Do konce letošního roku vznikne komise obou stran, jež by měla najít cestu k dalšímu snížení schodku o 1,5 bilionu dolarů. Teprve pak bude dluhový limit dále zvýšen. Z pohledu stability finančních trhů lze zamezení technickému bankrotu považovat za krátkodobě pozitivní. Státní dluhopisy USA tvoří základy světové finanční architektury a otřesy v samých základech by mohly mít rozsáhlé, často netušené dopady v celém světě financí.
Přesto nemají USA vyhráno. Dosažený kompromis nemusí stačit na to, aby zahnal obavy ze snížení AAA ratingu. Příslib snížení deficitu zůstává nejistý. Poslední dny ukázaly, jak složité může být nalezení kompromisu nejen mezi oběma stranami, ale dokonce i uvnitř stran samotných. Bude za pár měsíců hledání shody nad dalším zvýšením dluhového limitu a snižováním schodku jednodušší? Není důvod si to myslet. Čím blíže k prezidentským volbám, tím může být jednání naopak složitější.
A ani kdyby se to povedlo, nemusí to stačit. Ratingová agentura Standard & Poor’s naznačila, že pro udržení ratingu by bylo žádoucí snížit deficit v příštích deseti letech o čtyři biliony dolarů. Bílý dům a Kongres zatím nabízejí 2,5 bilionu. Ke stabilizaci poměru dluhu vůči HDP by bylo potřeba v příštích deseti letech ušetřit zhruba šest bilionů dolarů. Převedeme-li „americkou rozpočtovou aritmetiku“ do obvyklého jazyka, mají se věci takto: loni činil veřejný dluh USA 92 procent HDP, letos stoupne na sto procent HDP. Když se nic nezmění, za deset let bude na 115 procentech HDP a dál poroste. Zmíněná redukce schodku o šest bilionů dolarů by dluh zastavila na 106 procentech HDP.
Jak toho lze dosáhnout? Schválený plán by v kombinaci s ukončením daňových úlev přinesl asi 3,5 bilionu dolarů. A prohloubení výdajových škrtů další bilion. Jenže konec daňových úlev, zavedených před deseti lety Bushovou vládou a loni prodloužených současným prezidentem, bude těžko stravitelným soustem pro republikány.
Problém s dluhovým limitem by se měl řešit také systematicky. Do budoucna by bylo vhodné tento zdroj nejistoty pro trh odstranit a koncentrovat diskuzi o fiskální politice do jediného bodu – ke schvalování rozpočtu a rozpočtového výhledu v Kongresu.
Autor je hlavním ekonomem Patria Finance
