Když před časem reprezentační obránce Michal Barinka odešel do ruské Jaroslavli, musel vítkovický manažer Petr Husička rychle hledat náhradu. Vybral třiatřicetiletého Lubomíra Vosátka.
„Sice jsem přišel na místo Barinky, ale srovnávat nás nikdo nemůže. Michal je oproti mně obr a má ránu, jako když kopne kůň. Já mám sotva metr osmdesát a jsem více do defenzivy,“ odmítá Vosátko srovnání s Barinkou.
Hráč, který největší úspěchy sbíral ve Zlíně, přišel do Vítkovic ze slovenského Zvolenu, kde se dohodl na rozvázání smlouvy.
„Nedostával jsem tam tolik prostoru na ledě, kolik bych si představoval,“ řekl Vosátko. Stěhování do Ostravy se uskutečnilo tak rychle, že odchovanec Kobry Praha v prvním zápase, který hrál za Vítkovice, neměl svoji výstroj. „Brusle jsem si musel půjčit, ale hokejky mi kustodi sehnali rychle,“ smál se Vosátko.
Z Prahy na Moravu
Přestože se narodil v Praze, prožil svoji hokejovou kariéru převážně na Moravě a ve Slezsku. „Vojnu jsem strávil v Jindřichově Hradci. Potom jsem šel hrát do Olomouce, která ale licenci přenechala Opavě. Pak už přišlo angažmá v extralize ve Zlíně a v Třinci. To, že jsem celou kariéru prožil na Moravě, mně vůbec nevadí. Naopak. Je mi tady dobře,“ prohlásil Vosátko.
Autor sedmnácti ligových branek byl nejvíce spokojen ve Zlíně. Navíc se Baťovo město stalo i jeho trvalým domovem. „Už je ze mě Zlíňan. I teď, když jsem ve Vítkovicích, tak si žádný byt nebudu shánět. Po dálnici mi to trvá domů něco přes hodinu. Mám rodinu a veškerý volný čas chci trávit s ní,“ prohlásil Vosátko.
Mezi hokejisty Vítkovic a Zlína panuje velká rivalita. Hlavně po vyhecovaném play-off v roce 2005. „Vztahy mezi kluby nejsou nejlepší, ale moc kluků, kteří by to osudné play-off zažili, tady není. Takže v kabině nikdo neměl žádné narážky,“ řekl Vosátko.
Ve sbírce má i mistrovský titul, který získal se Zlínem v sezoně 2003/2004. O rok později se tým dostal do finále, ve kterém podlehl Pardubicím. „Tehdy byla v NHL výluka a Pardubice měly našlapaný mančaft. Hráli tam borci jako Hejduk nebo Hemský. Já si ale především pamatuji na semifinále proti Vítkovicím. Prohrávali jsme už 1:3 na zápasy. V novinách psali, že se ještě nikomu v naší lize takový stav nepodařilo otočit. Nám se to nakonec podařilo,“ zavzpomínal Vosátko.
V době, kdy působil ve Zlíně, vznikl i zajímavý kalendář. Byly v něm momentky ze šatny, sprchy nebo sauny. „Měl jsem nohu v sádře. Všichni kluci, kteří se fotili, měli na sobě aspoň část nějaké výstroje. Já se do ničeho nevešel, tak fotograf vymyslel, že půjdeme do sauny, kde přes tu zlomenou nohu budu mít přehozený jen ručník. Docela jsem se styděl,“ směje se Vosátko.
Fotky s lehce erotickým nádechem nenechaly v klidu ani jeho spoluhráče. „Hlavně Martin Hamrlík si ze mě dělal srandu. Pořád dokola si ze mě utahoval. Je to stejné, jako když po Vánocích přijdete do kabiny v novém oblečení,“ dodal Vosátko.
