Výsledkem jejich křížové cesty bývalo ve zmrzlé ručce pár šesťáků a v uzlíčku několik jablek, ořechů, vánočky nebo krajíčků chleba, kterými je ti šťastnější obdarovali. Celý rok to bylo v dělnické rodině zlé. Až nastala spravedlnost. Po několika letech usilovné budovatelské práce dočkali jsme se pro všechny bohatých Vánoc v naší socialistické vlasti,“ píše autor textu.
Jedno však bylo i tehdy stejné jako dnes. Už tehdy noviny psaly o tom, jak první sníh a náledí překvapilo Přerovany. Zejména pak pracující, kteří spěchali pěšky nebo na kole do zaměstnání. Nové Přerovsko na Štědrý den upozorňuje, že se náledí bude opakovat a hrozí úrazy. „Připravte se zavčas. Škváry je dostatek,“ nabádá list. Některé věci se prostě nemění.
