Vláda chce investovat a prý se to třikrát vrátí. Bohužel taková magie neexistuje
- Nová hospodářská strategie obsahuje řadu rozumných návrhů, ale klíčová otázka zní: kde na ně stát vezme peníze?
- Vláda spoléhá na multiplikační efekty investic, ty však dnes v podmínkách napjatého trhu práce fungují mnohem slaběji než v krizích.
- Reálně může koruna výdajů přinést sotva korunu HDP, takže strategie problém financování neřeší, jen ho odsouvá.
Nová hospodářská strategie státu není vůbec špatná. Přišla velmi rychle po volbách a je jasné, že byla připravována pod vedením Karla Havlíčka už v době, kdy seděl v opozičních lavicích. Přesně to by opozice dělat měla.
Obsahuje spoustu dobrých nápadů a většinu z nich bychom našli i v materiálech NERV, Hospodářské komory, svazů a dalších organizací, které se českým veřejným financím a budoucnosti naší ekonomiky věnují. Textem ale plyne jeden zásadní otazník: kde na to vezmeme?
Vláda si k odpovědi pomáhá zkratkou, která dobře zní, ale ve skutečnosti nám téměř nijak nepomůže. Ta zkratka se jmenuje multiplikační efekt a zná ji každý student prvního ročníku ekonomie, což by mohlo naznačovat, že jde o důležitý koncept, ale bohužel dnes spíše z historického a teoretického hlediska.
Ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová na prezentaci nové hospodářské strategie to dokonce jasně vyčíslila, když zmínila, že při multiplikačním efektu výstavby v hodnotě tři se z jedné investované miliardy vládních výdajů stanou tři miliardy hrubého domácího produktu. Za korunu tři koruny HDP zní skoro až jako magie.
Kouzlo jménem multiplikátor
A proto se také s touto magií nejen v naší historii často čarovalo. Multiplikátory se vždycky objevily, když se debatovaly obří vládní i soukromé výdaje. Je pořádání olympijských her předražená megalomanie? Může být, ale když se prý započítají multiplikátory, mělo by se nám to nakonec vrátit. Chce developer postavit novou budovu? S ekonomy v zádech začnou čarovat multiplikátory, jak se vlastně z miliardy udělá několik miliard pro lidi. A protože lidé platí daně, tak se nakonec může ta miliarda i vrátit do státní kasy. Růst zadarmo!
Jak to celé funguje? Když vláda koupí nové boty vojákům, švec dostane peníze, za které si koupí kabát od švadleny, ta dostane díky tomu peníze na dárky pro děti a příběh pokračuje dál. Protože si část lidí v tomto procesu odkrojí kousek na spoření, celá cesta peněz postupně konverguje k nějakému násobku původní investice.
Stát ale peníze musí někde vzít, takže dluhem nebo daněmi vytváří opačný příběh, kdy někomu chybí peníze, které by býval jinak utratil u někoho, kdo by je býval utratil dál… ale výsledný efekt pořád může být pozitivní, zejména pokud díky utraceným penězům někdo získá práci.
Čím vyšší je nezaměstnanost, tím silnější tyto multiplikační efekty jsou. I proto stály u základu velkých stimulací během krizí, ať už při stavění přehrad v USA ve 30. letech nebo při stimulačním balíčku prezidenta Obamy po krizi v roce 2008.
Jenže dnes jsou trhy práce jiné. Pokud stimulace vládních výdajů povede k tomu, že v daném odvětví, kam peníze nalijeme, bude růst zaměstnanost, tak to dnes nejsou lidé z úřadů práce, ale přetažení od konkurence nebo přeškolení z jiných odvětví. Tam ale kvůli tomu chybějí a neudělají práci, kterou by tam bývali dělali.
Čistě matematicky se tak ukazuje, že v dobách největších ekonomických propadů, jako byla Velká hospodářská krize, mohly být kvůli vysoké nezaměstnanosti multiplikační efekty kolem dvojky. V normálních letech se ale pohybujeme dle starších odhadů mezi 0,5 až 2, dnes spíše pod jedničkou, přinejlepším jen zanedbatelně nad ní.
Koruna vládních výdajů tak udělá přinejlepším korunu hrubého domácího produktu. A z té si stát vezme na daních a odvodech zhruba čtvrtinu zpátky. Bohužel multiplikátory zní hezky, a i když existují a investovaná miliarda není nutně vyhozená, nevyřeší nám otázku, kde na všechny ty slíbené vládní investice vezmeme.
Multiplikátory bohužel magické nejsou. Nakonec ověřit to budeme mít šanci, protože strategie slibuje, že „v roce 2029 celkové výnosy v podobě dodatečného ekonomického růstu i přílivu kapitálu z transformace přesáhnou roční náklady potřebných investic“. A to trochu zní jako magie.
