Slovensko je zaplavené billboardy, na kterých prezidentský kandidát Peter Pellegrini přesvědčuje voliče, že země už konečně potřebuje pokoj. Klid jí má zřejmě zajistit harmonická symbióza vlády s prezidentem, která umožní premiérovi Robertu Ficovi nerušeně provádět reformy v orbánovském stylu. Pellegriniho heslo je zároveň symbolem jeho rezignace na snahu vystoupit z Ficova stínu a dělat jinou politiku, než jenom líbivou fasádu na budově strany Směr.
Předseda parlamentu vsadil na klid i ve své kampani. Opakuje v ní fráze o tom, že Slovensko je pro něj na prvním místě, a spoléhá na to, že ho Slováci znají jako nekonfliktního politika. Dlouho se vyhýbal i přímé konfrontaci se svým rivalem Ivanem Korčokem, televizních duelů se začal pořádně účastnit až po prvním kole. V něm překvapivě skončil na druhém místě, Korčok ho přeskočil o více než pět procentních bodů.
Do druhého kola tak slovenský expremiér vstupuje jako mírný outsider, a aby dokázal zvítězit, bude potřebovat voliče třetího Štefana Harabina, kteří mu mohou dodat necelých dvanáct procent hlasů. Harabin se však zviditelnil především výraznou proruskou rétorikou a Pellegriniho napřímo nepodpořil.
Samotný Pellegrini ve své kampani prohlašoval, že je potřeba sjednotit slovenskou společnost a on chce být prezidentem pro lidi. Zároveň však při přetřásání kritizovaného dosazení Pavla Gašpara do čela tajné služby SIS opět ukázal, že by Ficovi nejspíš nepoložil ani stéblo přes cestu.
„Pellegrini může dopadnout buď jako Michal Kováč, který byl favoritem Vladimíra Mečiara a který se mu postavil. Nebo jako Ivan Gašparovič, který pak sloužil Ficovi,“ připomíná slovenský politolog Samuel Abrahám možnosti soužití prezidenta s premiérem na historických příkladech. Druhá možnost je podle něj však mnohem pravděpodobnější. „Jeho vztah s Ficem je takový, že mu vyhoví ve všem,“ myslí si Abrahám s tím, že prezident v Pellegriniho podání by se stal spíše jen úředníkem.
Rychlý mír pro Ukrajinu
Navenek by se Pellegrini nejspíš nadále snažil budit dojem prozápadního politika a určitě by nevystupoval tak kontroverzně jako Fico. Ani na poli zahraniční politiky by se ovšem nedaly očekávat nějaké zásadní spory mezi ním a předsedou vlády. Prezidentský kandidát nyní například otevřeně hovoří o tom, že Ukrajina potřebuje co nejrychleji mír. „Jiné řešení než zastavení palby není,“ tvrdí bez ohledu na to, jaké územní důsledky by to pro Kyjev mělo.
Lídr strany Hlas přitom nebyl vždy tak krotký a ani v otázce Ukrajiny dříve neopakoval Ficovy názory, nápadně podobné těm kremelským. I moderátor mu připomněl, že na začátku války podporoval dodávky zbraní napadené zemi. „Je to posun v čase,“ odvětil osmačtyřicetiletý politik s italskými předky. Nejde však jen o vývoj na ukrajinském bojišti, kterým se Pellegrini oháněl. V době ruského vpádu na Ukrajinu byl i on sám ve zcela jiné pozici.
Jeho Hlas, který založil v roce 2020 po odchodu ze Směru, v té době vévodil průzkumům. Vystudovaný ekonom tak snil o tom, že se vrátí na post premiéra, kam ho po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Fico jakožto zkušeného politika nastrčil, aby učinil gesto k uklidnění lidí, ale neztratil moc.
Původně bílý kůň v čele vlády ale postupně uvěřil tomu, že je schopný vytvářet vlastní politiku, a že voličům nabízí alternativu jak ke skandálům a korupcí proslulému Ficovu Směru, tak chaosu tehdejší vlády Eduarda Hegera. „Jsou to dva světy, které se nemohou spojit – jeden svět budoucnosti a jeden minulosti,„ vysvětloval svého času nemožnost spolupráce s Ficem.
Pellegrini propásl šanci na vzpouru
Svého někdejšího šéfa v té době haněl za to, že sešel ze sociálnědemokratické cesty a jde na ruku voličům s extremistickými názory. Kritizoval jeho vyhrocenou předvolební kampaň a šíření strachu a hovořil o tom, že se Slovensko musí modernizovat. Uvízl však někde na půl cesty a pro Slováky zůstal těžko čitelný a málo autentický. Voliči se tak nakonec po zkušenostech se zmatečným vládnutím Obyčejných lidí v čele s Igorem Matovičem raději vrátili ke starému známému Ficovi.
Pellegrini přesto na podzim po parlamentních volbách nynějšího premiéra držel v šachu a mohl rozhodnout o tom, že Slovensku bude nakonec vládnout Progresivní Slovensko. Žádná vzpoura se však nekonala, mimo jiné zřejmě proto, že řada členů Hlasu je se Směrem svázaná ještě těsněji než Pellegrini a ten se bál vnitrostranického odporu.
Politik se držel svého tvrzení, že v jedné vládě by neměli sedět dva expremiéři, a zamířil do čela Národní rady. Okamžitě po volbách se ale začalo spekulovat o tom, že od Fica za svou loajalitu bude chtít podporu v prezidentském klání. To se definitivně potvrdilo v lednu, kdy oznámil svou kandidaturu.
Nyní už ani on nepohrdne nacionalistickými hlasy a sám straší Slováky ztrátou vlivu v sedmadvacítce, pokud se prezidentem stane Korčok. „Uvažuje způsobem ministerského úředníka, kterému je Brusel bližší než Bratislava, Banská Bystrica nebo Košice,“ uvedl Pellegrini na jeho adresu.
Lídr Hlasu hraje vabank
Pellegrini zjevně očekává, že ho kombinace jeho klidného přístupu a Ficovy síly dokormidlují do prezidentského paláce v Bratislavě. Jenže nálepka Ficova člověka a vidina toho, že premiér bude mít v případě Pellegriniho vítězství takřka absolutní moc, může nakonec zmobilizovat sympatizanty opozice. To se koneckonců potvrdilo i v prvním kole hlasování, které šéf parlamentu navzdory očekávání nevyhrál.
Lídr Hlasu nyní nejspíš hraje o všechno. „Buď se stane prezidentem, nebo bude jen takovým přívěskem. Kdyby prohrál, se staženým ocasem by zůstal na pozici šéfa parlamentu. Ministři jeho strany jsou ovšem už nyní téměř součástí Ficova Směru,“ podotýká Abrahám. Nad přežitím Hlasu přitom visí otazník i v případě, že Pellegrini uspěje. Straně hrozí, že se tak jako tak opětovně začlení do Směru a celá tato kapitola se uzavře.
Sledujte: ONLINE: Slovenské volby 2024 - druhé kolo >>>
Peter Pellegrini
- Jméno: Peter Pellegrini
- Datum narození: 6. října 1975, Banská Bystrica
- Věk: 48 let
- Profese: Předseda Národní rady
- Politická příslušnost: HLAS-SD
- Kandidatura: Podpora poslanců
