Slovensko čeká na politickou bombu. Nudná kampaň končí, Fico může být spokojen

Ty se odehrály tento týden nejprve jako sólo pro oba lídry preferencí na Markíze a pak coby finální představení desítky kandidátů ve veřejnoprávní RTVS. Řečí čísel předvolebních průzkumů už nebylo příliš o co bojovat, první dvojice si užívá luxusní náskok. Poslední průzkum od IPSOS přisoudil Pellegrinimu 37,5 procenta, Korčok má prý podporu 36,3 procenta respondentů. A tak si v úterní superdebatě ukradl svých pět minut slávy zejména outsider Róbert Švec (0,8 procenta podpory), který z voleb odstoupil a vyzval k volbě bývalého předsedy Nejvyššího soudu SR Štefana Harabina (podpora kolem 13 procent).

Můžeme se o víkendu ještě dočkat nějakého překvapení? Na první pohled těžko. Ještě zhruba před měsícem koloval mezi zasvěcenými v Bratislavě divoký scénář, který přisuzoval jisté šance právě Harabinovi. Jeho základem byl fakt, že na kontroverzního, otevřeně prokremelského kandidáta byly v poměru zhruba 500:1 vsazeny extrémně vysoké částky.

Plán počítal s tím, že se ve prospěch Harabina vzdá kandidatury národovec Andrej Danko a další kandidáti (stalo se) a zároveň vypukne diskreditační kampaň na Pellegriniho (stalo se). Pellegrini kromě útoků na svou sexualitu (rozfoukává je právě Danko) aktuálně čelí zjištění, že si před parlamentními volbami v roce 2020 ještě jako politik Směru nechal v Budapešti zajistit cestu do Kremlu, aby zvýšil své preference.

Další úvahy se vydávaly tímto směrem: Pellegriniho popularita klesne ke 20 procentům, zároveň vyroste Harabin, který se tak dostane do druhého kola s Korčokem. A tam uspěje, protože posbírá i původní národovečtěji orientované voliče Pellegriniho, pro které je Korčok nevolitelný. Je to hodně divoké a v tuto chvíli se zdá, že takzvaný booster neboli dodatečné hlasy od Danka a Švece nejsou pro Harabina dostatečné a také že kremelská kauza Pellegrinimu tolik neuškodila. Každopádně precedent by tu byl. V roce 2004 byl lídr preferencí Eduard Kukan tak jistým účastníkem druhého kola, až ho přeskočil nejen Vladimír Mečiar, ale o dvě desetinky i pozdější vítěz Ivan Gašparovič.

Co na to všechno premiér Robert Fico? Může být v klidu, protože mu zatím hraje všechno do karet. S Pellegrinim v prezidentském paláci by se mu vládlo dobře – to je ta pragmatická rovina. Ale ani Pellegriniho neúspěch by ho příliš nezarmoutil. Fico si příliš dobře pamatuje Pellegriniho prásknutí dveřmi, když po volbách v roce 2020 po vzájemných sporech opustil Směr a založil vlastní politický projekt. Zrovna tak by pro premiéra Fica nebyla žádná tragédie, kdyby do křesla prezidenta usedl Korčok. Prakticky by tak pokračovala nynější rivalita s prezidentkou Zuzanou Čaputovou, z níž si Fico ve své současné formě činí právě toto: vůbec nic.

Nejnudnější kampaň v historii samostatného Slovenska je ve svém závěru, teď už se čeká jen na politickou bombu.