Kdyby se čínští komunisté dokázali ovládat, mohl pražský primátor Zdeněk Hřib za vypovězení sesterské smlouvy s Pekingem sklidit spíš úsměšky než uznání. Kdyby čínský velvyslanec svou reakci zkrátil o poslední odstavec, mohl to být standardní spor. Jenže komunisté se ovládat nedokážou a velvyslanec vyzval magistrát, aby „co nejdříve změnil svůj přístup“ a „přizpůsobil se trendu současného vývoje a historického pokroku“. Jinak prý „pocítí újmu jeho vlastní zájmy“.
Lépe Číňané Hřibovi nahrát nemohli. Postavit se proti humpoláckému vyhrožování a mávání termíny ze zlatých časů Rudého práva už není zahraničněpolitická svévole, ale vlastně povinnost.
Čína v poslední době vůčihledně přitvrzuje ve vnucování svého pohledu na svět obchodním i politickým partnerům. Hvězdy americké NBA se poníženě omlouvají za jeden tweet svého kolegy, globální byznysoví giganti se sklánějí před vůdci atraktivního trhu. V tomto kontextu je postoj Prahy sympatický. Na trendu nic nezmění, globální význam má nulový, ale je v pořádku.
