O evropských bankách koluje vtip, že jejich skutečnými vlastníky jsou spíše vlády než soukromí investoři. Kapitál, který by finanční domy mohly vyplatit svým akcionářům, totiž často končí v rukou vládních autorit, jež si na něj sáhnou prostřednictvím pokut nebo nejrůznějších regulí. Do tohoto schématu perfektně zapadá windfall tax zavedená minulý týden v Itálii.
Finanční domy zaplatí 40procentní daň z nadměrných úrokových výnosů. Rozdíl se bude počítat oproti minulým rokům. Je zřejmé, že s ohledem na utahovací kampaň, kterou vede Evropská centrální banka, se převážná většina přírůstku čistých úrokových výnosů odehrála v letošním roce. Překvapivé rozhodnutí šokovalo finanční trhy.
Akcie italských bank zažily volný pád. Ani největší finanční domy nezůstaly ušetřeny. Například banka IntesaSanpaolo bezprostředně ztratila téměř devět procent své hodnoty. Celkem se ze souhrnné tržní kapitalizace burzovně obchodovaných bank na Apeninském poloostrově vypařilo zhruba deset miliard eur.
Burza je v tomto směru vůči politikům nemilosrdná – v reálném čase ukazuje, k jak masivní destrukci kapitálu mohou vést neuvážené a chaotické vládní kroky. Propad na italských bankovních titulech nezůstal izolovaným incidentem. Kaskádovitě se šířil Evropou. Mezi investory převládla obava, že by se choutky na danění mimořádných zisků mohly zrodit i v hlavách šéfů ostatních zemí.
V tomto směru se jako imunní proti poklesu ukázaly akcie bank ve státech, kde byla windfall tax již zavedena. Autority musely na burzovní otřesy zareagovat, a nakonec tak daň zastropovaly na maximální hodnotě 0,1 procenta celkových aktiv. Tento krok markantně zredukuje čistý výtěžek: z původní částky okolo 4,5 miliardy eur na 2,5 miliardy eur. Škoda však již byla napáchána, a proto italské banky den po změkčení parametrů daně z nadstandardních výnosů umazaly pouze část svých ztrát.
Jediným potenciálně pozitivním přínosem windfall tax je – do jisté míry vynucená – motivace bank zatraktivňovat úročení depozit. Finanční domy se většinou chtějí vyhnout možnosti tento „desátek“ slepě odvést, a proto volí různé formy optimalizace. Jednou z nich je právě malá domů pro střadatele. Vyšší úročení vkladů pomůže finančním domům zpevnit klientskou loajalitu.
Z tohoto důvodu může zafungovat windfall tax v Itálii jako odstrašující případ pro bankéře v jiných zemích. Vzkaz zní jasně: Když proaktivně zlepšíte úročení depozit, zmizíte z radaru vlád, které zoufale hledají možnosti, jak naplnit státní kasu. Vyšší úroky na běžných a termínovaných vkladech taktéž zefektivňují transmisní mechanismus monetární politiky. Domácnosti více spoří a méně utrácejí, což působí protiinflačně.
Výsledky českých bank za první pololetí roku 2023 nabízejí důkaz, že windfall tax proces zvedání sazeb na depozitech akcelerovala. Ten se odehrál dominantně na pomezí třetího a čtvrtého kvartálu loňského roku. V meziročním vyjádření tak tuzemské peněžní ústavy zaznamenaly pokles čistých úrokových výnosů.
Nicméně podobný vývoj by dříve nebo později samovolně nastal s ohledem na konkurenční charakter českého bankovního sektoru. Mimořádná daň zafungovala pouze jako akcelerátor. Windfall tax tak představuje ukázkový triumf krátkodobosti na úkor dlouhodobého strádání. Zatímco krátkodobý výnos daně je nepopiratelný, v delším horizontu utrpí investorská důvěra, což může v konečném důsledku prodražit i financování vlády na dluhovém trhu.
Kvůli politickému riziku v Evropské unii globální investoři favorizují americké peněžní ústavy. Záporným úrokům je sice konec, ale regulatorní choutky evropských politiků znamenají, že pro zdejší banky zůstávají americké valuace vzdálenou metou.
Autor je portfolio manažer ve společnosti Cyrrus.
