Turisté dnes v Trondheimu mnohdy končí svou okružní pouť po norských fjordech. Oslněni přírodními krásami vstupují do kamenné temnoty, aby spatřili jednu z nejcennějších norských vzácností. V areálu městské katedrály Nidaros si lze bez dlouhých front prohlédnout norské korunovační klenoty. Jsou tu totiž vystaveny dlouhodobě.
A je to hodně pestrá sbírka. Vždyť jen koruny čítá tři: jedenapůlkilovou královskou, kilovou královninu a půlkilovou pro následníka trůnu. Ta nejmenší je přitom možná paradoxně nejzajímavější: jako jediný předmět z celé sbírky byla totiž vyrobena v Norsku (vše ostatní vzniklo ve Švédsku) a k její výzdobě patří kromě obligátních drahých kamenů také norské sladkovodní perly. Do sbírky norských korunovačních klenotů patří také dvě žezla, dvě jablka a meč.
Katedrála je jasnou dominantou tisíciletého města. Je zasvěcena legendárnímu vikinskému králi Olafovi, patronovi Norska, a jeho válečnické kariéře se věnuje i značná část výzdoby.
Výtah pro cyklisty
Jiného Olafa – zakladatele Trondheimu z roku 997 – uvidíte na hlavním náměstí, ráji trhovců Torvetu. Jeho socha tam shlíží na město z vysokého pylonu. Náměstí bývalo obklopeno řadami typicky severských dřevěných staveb, ale dnes už z nich zbyla v blízkosti Olafova pylonu jen rozlehlá královská rezidence Stiftsgarden. Je to prý největší dřevěná obytná budova světa – čítá 140 pokojů. Některé z nich si můžete prohlédnout, pokud zrovna není v Trondheimu
na návštěvě někdo z královské rodiny.
Ačkoli je srdce města místy staré i několik staletí, temné úzké uličky tu nehledejte. A jestli tu někdy byly, tak shořely už roku 1681 při velkém požáru. Po něm vybudoval nové město plné širokých bulvárů, v němž se najde i místo pro zeleň, Lucemburčan Caspar de Cicignon.
Dnešní Trondheim patří k nejpřátelštějším městům světa vůči cyklistům – tedy pokud si odmyslíme vrtochy severského počasí. Skvělé je to, že prostor není nijak zvlášť zahlcený auty – za vjezd do města se vybírá mýtné. Výhodou jsou i stojany s veřejnými bicykly. Můžete se tu na kole také nechat vyvézt do kopce. Ve městě totiž provozují i cosi jako cyklistický vlek. Bizarní zařízení usnadňuje cyklistům výstup strmou ulicí od starého dřevěného mostu, pod nímž můžete spatřit dovádějící vydry, k pevnosti Kristiansen na vršku nad městem.
Polární vlak
Trondheim možná leží na konci pouti po fjordech, ale Norsko jím zdaleka nekončí, spíš teprve začíná. Pozemní cesta na daleký sever však znamená zdolat nekonečné tisíce kilometrů, a přitom se po silnici i v polární pustině šourat striktně vyžadovanou osmdesátkou. Chcete-li za polární kruh nahlédnout, ale netrápit se za volantem, zkuste Polární vlak. Přímý spoj na desetihodinovou trať dlouhou 700 kilometrů z Trondheimu do Bodo vyjíždí z každé konečné dvakrát denně (jízdné stojí 965 norských korun, nevratný lístek Minipris od 199 norských korun). Chcete-li si putování rozdělit, po trati pendlují na kratších úsecích motoráky, přespat se dá například ve Steinkjer, Mosjoen či v Mo i Rana. Toto město leží nejblíže polárnímu kruhu, který je u trati vyznačen drátěným glóbem.
