První výročí MAGA dada: Jak se Trumpovi podařilo porazit sama sebe

Ani ti, kdo si od druhého funkčního období Donalda Trumpa neslibovali vyhlídky na světový mír a prosperitu a očekávali prosazování politiky „America First“, tentokrát už bez brzdy v podobě vyhlídek na znovuzvolení, přece jen nemohli být připraveni na to, co přijde.

„Vzhledem k tomu, že se vaše země rozhodla neudělit mi Nobelovu cenu míru za zastavení více než osmi válek, se již necítím povinen myslet výhradně na mír“ je věta, kterou bych loni v lednu touhle dobou považoval za dadaistické pitvoření nějakého komika, jemuž Donald nepřirostl k srdci.

A ono ne – takhle se 47. americkému prezidentovi podařilo připomenout, že je teprve rok v úřadě, takže nás ještě tři velmi dlouhé roky čekají. Donald Trump je transakční člověk, jenž, když budu parafrázovat Švejka, dobře ví, že „jsou věci na světě, který se nesmějí dělat, ale můžou se provádět“.

V byznysu to tak dělal, v domácí i zahraniční politice dělá totéž a ještě je na to pyšný. Pravidla jsou od toho, aby se ohýbala právem silnějšího, a poslouchat mě musejí zejména ti, kdo jsou na mně závislí.  

Donald Trump podle všeho žije v naprostém přesvědčení, že kdyby norská vláda doopravdy chtěla, tak by tu Nobelovku dovedla zařídit, ačkoli ta s procesem výběru nositelů Nobelovy ceny míru nemá nic společného. Jestliže by mohli, kdyby chtěli, tak se na ně také můžete velmi zlobit za to, že naschvál nechtějí, a to už je přece důvod je nejen nemít rád. Máte-li moc, můžete je i trestat, zvlášť když jste zastavil víc než osm válek! A oni si dovolí neběžet štěstí naproti a ten výbor udělující tu Nobelovku nějak přesvědčit.

V tomhle transakčním světě tahá Evropská unie za kratší konec provazu v komerčních a finančních otázkách, stejně jako evropští členové NATO v těch vojenských kvůli Ukrajině i vlastní nedostatečně zajištěné obraně. A Trump je velmi dobrý v odhadování a využívání slabých míst soupeřů a také v tom, jak je rozdělit.

Důvod, proč lídři ze Skandinávie, Francie, Německa a Británie nereagovali důrazněji na hrozbu prezidenta Trumpa uvalením cel za Grónsko, je právě ona duální závislost. Pokud jde o obchod, je pro Německo americký trh podstatně objemově důležitější než třeba pro Francii, takže kancléř Friedrich Merz bude o nasazení evropského „Nástroje proti nátlaku“ (ACI) uvažovat obezřetněji než prezident Emmanuel Macron, který k tomu přímo vyzývá. Co si o tom myslí francouzští výrobci prémiových potravin, vína, koňaku a luxusního zboží, bych v tuto chvíli ponechal stranou.

V Davosu budou mnozí političtí i korporátní lídři usilovat o to, aby se s Donaldem Trumpem setkali osobně přinejmenším proto, aby zjistili, jak vážně myslí to, co pouští na Truth Social. I tak je pozoruhodné, kolik lidí v sále tleskalo vestoje po jeho více než hodinovém verbálním salátu, jako by se jednalo o nějaký hvězdný státnický projev. Velkou úlevou zběsilého dne bylo, že Trump nemíní Grónsko zabrat vojensky, ale dohodnout se v rámci NATO, a že neuplatní cla na oněch osm troufalců.

It’s not personal, it’s business

Dlouho to vypadalo, že hlavním problémem pro nás bude zalíbení Trumpa ve clech jako hlavním ekonomickém nástroji, jenž bude sloužit fiskálu i zaměstnanosti ve prospěch jeho domácí politiky. Otřes byl nakonec menší, než jsme se v Česku i v Evropě obecně báli, ale to neznamená, že to nestojí nic.

V praxi se učíme, co je „reálná opce“, kde do zvažování rizik vstupuje také geopolitika, a častou odpovědí nejen u nás v Česku, ale rovněž v Německu je vyčkávání byznysu, které je v exportně zaměřených ekonomikách naprosto pochopitelné – jim hrozí, že přístup na trhy se bude zhoršovat.

Výplach na trzích. S&P 500 a Dow Jones prudce klesly, Trumpovy hrozby ženou zlato na rekord

Burzy a trhy

Český přímý vývoz se z toho nepoložil, a to ani v relaci s USA. Za leden až listopad 2025 ve skutečnosti podle české statistiky v korunovém vyjádření meziročně o 4,6 procenta stoupl. „Stavět májku“ z toho však nebudeme, protože v Německu je ouvej. Vývoz do Ameriky tam ve stejném období meziročně klesl o 9,4 procenta, ale u klíčového vývozu aut a autodílů o velmi bolestných 17,5 procenta. I tak ovšem Německo pořád v obchodu se Spojenými státy vykazuje přebytek 48,9 miliardy eur (1,2 bilionu korun).

Relativně uzavřené Spojené státy mají před sebou jiný příběh a jejich vyčkávání je spíš o tom, zda se antiimportní substituce prosadí jako trvalý fenomén. Dominantní fenomén je boom investic do AI, který slibuje megadisrupci; otázka je, zda konstruktivní a pro lidstvo s pozitivním koncem. Prozatím hýbe s americkými makrodaty i burzovními indexy – bez téhle investiční vlny by se Trumpova politika projevovala více negativně.

Politika Donalda Trumpa je schopna zacloumat s akciovými i dluhopisovými trhy, a kdyby nebylo mazaných intervencí Bessentova ministerstva financí na dlouhém konci výnosové křivky, vypadala by křivka o dost hůř. A kdyby odcházejícího šéfa Fedu Jaye Powella vylekal Trumpův nátlak, poznal by to dolar o dost víc než teď. Tohle všechno jsou otevřené věci, a pokud Powellův nástupce bude vstřícným odečítačem ze rtů, bude to ještě dramatické.

Ako sa z toho vysomáriť

První výročí Trumpa 2.0 se nese ve znamení strašlivé chandry z toho, kam se vztahy Trumpa a jeho administrativy s EU, potažmo evropskými členy NATO kvůli Grónsku (ale nejen kvůli němu) dostaly. Přiznám se, že jsem nikdy nepředpokládal, že se dožiji toho, že Spojené státy budou chtít vlastnit cizí území, protože jejich prezident vychází z přesvědčení, že „pronajaté území se nebrání“.

Viděno ze srdce střední Evropy je zjevné, že se lídři nynější vládní koalice snaží ze současné situace „voľako vysomáriť“. Tenhle slovenský idiom lépe než české „vybruslit“ nebo německé „durchwurschteln“ postihuje nepředpokládaný a nežádoucí stav, kdy improvizujeme, ale jaksi předem tušíme, že výsledek bude zahanbující.

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov se nechal slyšet, že dobře chápe, proč by USA chtěly Grónsko. Ze stejných důvodů jako Rusové Krym. Roze**rač je to zkušený, ale pro nás tahle imperiální reciprocita plná pochopení obnáší cosi velmi neblahého.

Vydržet do midterms – a doufat, že budou

Kdo by řekl, jak snadno se demokracie v Americe podvoluje onomu pověstnému ohřívání vody v hrnci, a co bych za to dal, kdyby její stav mohl znovu po skoro dvou stoletích ohledat Alexis de Tocqueville. Co by říkal o Trumpovi, suitě kolem něj, Kongresu, občanské společnosti, vnitrostranických poměrech u republikánů a demokratů? Jak by se díval na MAGA?

Jenže žádný Tocqueville tu není, a tak si pro dnešek vystačím s hodnocením sloupkaře The New York Times Thomase L. Friedmana: Trumpova politika není „Amerika na prvním místě“. Je „já na prvním místě“. „Trumpovy nejhorší neamerické impulzy a intelektuální lenost byly během jeho prvního funkčního období v Bílém domě potlačeny skupinou seriózních poradců. Tentokrát je už nikdo nepotlačí.“

Američané mohou dospět k závěru, že jim Trumpova politika už nevyhovuje: ani jeho předchůdce, známý u lidu kmene MAGA pod přezdívkou Sleepy Joe, na tom v průzkumech nebyl nikdy tak blbě. Jeho počínání schvalovalo sice také o dost méně respondentů, než kolik jej odmítalo, ale dotáhl to maximálně na minus deset procentních bodů. Trump je 16 bodů v záporu a poráží sám sebe v prvním roce prvního funkčního období, i když jen o čtyři procentní body. Aspoň takhle to vychází podle časopisu The Economist.

Připusťme, že saldo zastírá velké rozdíly, zejména fakt, že v tvrdém jádře příznivců i u republikánských voličů nadále vysoce převažuje souhlas. Uvidíme, jak se tyhle průzkumy budou dál vyvíjet, a hlavně jak se promítnou do výsledků listopadových „midterms“, tedy voleb do obou komor Kongresu. Pak to bude teprve zajímavé.