Diplomat Ivan Korčok dal v prvním kole prezidentských voleb naději slovenské opozici i prozápadně orientovaným Čechům, o to větším zklamáním však pro ně skončil rozhodující duel. Do Grasalkovičova paláce se postěhuje expremiér Peter Pellegrini, což je jistě výborná zpráva pro vládu Roberta Fica. Nyní jde o to, jak dalece bude lídr Směru svého někdejšího spolustraníka úkolovat a jestli se dosavadní šéf parlamentu přece jen neosmělí k určité prezidentské autonomii. Důležitější otázkou však je, jestli se premiér po dvou volebních vítězstvích během půl roku umírní, nebo bude Slovensko ještě silněji tlačit na východní cestu, z níž už není návratu. Roli v tom nejspíš sehraje i červnové hlasování o složení Evropského parlamentu.
Korčok šel do druhého kola s náskokem pěti procentních bodů, a přestože se čekalo, že Pellegrini posbírá většinu hlasů od vyřazeného uchazeče Štefana Harabina, někdejší diplomat byl v roli mírného favorita. V rozhodujícím duelu však nakonec Pellegrini zvítězil s ještě větším rozdílem a největším ziskem hlasů v historii. Opět se tak ukázalo, že agentury pro průzkum veřejného mínění často nejsou schopny plně zachytit sílu té části elektorátu, která přeje Ficovi.
Korčokovi nepomohla ani vysoká účast, ke které přispěli i Slováci žijící v Česku. Tandemu Fico-Pellegrini se zřejmě po relativním neúspěchu v úvodním střetu podařilo zmobilizovat i ty nejradikálnější občany, u kterých hrozilo, že zůstanou doma, protože je pro ně vládou tlačený kandidát příliš umírněný anebo jim nesedí jeho soukromý život. A můžeme pouze hádat, nakolik Pellegrinimu pomohla podpora některých českých politiků a zásahy z Maďarska.
Budoucnost Hlasu je nahnutá
Během kampaně se toho hodně namluvilo o tom, že by prezident měl především spojit rozdělenou slovenskou společnost. Skutečnost však ukázala, že jde jen o frázi, která se hodí leda na billboardy. Ani po vyhlášení výsledků kandidáti neprojevili příliš smířlivosti. Korčok přiznal, že je zklamaný a rozčarovaný, a svému soupeři vzkázal, že mu nezapomene šíření strachu a nenávisti během agitace.
Pellegriniho vítězného proslovu se účastnil také Fico, který dal jasně najevo, že výsledek považuje za úspěch svého kabinetu a výzvu pokračovat ve vládnutí až do roku 2027. Nechyběla ani bodrá pochvala Pellegrinimu, kterou premiér připomněl svou vlastní neúspěšnou kandidaturu v roce 2014.
Samotný Pellegrini zdůraznil, že vládní koalice zůstane stabilní. Je tak zjevné, že přinejmenším v tuto chvíli neplánuje premiérovi jeho vládnutí komplikovat. Ostatně to by se příliš nedařilo ani Korčokovi. Slovenský prezident sice může vetovat zákony, při současném rozložení sil v jednokomorovém parlamentu a schopnosti koalice hlavu státu přehlasovat by však šlo jen o brždění Ficovy vládní mašinérie.
Není ale zcela vyloučené, že nyní krotký politik, který potřeboval, aby mu premiér v kampani foukal do zad, v roli prezidenta znovu získá sebevědomí a vzpomene si na časy, kdy spolupráci s Ficem odmítal. K tomu by mohlo dojít, pokud by to předseda vlády přehnal se svou chutí hlavu státu řídit a dostával ji do nepříjemných situací.
Zajímavé také bude, co se nyní stane s koaličním Hlasem. Už se začíná spekulovat o tom, kdo Pellegriniho v čele strany nahradí. O její loajalitě Ficovi ovšem nikdo nepochybuje. Není vůbec vyloučené, že partaj, která v poslední době úspěšně popírá důvod své existence, se nakonec opětovně začlení do Směru, od něhož se v roce 2020 oddělila.
Fico možná sází na posílení krajní pravice
Evropští představitelé včetně českých budou nyní zcela jistě zvědaví, jak se Pellegrini bude prezentovat navenek a zda bude papouškovat Ficovy protiukrajinské výroky. Dá se ale očekávat, že bude vystupovat přinejmenším uhlazeněji, a je tak otázka, zda premiérovi může na Západě aspoň částečně vyžehlit jeho průšvihy. Je možné, že ho šéf vlády nechá hrát roli prezidenta, který plně ctí členství Slovenska v sedmadvacítce a NATO, zatímco Fico sám bude doma říkat něco jiného.
Někteří odborníci už po podzimních parlamentních volbách doufali, že se pragmatický Fico ve své rétorice poněkud zklidní. Tehdy se však stal spíše opak a těžko říct, zda to bylo jenom tím, že premiér ještě potřeboval hlasy prorusky smýšlejících Slováků pro prezidentské klání. Slabá naděje existuje i nyní, ačkoli takřka za dveřmi jsou volby do Evropského parlamentu.
Fico přitom podobně jako maďarský premiér Viktor Orbán může sázet na to, že v nich posílí krajní pravice. V takovém případě by se v EU nejspíš silně řešila témata migrace a národní suverenity, poklesla by ochota unie podporovat Ukrajinu a Maďarsko a Slovensko by nebyly v takové izolaci. Premiér už prohlásil, že nedovolí, aby se do europarlamentu dostali lidé, kteří Slovensku škodí. A zdůraznil, že bude kampaň brát mnohem vážněji než v minulosti.
