Macronova vláda jen přežívá za cenu vyšších daní pro velké firmy. Dluh Francie dál bobtná

Ve chvíli, kdy francouzský prezident Emmanuel Macron plnil hlavní zprávy svou přestřelkou s Donaldem Trumpem o osudu Grónska, bojuje v Paříži jeho vláda o přežití. 

Trump rád zdůrazňuje Macronovu domácí slabost: nemá za sebou většinu, padá mu jeden kabinet za druhým a bez reálné moci klopýtá ke konci svého druhého mandátu v dubnu příštího roku. 

Rozpočet bez schválení parlamentu

Premiér Sébastien Lecornu nemá, stejně jako jeho předchůdce François Bayrou, většinu pro prosazení rozpočtu v Národním shromáždění. Proto se přes víkend rozhodl využít mimořádné ústavní výjimky podle článku 49.3 a nechat rozpočet projít parlamentem bez schválení. 

To zkusili i jeho předchůdci. Právě v té chvíli proti nim vyvolali hlasování o nedůvěře, kterou společně vyslovila levice vedená radikální Nepodrobenou Francií Jeana-Luca Mélenchona a národovci z Národního sdružení Marine Le Penové. Tyto strany dohromady kontrolují dvě třetiny Národního shromáždění. Mezi nimi se krčí Macronova menšina se středopravými Republikány. 

Lecornu si původně představoval, že se rozpočtu bez schválení vyhne. Nakonec ale podporu pro svůj návrh, stejně jako jeho předchůdci, vyjednat nedokázal. Aby přežil hlasování o nedůvěře, potřebuje přesvědčit alespoň část opozice – a té musí něco nabídnout. 

V této chvíli to vypadá, že se Lecornu dohodne s levicovými socialisty, kteří se zdrží vyslovení nedůvěry výměnou za to, že vláda o další rok prodlouží daň z mimořádných zisků uvalenou na 300 největších francouzských firem v čele s LVMH, Sanofi či TotalEnergies. 

Daň z mimořádných zisků se prodlužuje

Windfall tax byla jako podmínka přežití vlády uvalena už v loňském roce. Každá společnost s obratem vyšším než jedna miliarda eur (24,3 miliardy korun) musela zaplatit daň z příjmů ve výši 20,6 procenta. Ty, jejichž obrat převýšil tři miliardy eur, pak dokonce 41,2 procenta. Kromě toho byla zavedena i speciální daň na dopravce. 

Levice přicházela loni ještě s radikálnějšími návrhy, když prosazovala plán ekonoma Gabriela Zucmana, podle něhož by bohatí lidé platili daň ve výši nejméně dvou procent hodnoty svého majetku. Týkat by se měla každého s majetkem nad 100 milionů eur (2,43 miliardy korun). Tento návrh se zatím podařilo odvrátit. 

Cenou za přežití Macronovy vlády ale bylo zrušení důchodové reformy, která zvyšovala věk odchodu do penze z 62 na 64 let. Zbořil se tak největší výsledek druhého mandátu současného prezidenta, za který zaplatil vysokou politickou cenu – ztratil parlamentní většinu a stal se rekordně nepopulárním. 

Paříž při prosazení reformy v roce 2023 hořela v největších demonstracích od roku 1968. Od té doby Macronovy vlády jen přežívají a nejsou schopny prosadit nic zásadního. Každoroční sestavování státního rozpočtu se tak mění v boj o přežití. 

Kromě prodloužení windfall tax pro největší firmy musel Lecornu socialistům slíbit, že ustoupí od plánu snížit počet zaměstnanců ve školství. Místo toho naopak vzniknou dva tisíce nových míst ve veřejných školách a zvýší se i výdaje na sociální bydlení. 

Dražší dluh než řecký a italský

Lídr socialistů Boris Vallaud po těchto ústupcích uvedl, že v současné velmi nestabilní mezinárodní situaci nechají vládu přežít a nevysloví jí nedůvěru. 

Francie se propadá do obrovských rozpočtových schodků. Loni přesáhly státní výdaje příjmy o 5,4 procenta HDP, letos Lecornu plánuje snížit schodek na 5 procent HDP. Země je pod silným tlakem investorů nakupujících francouzské dluhopisy. 

Ti jsou znepokojeni rostoucím zadlužením a ztrátou naděje na jeho stabilizaci, především kvůli rozbourání Macronovy důchodové reformy. Právě dlouhodobá nestabilita penzijního systému investory znervózňuje nejvíce. Jde o významné riziko i varování pro Andreje Babiše, který chce – podobně jako francouzská radikální levice a národovci – vrátit zpět zvyšování věku odchodu do důchodu. 

Varování pro Babiše

Francouzský dluh už dosahuje 115,5 procenta HDP. Úroky z desetiletých dluhopisů se vyšplhaly na 3,52 procenta. Francie si dnes půjčuje dráž než Řecko, Itálie, Portugalsko i Španělsko – země, které se před patnácti lety dostaly během krize eurozóny do vážných problémů. Na delší splatnosti jsou investoři ochotni půjčovat Paříži jen za ještě vyšší úroky: na dvacet let za 4,15 procenta a na třicet let za 4,45 procenta. 

Francouzský příběh je pro Česko výrazným varováním. Přestože máme v poměru k HDP dluhy zhruba na třetině francouzské úrovně, investoři už dnes požadují vyšší úroky než po silně zadlužené Paříži. Na deset let si aktuálně půjčujeme za 4,49 procenta.