„Škodovka je odepsaná, Volkswagen ji v době ‚elektromobilizace‘ znetvoří v neužitečnou značku utápějící se ve fosilní minulosti. Značku bez budoucnosti. Poslouží jako oběť, díky které koncern pohodlně překoná mezidobí, kdy spalovací vozy v továrnách nahradí čisté elektriky.“ Tak by se dal v nadsázce shrnout narativ komentářů řady „odborníků“ teprve nedávno rekvalifikovaných z hloubkových ponorů k Titaniku na automotive. Jak už to tak bývá, nejemotivnější výkřiky na sociálních sítích mají k realitě dál než štětečkem pečlivě vyretušovaná, jizev pustá tvářička Stalina z propagandistických snímků.
Ano, Škodovku skutečně čeká mimořádně ostrá zatáčka. Pokud ji nevybere, náraz pocítí celá česká ekonomika. Ze současné nezdravě nízké nezaměstnanosti by se poté stala jen vzpomínka na staré dobré časy. Přestože je dost dobře možné, že ani nové vedení mateřského koncernu Volkswagen stále neví a částečně ani vědět nemůže, jak zásadní dopady bude mít velmi rychlá transformace průmyslu a jak hluboko se bude muset řezat v nákladech, nejsou to wolfsburské kanceláře, odkud Škodě plyne největší nebezpečí.
Zatím nepotvrzené spekulace, že má Volkswagen Škodu zaúkolovat kompletním vývojem a výrobou spalovacích motorů pro celý koncern, neznamenají, že je Škoda na odpis. Výroba spalovacích motorů má v Boleslavi více než 120letou tradici a prodávat se budou globálně v obrovském množství i po roce 2035, od kdy nemá být prodej jimi vyzbrojených nových vozů v Evropě možný. Nenápadně sílící varovné hlasy vlivných z odvětví přitom dávají tušit, že navzdory tomu, že Evropa už několikrát „definitivně“ schvalovala regulaci, nemusí spalováky čekat úplná smrt.
VW - prošel jsem prezentaci. Na mě trochu dlouhá a obecná, v základu tlak na efektivitu, silně pokračující elektrizaci, menší konkurenci v rámci značek. Zajímavé je, že elektrické platformy mají jít vlastně do jednoho základu (nyní 2). Důležité slidy jsem vypíchl. Market nemá VW… pic.twitter.com/xsR9cNDomr
— Michal Semotan (@MichalSemotan) June 22, 2023
Budoucnost je přesto nezpochybnitelně elektrická. Proto je jednoznačně dobře, že k ní směřuje i Škoda. Byť si od kritiků vyžírá, že buď elektrifikovat nemá, což je úplný nesmysl, nebo že tak nečiní, což není pravda. Do roku 2026 má Škoda Auto představit šest plně elektrických modelů, z toho dva redesignované Enyaqy.
Chůzi po minovém poli mnohem spíše připomíná podnikání na domácím hřišti. Rychlejšímu rozvoji brání zamrzlý trh práce i státem nedostatečně podporovaný rozvoj infrastruktury pro ony vytoužené vozy budoucnosti. Označení „the country for the past“ by dost možná bylo skutečnosti méně vzdálené, než to původní, kterým se Česká republika titulovala.
Jistě, kdyby Volkswagen rozhodl, že postaví továrnu na klíčové bateriové články v tuzemsku, dobré úmysly se Škodou by hned působily přesvědčivějším dojmem. Kdo chce ale strategickou investici, musí si o ni taky umět říci. Schopnost lákat zahraniční investory do průmyslových parků připravených na klíč však dosud nepatřila k nejsilnějším vlastnostem českých vlád a jejich agentur – čest výjimkám. Ani populistické výkřiky regionálních politiků proti výstavbě továrny rychlejšímu rozvoji nepřidají, natož pak hladovost a přímočarost, s jakými přitahují investice naši konkurenti z Polska či Maďarska. O porovnání sil EU vs. USA ani nemluvě.
Není to Wolfsburg, ale Peking, odkud plyne největší nebezpečí pro Škodu, český i evropský autoprůmysl. Číně sázka na elektromobilitu vyšla. Mohutnými dotacemi a investicemi umožnila vznik masivního byznysu s elektromobily, který přerostl dokonce i svůj domácí trh, největší odbytiště světa. Do Evropy expandující výrobci se opírají o kompletně pokrytý hodnotový řetězec od těžby surovin přes jejich zpracování po výrobu baterií a kvalitativně velmi konkurenčních automobilů.
Tento deficit bude Evropa pomalu a draze dohánět. Stejně jako Volkswagen, který dnes vedle stejnojmenné automobilky a Škody sdružuje také značky Seat, Cupra, Audi, Lamborghini, Bentley, Porsche a Ducati. Zda zbude prostor pro tolik entit, z nichž se některé navzájem odlišují čím dál méně, je otázka. Rozmanitost je nákladná, natož pak v době, kdy mají jít prodeje přinejmenším dočasně dolů.
Ostražitost spojená s typickým českým pesimismem není od věci. Černý scénář nás nemůže překvapit, naopak jej očekáváme, jako bychom ho skoro až vyžadovali. Co na tom, že na skutečně černý scénář dojde málokdy. Ale i kdyby nastal, jeho původce nehledejme v Dolnosasku.
