Šestadvacetileteá Barbora Bystřická má vlasy po pás a pořád vypadá jako studentka. Mnozí studenti ostravské střední dopravní školy, které učí matematiku, na ni obdivně hledí. A to někteří ani netuší, že jako DJ pouští i hudbu. K tomuto koníčku se vypracovala jako pravidelná návštěvnice hudebního klubu Stoun ve Frýdku-Místku.
„Začala jsem tam chodit snad ve čtrnácti. Kolikrát mne neskromně napadalo, že bych to jako DJ zvládla taky a možná lépe. Začala jsem škemrat, aby mne k tomu pustili. Jednou někdo onemocněl a už to bylo,“ vzpomíná na své začátky Barbora Bystřická.
Teď už ve Stounu pouští písničky šestým rokem. Střídá se například s majitelem klubu Kamilem Rudolfem.
„Ve Stounu hraji zhruba třikrát, ale někdy i osmkrát za měsíc. Beru jen pátky a soboty, když nemusím ráno vstávat. Hrajeme asi od devíti večer do čtyř rána,“ vypráví žena.
Za ty roky už ztratila ambice, že by mohla lidem pouštět to, co se líbí jí. „Šedesát až osmdesát procent písniček hraji na přání. Beru to věcně. Lidé si zaplatili vstupné a mají právo si zatančit na to, na co chtějí a na co jsou zvyklí,“ vysvětluje.
Přesto jí bujaří tanečníci někdy vulgárně nadávají, když hned nevyhoví jejich přání. Někteří také odmítají vzít na vědomí, že přišli na Hity ze záhrobí a marně se dožadují třeba techna.
Poznám, co chtějí pustit
Po šesti letech ji lidé už moc nepřekvapují. „Stává se mi, že vidím u dveří člověka a už vím, co bude chtít pustit,“ říká Bystřická. Na její Hity ze záhrobí chodí patnáctileté děti i lidé ve věku jejích rodičů. Těch ale podle ní na parketu ubývá.
„Dříve k nám chodívalo hodně lidí středního věku. Teď asi buď sedí u televize nebo pracují. Připadá mi, že se lidé méně baví. V pátky bývalo ve Stounu pravidelně narváno, teď to bývá někdy slabší,“ dodává Bystřická.
Ať však jde o mladé či starší návštěvníky, velmi často se dožadují například Michala Davida. Starší ročníky si nikdy nezapomenou vyžádat Elán nebo Tublatanku. Převažuje ale zahraniční hudba. Populární je například Abba, Queen. „Ráda pouštím například Michaela Jacksona. Líbí se mi jeho rytmická hudba,“ říká žena. Vypráví, že zatímco na začátku večera se lidé často neshodují v tom, co chtějí pustit, k ránu se rozdíly vytrácejí. Člověk, který to nikdy nezažil, by se prý divil. Šediví pánové i potetovaní chlapci tančí na Kačeří příběhy, Rychlou rotu či Gumídky. „To mají na závěr nejradši! Poskakují a objímají se. Ve tři ráno jsou třeba schopni i ti největší metalisté řádit na písničku Barbie Girl od Aquy,“ říká DJ Barucha.
Nejezdí prstem po desce s namixovanou hudbou, jako mnozí profesionální dýdžejové, kteří si zakládají také na efektním vystupování. Vystačí s jedním nebo dvěma notebooky. „Když jsem začínala, měla jsem dvě cédéčka a dva gramofony. Teď už desky nepoužívám, je pracné to nazvučit a lidé to ani neocení,“ říká žena.
Když pouští hudbu, snaží se lidi neunavovat veselými historkami.
„Když jsem byla v roli návštěvníka, kecače jsem vždycky nesnášela,“ vysvětluje Bystřická.
Kromě matematiky vystudovala výtvarnou výchovu. Věnuje se grafice, velmi ji láká design a móda. Už deset let je také mistr plavčík.
