Slovenskou ekonomiku trápí nejdražší dluhy v eurozóně i útěk vysokoškoláků do Česka

Už dekádu se ve slovenské debatě zmiňuje riziko nástupu na „řeckou cestu“ velkých dluhů. Odpor k ručení za chyby jihoevropského státu byl přitom jedním z důvodů, proč v roce 2011 padla vláda premiérky Ivety Radičové. „Slovensko není zodpovědné za ekonomickou záchranu celého světa. My nemáme proč za tyto problémy platit. My jsme je nezpůsobili. Jsme na cestě do ekonomického nevolnictví,“ hřímal tehdy Richard Sulík, předseda Svobody a solidarity (SaS), jedné ze stran tehdejší vládní koalice. I jeho rozhodnutí nepodpořit vlastní kabinet uvolnilo cestu k moci Robertu Ficovi a jeho straně Směr.

Nejdražší dluhy

Dnes, o 13 let později, se karta obrací. Před několika dny se Slovensko mezi státy eurozóny propadlo na poslední místo v důvěře mezinárodních investorů, jak ukázalo obchodování s jeho desetiletými dluhopisy. Spadlo níž než Itálie i zmiňované Řecko. „Jasně a nekompromisně jsme vykročili na cestu ke krachu,“ shrnul to v komentáři pro deník Sme bývalý ministr financí Ivan Mikloš. 

„Tato (téměř) jistota spočívá v tom, že jsme nejen zemí s nejvyšším deficitem veřejných financí za minulý, tento a zřejmě i budoucí rok, ale i zemí, jejíž vláda nedělá žádné kroky k tomu, aby konsolidovala veřejné finance a zlepšila jejich dlouhodobou udržitelnost,“ píše politik a ekonom, za jehož šéfování státní kase Slovensko zavedlo výrazné reformy, které zemi pomohly dostat se z problémů vzniklých v éře Vladimíra Mečiara. 

Investoři se obávají zejména toho, že Ficův kabinet nemá plán na zmírnění růstu dluhu, který za poslední čtyři roky nabobtnal z 50 na 60 procent HDP země. Současný slovenský deficit státního rozpočtu ve výši sedmi procent HDP je nejvyšší v Evropské unii a jak upozorňuje Radovan Ďurana z Institutu ekonomických a společenských analýz (INESS), vláda nemá připravenou žádnou strategii na jeho snižování. „Momentálně se ani nemůže spoléhat na silný nárůst daňových příjmů, protože ekonomický růst je slabý a stejně tak i prostor na růst zaměstnanosti je minimální,“ podotýká Ďurana a připomíná, že současná koalice navíc upřednostňuje rozšiřování plošných a neadresných sociálních výdajů před úspornými opatřeními.

Podle bývalého guvernéra slovenské centrální banky Ivana Šramka, který působí v dozorčí radě české Trinity Bank, mají na stavu veřejných financí podíl také předchozí vlády, s výjimkou té úřednické Ľudovíta Ódora. „Předchozí vláda a parlament nezodpovědnými rozhodnutími zatížily veřejné finance trvalými výdaji, které nebyly kryty příjmy, což zvýšilo deficit a prohloubilo dlouhodobou neudržitelnost veřejných financí,“ říká slovenský ekonom.

Těžkosti průmyslu

Slovenské ekonomice se zároveň nedaří vymanit ze závislosti na průmyslu, který se na celkovém HDP podílí ze čtvrtiny, podobně jako v Česku. Slovensko je zemí, která vyrobí každý rok nejvíce aut na světě v přepočtu na jednoho obyvatele, celkově přes jeden milion. Současný přechod na zelenou ekonomiku a s ní spojený důraz na elektromobilitu jsou tak pro Slováky klíčové.

„Problém Slovenska je, že místní továrny slouží především jako montovny, vývoj je zde jen minimální,“ upozorňuje Ďurana. „O výrobní struktuře rozhodují zahraniční matky, které jsou pod domácím tlakem, aby výroba elektromobilů zůstala u nich.“ Většina automobilek je ale zapojená do výroby vozů poháněných elektřinou. V zemi mají své továrny koncerny Kia, Stellantis, Jaguar Land Rover a Volkswagen. K nim se brzy přidá také švédské Volvo, které na východě Slovenska postaví továrnu právě na elektromobily.

V dohledné době by se měla na Slovensku rozběhnout také výroba baterií do elektromobilů, a to díky spolupráci mezi čínskou Gotion High-Tech a slovenskou InoBat. Navzdory v nedávné době oznámených zahraničních investic se odborníci shodují, že se Slovensku příliš nedaří lákat zahraniční kapitál. „Například Bosch svůj velký záměr v Prešově zrušil. Za každou velkou investici musí slovenská vláda investorům štědře zaplatit,“ připomíná Ďurana.

Fico se od padlého Mečiara ani od technologa moci Orbána nic nenaučil

Názory a analýzy

„Příliv zahraničních investic je nižší než v minulosti,“ potvrzuje ekonom Jaroslav Vokoun ze Slovenské akademie věd. Pokud jde o poměr zahraničních investic vůči HDP, je Slovensko dlouhodobě poslední i mezi zeměmi V4.

Nejde ale jen o potenciální nové projekty, zátěží jsou i pozůstatky historického těžkého průmyslu. Velkou neznámou zůstávají obří ocelárny v Košicích, založené v roce 1959. Až do loňska byly součástí americké U.S. Steel, tu ale na konci roku 2023 koupila japonská společnost Nippon Steel. A dodnes není jasné, jaké má s podnikem na východě Slovenska plány.

„Situace kolem největšího zaměstnavatele na východním Slovensku je problematická,“ říká polský ekonom Krzysztof Dębiec z varšavského Centra pro východní studia. Ocelárny dávají práci zhruba osmi tisícům lidí. Nyní se ale komplikuje i samotný japonsko-americký obchod. Administrativa prezidenta Bidena před pár dny vyjádřila pochybnosti, jestli nemůže mít dopad na národní bezpečnost.

Slovenský průmysl navíc čelí stejně jako zbytek Evropy následkům války na Ukrajině. „Některé firmy v těžkém průmyslu kvůli vysokým cenám energie ukončily výrobu, ale myslím, že dočasně,“ říká bývalý centrální bankéř Šramko. Dębiec vidí situaci skeptičtěji: „Slovalco, největší výrobce hliníku, v roce 2023 ukončil po 70 letech základní výrobu a zůstala jen recyklace. I když šéf Hlasu a pravděpodobný budoucí prezident Pellegrini veřejně slíbil restart výroby, vypadá to, že je v nedohlednu.“

Velký odchod

Ať už je ale současná situace jakákoli, k tomu, aby se změnila, jsou nutně potřeba také kvalifikovaní lidé. Jenže ti, kteří se na svou kvalifikaci teprve připravují, ji už často uplatňují jinde. Mladí Slováci už delší dobu odcházejí za studiemi za hranice své země. Pro zahraniční univerzity se jich rozhodlo 20 procent, zatímco unijní průměr je kolem čtyř procent.

Na tom vydělává hlavně Česko, kam míří asi 70 procent slovenských vysokoškoláků, zejména na obory, jako je medicína, technické vědy nebo IT. Třeba na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity studuje už více Slováků než lidí z Česka. Podle průzkumu z roku 2018 Slováci uvádějí jako důvody studia v zahraničí zejména vysokou míru korupce v zemi a nízké platy. A pokud se vracejí zpátky domů, je to zejména kvůli rodinným a přátelským vazbám.

Aktualizováno

Kandidáti na slovenského prezidenta: Favorité a outsideři prezidentské volby 2024

Volby

Ze Slovenska ale neodcházejí jen mladí lidé. Po nástupu vlády Roberta Fica zemi opustili i někteří byznysmeni a rozhodli se pro přesun do Česka. Prvním z nich byl spoluzakladatel zřejmě nejúspěšnější slovenské firmy posledních 30 let Miroslav Trnka. „V předvečer voleb mě premiér dal do souvislosti s nějakým korupčním jednáním. To je věc, která ve mně něco zlomila, a řekl jsem si, že už není dobré, abych v tomto státě zůstal,“ vysvětlil důvody slovenskému deníku SME. 

Před pár týdny oznámil odchod spoluzakladatel technologického startupu VacuumLabs Matej Ftáčnik. „Když se podívám na to, co se na Slovensku stalo za posledních sto dnů – změna trestního práva, do čela některých ministerstev byli dosazeni nekvalifikovaní lidé, kteří by neměli řídit ani firmu o dvou lidech –, to všechno ukazuje na to, že Slovensko kráčí směrem, který není demokratický a začíná připomínat situaci v Maďarsku,“ říká v rozhovoru pro e15. Slovenské startupové prostředí, ze kterého Ftáčnik pochází, se rozjíždí jen velmi pomalu. Zatímco do tamějších startupů přiteklo v roce 2022 117 milionů eur, ve stejném roce české nadějné firmy získaly na další rozvoj 1,1 miliardy.

Slovenská ekonomika tak v předvečer prezidentských voleb není v ideální formě a ani její vyhlídky nejsou zrovna povzbuzující. Důležité bude, jak se Ficova vláda postaví k sestavování rozpočtu na příští rok. U toho současného měla jen velmi krátký čas na korekci. Nicméně pokud slovenští politici nepřesvědčí mezinárodní investory, že konsolidaci veřejných financí myslí vážně, hrozba „řecké cesty“ může přestat být jen noční můrou.