Koronavirová pandemie, která přinesla propad české ekonomiky, přispěla k některým vládním návrhům na změnu daní, které ale zjevně nemohou řešit obrovské výpadky v rozpočtu. Místo zásadních systémových opatření přichází ministerstvo financí s nápady, které někdy i vypadají líbivě, ale jsou nesystémové a neřeší celkový problém. Navíc máme v paměti zmatky kolem změn DPH ze začátku letošního roku.
Pandemie přitom ještě více přiživila obavy mnoha ekonomů, že místo systémových řešení vláda jenom politikaří, aby voličům předvedla svoji akčnost. Týká se to i změn daní, ke kterým by se mělo přistupovat opatrně a s rozmyslem, protože se jedná o kroky s dlouhodobým dopadem. Zatím se ale spíše zdá, že některé nápady se rodí nahodile.
Vláda například navrhla zrušení superhrubé mzdy. Ekonomové a politici hodnotí tento krok podle toho, jak se jim to ideologicky hodí. Zrušením superhrubé mzdy a zavedením dvou sazeb z příjmu fyzických osob ve výši 15 a 23 procent, které plánuje kabinet, přitom přijde stát ročně zhruba o 74 miliard korun. Kde je vzít?
Jak nahradit tento výpadek, navíc když o další peníze přijde státní kasa zrušením daně z nabytí nemovitostí a rozdáváním podpor nejrůznějším skupinám obyvatel? Jistě, v době tak velké krize, kterou koronavirus vyvolal, jsou na místě razantní podpůrná opatření, ale současně je potřeba myslet na roky příští, daleko za hranici příštích voleb do Poslanecké sněmovny. Ani virus nemůže být záminkou k dlouhodobému zdevastování rozpočtu a růstu deficitu. Neexistují pro to žádné důvody.
Například guvernér České národní banky Jiří Rusnok považuje zrušení superhrubé mzdy a tím i snížení dně z příjmu za hazard. „Jsou to zbytečně vyhozené desítky miliard korun. Do nekonečna budeme mít deficit 100 miliard korun,“ varoval v České televizi guvernér, který byl v minulosti i ministrem financí. Podle něj snížení daně z příjmu nepovede k tomu, že by lidé více utráceli a tím podpořili spotřebu, která je jednou z významných složek výkonu ekonomiky. Navíc říká, že v Česku je zdanění příjmů tak nízké, že krok nemá opodstatnění a tato daň by se spíše měla zvyšovat.
Ekonomka Danuše Nerudová, rektorka Mendelovy univerzity v Brně, předsedkyně Komise pro spravedlivé důchody ministerstva práce a členka nezávislé odborné platformy KoroNERV-20, s tím souhlasí a dodává, že „problémem není sazba daně z příjmu, za námi už je jen Rumunsko s desetiprocentní sazbou daně, problém se jmenuje pojistné na důchodové zabezpečení, které máme 28 procent, přitom průměr zemí OECD je zhruba 18,5 procenta.“
Názory na daňové úpravy se ale liší, jiní ekonomičtí experti je naopak vidí pozitivně.
Někde mezi tím se ale vždy potácí ministryně financí Alena Schillerová. Pod tlakem vyprazdňující se státní kasy vytahuje různá řešení jako kouzelník králíky z klobouku. Z deficitu nás přitom nevytáhnou líbivá kouzla, ale pouze promyšlené strategické tahy, které budou dlouhodobě řešit ekonomickou krizi.
Schillerová třeba navrhla kompenzovat výpadky příjmů zvýšením daní na tabák a hazard (na alkohol programově zapomněla, protože to by se před říjnovými volbami jistě nehodilo). Jednalo by se zhruba o roční příjem 3,5 miliardy navíc, což s plánovaným schodkem 500 miliard korun naprosto nic neudělá. Ministryně by chtěla razantně zvýšit daň na zahřívaný tabák, který se používá v různých alternativách ke kouření klasických cigaret. Neexistuje snad nikdo, kdo by obhajoval kouření (kromě prezidenta Miloše Zemana, který jej vidí jako bezproblémové v dospělém věku), ovšem v dnešní době rychlého technologického pokroku, není kouření jako kouření.
Alternativy ke kouření klasických cigaret, tedy i zařízení na zahřívaný tabák, podle dostupných studií produkují až o 90 procent míň škodlivých či potenciálně škodlivých látek. Pokud už někdo nechce přestat kouřit, je to lepší varianta a mohlo by to postupně snížit náklady na léčení nemocí, které vznikají v důsledku kouření. Tvrdí to mnozí odborníci a tuto cestu doporučuje například vláda Velké Británie či americké úřady. Daň z tabáku je daní z hříchu. A menší hřích by logicky měl nést nižší daň. Zdá se ale, že pro českou vládu jsou „rychlé prachy“ víc než zdraví.
Ve dnech, kdy Schillerová s návrhem na zvýšení daně na zahřívaný tabák přišla, byly také zveřejněny výsledky Evropské školní studie o alkoholu a jiných drogách (ESPAD). V ní se kromě jiného píše: „Mladí Češi čím dál méně kouří, pijí alkohol či berou drogy.“ Podíl šestnáctiletých Čechů, kteří denně kouřili, klesl podle průzkumu loni oproti roku 2015 z 16,5 procenta na deset procent. O čem to vypovídá?
Že po dlouhých letech je více než reálné, že v příští dekádě mohou jít počty kuřáků klasických cigaret u nás rychle dolů. Je tomu tak i kvůli rostoucí oblibě (nezdaněných) elektronických cigaret a zařízení na zahřívaný tabák, kde je registrováno méně škodlivých látek. Necitlivým zvýšením daně se to ale může změnit a může to mít i větší negativní zdravotní dopady.
Nápady Schillerové v některých věcech ale ještě překonávají politici vládní ČSSD. Jedná se například o sektorové daně, které by se týkaly bank.
Životně důležitou podmínkou zvládnutí současné krize je přitom stabilizovaný bankovní sektor. Na rozdíl od některých jiných zemí Evropské unie je na tom v tomto případě Česká republika pořád dobře. Potvrzují to i zátěžové testy, které provádí ČNB. Při více negativním scénáři krize by se ale i banky mohly ocitnout pod tlakem, firmy by mohly masově přestat splácet úvěry a pak se jako domino může zhroutit celý systém. Banky zatím říkají, že jsou dobře kapitálově vybaveny, a protože se Česko zatím vyhnulo právě experimentům s různými sektorovými daněmi, banky coby páteřní organizace ekonomiky mohou úspěšně proplout i touto krizí. K tomu ale dodávají, že tomu tak bude, pokud nebude někdo tento stav torpédovat.
Doufejme, že nápady českých politiků nebudou torpédovat zvládnutí krize. Musíme tomu věřit, i když návrhy z posledních dnů, například o zdanění tabáku, nepřipomínají zrovna systémová řešení. Právě naopak.
