Vědci zjistili, že ve vesmíru existuje 36 inteligentních forem života

Mléčná dráha pohledem z Malé Fatry

Mléčná dráha pohledem z Malé Fatry Zdroj: Majo Chudý

Oblouk Mléčné dráhy a pod ním galaxie M31 v Andromedě.
Mléčná dráha
Mléčná dráha také rotuje kolem své osy jednou za miliardu let.
Jak by vypadala naše galaxie, kdybychom ji pozorovali z vnějšku
Mléčná dráha
7
Fotogalerie

Jsme ve vesmíru sami? Našla nás již nějaká inteligentní forma života, ale jen nás pozoruje? Anebo je vesmír plný života, jen vzájemně kvůli ohromným galaktickým vzdálenostem neumí komunikovat? A kolik takových inteligentních civilizací vlastně může být? Podle matematiků a astronomů z University of Nottingham jich je v Mléčné dráze celkem 36.

Vědci k tomuto číslu dospěli tak, že vyvinuli takzvaný Astrobiologický kopernikánský princip. Ten do propočtů zahrnuje vědecké poznatky z posledních šesti dekád – třeba že život tak, jak jej známe, má šanci vzniknout jen na planetě v určité vzdálenosti od svého slunce, nebo že hvězda, kterou planeta obíhá, musí mít spíše stabilní aktivitu a Slunci podobný poměr kovů.

Významnou roli ale hraje také průměrné stáří celého systému. „Naše zásadní limity jsou definovány tím, že inteligentní život vzniká až někdy po čtyřech miliardách až 4,5 miliardy let. Jako zde na Zemi,“ uvedl spoluautor studie Tom Westby s tím, že princip vychází z předpokladu takzvaného nevzácného života, tedy že chemické procesy, které proběhly na Zemi, nejsou pro Zemi unikátními a mohly proběhnout kdekoliv jinde.

Další statistický předpoklad pak zahrnuje třeba to, zda dané civilizace dokážou komunikovat pomocí rádiových signálů. Těmi se na Zemi komunikuje zhruba sto let a právě v podobné fázi technologického vývoje by mimozemská civilizace musela být. To je v kontextu s velikostí Mléčné dráhy dalším limitem.

„Hledání inteligentního a za pomoci signálů komunikujícího života v naší Galaxii přinese kladný výsledek až zhruba po 3060 letech. Po dalších 6120 letech lze očekávat navázání kontaktu,“ uvedl Westby s tím, že lidstvo má za sebou jen sto let ze zmíněné první třítisícileté fáze.

Dřívější odhady a propočty možných inteligentních forem života v Mléčné dráze vycházely z takzvané Drakeovy rovnice – formuloval ji v šedesátých letech astronom Frank Drake a zakomponoval do ní řadu statistických proměnných, například podíl hvězd s planetárními systémy, průměrnou hodnotu počtu planet v takových systémech, přírůstek počtu hvězd v Mléčné dráze a dalších.

Sám Drake se tehdy dopočítal k číslu deset. Pozdější volnější interpretace zmíněných proměnných však jiným astronomům dávaly čísla od deseti na minus osmou až po deset na devátou a celou problematiku a její přesnost tak posunuly do kategorie spekulativních odhadů.