Komunisté bojují s klesající podporou voličů. Mnozí v tom vidí vysněné odcházení KSČM na smetiště polistopadových politických dějin.
Během čtvrtečního jednání Poslanecké sněmovny ale dali zřetelně najevo, že tu ještě jsou. A že jejich podpora vlády není rozhodně jen tichá ani samozřejmá.
Někdejší dlouholetý místopředseda a stále poslanec KSČM Jiří Dolejš nejdřív hned zrána připomněl, že „rudí“ nepodpoří vládní návrhy na rušení konceptu tzv. superhrubé mzdy. A to nejen ten premiéra Babiše (daně z příjmu zaměstnanců 15 a 23 procent), ani konkurenční variantu vicepremiéra Hamáčka (19 a 23 procent, k tomu zvýšení slevy na poplatníka).
To byl ale jen rozstřel na následnou sněmovní debatu o prodloužení nouzového stavu.
Tady komunisté rozehráli svoji jinou oblíbenou hru – na nejistotu. Neřekli, zda vládní či jiný návrh podpoří či nepodpoří. Vyslechneme si rozpravu a podle toho se rozhodneme, opakovali.
Možná to bylo způsobeno i určitými rozdíly v názorech mezi komunistickými poslanci. Třeba končící předseda KSČM Vojtěch Filip byl vůči vládě smířlivější, navrhl podporu její žádosti na 30denní prodloužení nouzového stavu.
Ale například jeho stranický kolega Zdeněk Ondráček byl vůči kabinetu i samotnému premiéru Babišovi mnohem kritičtější. Jako by si předseda Filip s poslancem Ondráčkem, bývalým příslušníkem pohotovostního pluku VB, rozdělili role na hodného a zlého policajta…
A nakonec to byla právě KSČM, kdo po téměř devítihodinovém dohadování přinesl rozuzlení. Byla to podpora komunistických poslanců a návrh „rudých“, co rozhodlo o nalezení kompromisního řešení, tedy prodloužení nouzového stavu do 12. prosince.
Návrh po opakovaném hlasování prošel díky hlasům sněmovně-vládnoucí většiny ANO-ČSSD-KSČM, tři pirátští poslanci se zdrželi, zbytek přítomných a přihlášených zákonodárců byl proti.
Opakuje se tedy scénář z konce první koronavirové vlny. Epidemie odeznívá, snaha o hledání jednoty vyprchává, linie mezi vládnoucími a opozičními stranami se obnovují. A komunisté si to užívají, byť je to možná jejich labutí píseň…
