Spoluzakladatel softwarové firmy Vacuumlabs Matej Ftáčnik patří k nejvýraznějším tvářím slovenské startupové scény. A ačkoliv se kvůli homofobii a znechucení z vlády Roberta Fica loni přestěhoval do Prahy, politické dění v rodné zemi nadále pozorně sleduje a své krajany vyzývá k podpoře Ivana Korčoka v blížících se prezidentských volbách. V rozhovoru s e15 také prozrazuje, proč nepovažuje odliv mladých Slováků do zahraničí za problém a jakým byznysovým aktivitám se po odchodu z Bratislavy hodlá věnovat.
O víkendu se na Slovensku koná první kolo prezidentských voleb, vy už ale od konce loňského roku žijete v Praze. Budete přesto volby sledovat a je pro vás důležité, jak dopadnou?
Určitě je budu sledovat a také pojedu na Slovensko odvolit. Nadcházející volby budou zcela zásadní a je velmi důležité, aby se do nich všichni Slováci zapojili. Prezident je totiž jednou z posledních bariér, která může zabránit tomu, aby nám Robert Fico ukradl stát. Jsem přesvědčený, že pokud volby vyhraje Peter Pellegrini, nebude Ficovi demokratickou protiváhou, ale jeho spojencem.
Obáváte se tedy, že by na Slovensku mohl v případě Pellegriniho vítězství vzniknout poloautoritářský režim, jaký již existuje například v Maďarsku?
V podstatě ano. Když se podívám na to, co se na Slovensku stalo za posledních sto dnů – změna trestního práva, do čela některých ministerstev byli dosazeni nekvalifikovaní lidé, kteří by neměli řídit ani firmu o dvou lidech, to všechno ukazuje na to, že Slovensko kráčí směrem, který není demokratický a začíná připomínat situaci v Maďarsku.
Jak se stavíte k rozhodnutí české vlády přerušit česko-slovenské mezivládní konzultace?
Je to způsob, jak vyjádřit nesouhlas s Ficovou politikou a vytvořit na něj nátlak. Je to pochopitelné a rozumím tomu.
Hlavním soupeřem Petera Pellegriniho v prezidentských volbách zřejmě bude bývalý ministr zahraničí Ivan Korčok. Jemu věříte, že by zvládl Ficovi oponovat a být mu demokratickou protiváhou?
Jednoznačně. Pan Korčok je velmi rozumný člověk, který celé dekády důstojně reprezentoval Slovensko na mnoha diplomatických misích. Má moji podporu a pokládám ho za výborného nástupce prezidentky Čaputové.
Co vás na dosavadním průběhu volebních kampaní nejvíc překvapilo?
Je hodně zvláštní, že ty kampaně jsou letos velice tiché. Na Slovensku teď skoro ani není poznat, že nějaké volby budou. Řekl bych, že je to záměr vlády. Pellegrini například dlouho odmítal chodit do televizních debat se svými soupeři. Patrně, aby nemusel čelit otázkám na kontroverzní kroky Ficova kabinetu. Mohl by ztratit část voličů tím, že bude Fica hájit, nebo se za něj naopak dostatečně nepostaví.
Máte tip, kdo volby vyhraje?
Já jsem u prezidentských voleb vždycky optimistou. Dvoukolové hlasování dává přeci jen větší naději na lepší výsledek, protože první kolo zpravidla zapůsobí na občanskou společnost jako budíček a donutí ji, aby se ve druhém kole zmobilizovala. Kromě toho – prezidentské volby Slovákům jdou. Za posledních deset let jsme v nich pokaždé měli šťastnou ruku – jak pan Kiska, tak paní Čaputová byli skvělá volba.
Když už jsme u prezidentky Čaputové, která se sama rozhodla funkci neobhajovat, jak byste zhodnotil její odkaz?
Kdyby se paní Čaputová nestala prezidentkou, pravděpodobně bych Slovensko opustil mnohem dříve. Byla pro mě takovým majákem demokracie a zdravého rozumu. Například, když předloni došlo ke střeleckému útoku v Bratislavě, během kterého byli zavražděni dva gayové, byla jedním z mála slovenských politiků, který projevil lidskost, a ten hrozný čin jasně odsoudila. Zatímco mnozí její kolegové politici se zachovali jako hrubiáni. Takže paní Čaputová má můj obrovský vděk a myslím, že v rámci těch omezených pravomocí, jaké má prezident k dispozici, udělala pro obhajobu demokracie a lidských práv maximum.
Slovensko se i kvůli tamní politické situaci potýká s velkým odlivem mladých a úspěšných lidí. Sám jste toho příkladem. Co vás osobně nejvíc motivovalo, abyste ze země odešel?
Byla to kombinace několika faktorů. Mám v Praze rodinu, žije zde můj otec, nevlastní matka a bratr, a chtěl jsem jim být na blízku. Zároveň jsem ukončil jednu etapu ve svém podnikání, takže jsem měl volné ruce k tomu udělat nějakou větší změnu. Určitě v mém rozhodování ale sehrála roli i politika. Jsem gay, který by si rád založil rodinu a LGBT lidé to na Slovensku nemají snadné. A také to celkové znechucení z Ficovy vlády je opravdu obrovské. Nejsem ani zdaleka sám, kdo to tak cítí.
Je to ale vážně v Praze o tolik lepší? A kdyby se tady po příštích volbách dostal k moci politik typu Fico, budete se stěhovat znovu?
Možná si Slováci Prahu trochu idealizují. Sám jsem se dlouho rozmýšlel mezi Londýnem a Prahou, ale nakonec převážilo to, že mám v Česku přátele a příbuzné. Do dalších voleb je ještě daleko, proto teď neřeším, co bude po nich.
Co jste říkal na výsledek hlasování v tuzemské Poslanecké sněmovně o manželství pro všechny?
Že nám to skoro vyšlo. Těším se z těch pozitivních změn. Je to určitě krok správným směrem, ačkoli je samozřejmě škoda, že stále neprošlo úplné zrovnoprávnění stejnopohlavních párů. To by měl být pořád náš hlavní cíl do budoucna.
Vraťme se ke Slovensku. Co by se tam mělo změnit, aby z něj mladí a talentovaní lidé neodcházeli?
Moc bych si přál, abychom byli jako stát i jako národ lidštější a citlivější k různým menšinám. Abychom se naučili vnímat, že svět za hranicemi naší země je barevný a různorodý a není třeba se ho bát. A také, aby se nám podařilo dostat do vlády lidi, kteří budou prozápadní a povedou Slovensko směrem k liberální demokracii.
Každopádně to, že teď někteří jedinci odcházejí, nevidím jako tragédii. Věřím totiž, že pokud se podaří zmobilizovat komunity Slováků, které žijí v zahraničí, mohou právě ony zafungovat jako obrovský motivátor k pozitivním změnám. Vezměte si například, jak zásadní roli sehráli před sto lety čeští a slovenští emigranti ve vzniku samostatného Československa. Přesně to samé můžeme dokázat i dnes, tedy, že přes diaspory v zahraničí budeme vyvíjet tlak na slovenské politiky.
Vy sám se angažujete v nějakých zahraničních projektech, které se snaží zlepšit stav demokracie na Slovensku?
Ano. Od konce loňského roku jsem předsedou správní rady nadace Open Society Foundations na Slovensku a momentálně pomáhám shánět finance pro slovenské neziskové organizace, které svými projekty podporují rozvoj liberální demokracie v zemi.
Neuvažujete o tom, že byste kandidoval na politickou funkci? Třeba do Evropského parlamentu?
Do budoucna to nevylučuji, nicméně v současné době cítím, že můj podnikatelský příběh ještě není dopsaný. Chci ho nejdřív dokončit a potom se uvidí, čemu se budu věnovat dál. Jinak nadcházející volby do Evropského parlamentu budou také velice důležité pro Slovensko. Bude to velký boj, který musíme vyhrát. I v eurovolbách se nám ale naštěstí historicky daří vybírat kvalitní politiky, jako je třeba Martin Hojsík.
Matej Ftáčnik (35)
- Je absolventem fakulty matematiky, fyziky a informatiky na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Další vzdělání získal na Massachusettském technologickém institutu (MIT) v USA.
- V roce 2012 spoluzaložil softwarovou společnost Vacuumlabs, která má nyní obrat ve vyšších stovkách milionů korun. Až do loňského roku byl i jejím ředitelem.
- Patří k nejvýraznějším osobnostem slovenské startupové scény. Mnoha firmám pomáhal s expanzí na severoamerický trh. V roce 2019 ho společnost EY zvolila slovenským technologickým podnikatelem roku.
- Je veřejně přiznaný gay a dlouhodobě se angažuje v boji za práva LGBT komunity.
- Od konce roku 2023 žije v Praze.
Nedávno jste odešel z pozice ředitele ve společnosti Vacuumlabs. Proč jste se tak rozhodl a čemu se teď hodláte místo toho věnovat?
Ve Vacuumlabs už nezastávám žádnou aktivní roli od konce minulého roku. Chtěl jsem si uvolnit ruce pro nové byznysové aktivity, na které se nyní plánuji zaměřit. Jsou to především tři oblasti – carbon capture čili zachytávání a ukládání oxidu uhličitého, využití umělé inteligence v medicíně a bankovní služby pro znevýhodněné menšiny ve světě. To jsou všechno témata, která mě zajímají a kde v poslední době dochází k ohromným pokrokům.
Takže budete spíš investovat do existujících startupů, nebo zakládat nové firmy?
Obojí. Do některých projektů se chci zapojit jen jako poradce či investor, určitě ale budou i takové, kterým se budu věnovat na plný úvazek a budu v nich zastávat aktivní exekutivní roli.
Všechny oblasti, které jste vyjmenoval, souvisejí s udržitelností a sociálně odpovědným podnikáním. Jsou vám tato témata blízká z ideologických důvodů, nebo v nich zkrátka vidíte největší byznysový potenciál?
Je to to první. Jsem obrovským zastáncem myšlenky, že člověk má podnikat v tom, co je blízké jeho srdci, a co má pozitivní dopad na ostatní. Finanční zhodnocení je spíš takový bonus navíc. Před pár lety jsme třeba ve Spojených státech založili digitální banku pro tamní LGBT komunitu s názvem Daylight. Hlavním cílem bylo umožnit LGBT osobám přístup k finančním službám, které by jim tradiční banky neposkytly.
Tenhle podnikatelský záměr nám z různých důvodů nevyšel. Daylight už dneska neexistuje. To téma je ale stále velice živé a nevylučuji, že se k podobným projektům ještě vrátím. Věřím totiž, že životy znevýhodněných menšin zlepšíme hlavně tím, když jim usnadníme přístup k penězům.
A proč jste vlastně Daylight založili v Americe a ne na Slovensku?
Problémy, které měl Daylight řešit jsou sice globální, nicméně z podnikatelského pohledu je vždycky dobré začít na trhu, který je nejsnáze dosažitelný, tam si vytvořit silné jméno a teprve potom expandovat na menší trhy. Ve Spojených státech se jako LGBT/queer identifikuje deset procent tamní populace, to je kolem třiceti milionů lidí. Na Slovensku je to čtyři až pět procent obyvatel, čili výrazně méně.
Když porovnáte českou a slovenskou startupovou scénu. Je něco, v čem se Češi mohou u Slováků inspirovat?
To je výborná otázka, na Slovensku se mě většinou ptají na to samé, ale naopak. Těch věcí asi nebude moc, ale jednou je určitě takový ten přirozený výhled do zahraničí. Slovenští startupisté se téměř nikdy nesnaží prosadit jen na domácím trhu, protože je příliš malý a od začátku přemýšlejí nad tím, jak uspět i v dalších zemích. Další věc je, že tím, jak je ta startupová komunita malá, tak si naši podnikatelé hodně navzájem pomáhají a sdílejí informace.
A poslední faktor – Slovensko je podle mě dobrým příkladem toho, že začít podnikat se dá i v horších podmínkách. Není nutné mít všechno naservírované na stříbrném podnose. Dá se začít a uspět i s málem, protože nedostatek pomáhá vytvářet kreativitu.
