Organizátoři i samotní účastníci protibabišovských demonstrací mohou být spokojeni. Sice zatím ne s výsledkem – premiér nedává najevo sebemenší chuť rezignovat či odvolávat kritizovanou ministryni spravedlnosti – ale přinejmenším s jejich průběhem. Po přeplněném Václavském náměstí se v úterý protesty uchytily téměř po celé republice. Hlášeny byly z více než tří stovek měst (tedy zhruba z poloviny všech), byť pochopitelně účast oscilovala podle jejich velikosti, někde byla spíše symbolická. Organizátorům protestů se ale podařilo nabourat dojem, že jde sice o akce masové, nýbrž jen pražské, případně brněnské. A to se ještě chystá obří akce na pražské Letné.
Pak jsou tu ale konkrétní efekty. Kromě zmiňované premiérovy neústupnosti jde hlavně o to, nakolik se demonstracím podařilo udělat dojem na mlčící většinu. A jaký ten dojem je. I mnozí lidé, kteří se jinak o politiku nezajímají, musejí podvědomě cítit, že kolem Andreje Babiše je nějaký problém, že se z nějakého důvodu stává pro značnou část společnosti stále méně přijatelný. Ale určitě je tu i nemalá skupina obyvatel, kteří to naopak vnímají jako akce „zpovykané kavárny“, a přesvědčit je bude pro demonstranty těžké, ne-li nemožné. A místo toho je to utuží v jejich podpoře Andreje Babiše.
Problémem je totiž srozumitelnost témat, která protesty provázejí. Ohrožení nezávislosti justice je sice na stole, jde ale o věc do značné míry abstraktní a pro mnohé nepochopitelnou. Zvlášť vzhledem k tomu, že Marie Benešová v čele ministerstva spravedlnosti zatím neudělala žádný všeobecně pobuřující krok.
Podobné je to s bruselskými audity. Jejich předběžné verze vyzněly pro premiéra dost špatně, hrozba vracení stovek milionů z dotací už není maličkostí. Jenže nyní vše zase na několik měsíců usne – než dorazí český překlad, než české úřady přichystají odpověď, než Evropská komise vytvoří finální verzi. Navíc pro řadu voličů to stejně je a vždy bude kvůli „zlému Bruselu“, proti němuž premiér naši zemi a naše peníze brání (a jen shodou okolností i Agrofert a své vlastní zájmy).
Připomínání jeho angažmá v StB je sice už srozumitelnější, ale premiérovým příznivcům to zjevně nevadí, jinak by ho opakovaně v tak hojném počtu nevolili. A někdejší členství v KSČ už stigmatem ve vrcholné politice přestalo být před dávnou dobou…
Demonstrace tak sice nabývají na masovosti a četnosti, stále více ale začínají připomínat happeningy s opakujícími se hesly a požadavky, které postupem času ztrácejí na účinnosti. Navíc je za rohem léto, lidé vyrazí na dovolené, politický život čeká útlum. Nový impuls může přijít na podzim. Jednak dorazí finální verze auditních zpráv, především se ale stále ve vzduchu vznáší možnost obžaloby premiéra kvůli Čapímu hnízdu, což by nejspíš vyvolalo i koaliční pnutí. Navíc vše během kulatého výročí listopadu 1989, což všemu může dodat ještě silnější symboliku.
Pokud se ale „mlčící většinu“, či snad dokonce alespoň některé z premiérových příznivců nepodaří přesvědčit, jak konkrétně jim problémy Andreje Babiše kazí život, a tlak nepřijde i premiérových sněmovních spojenců, zůstane jen u happeningů, jakkoliv masových.
