Süddeutsche Zeitung
Merkelová prohrála
Angela Merkelová ustoupila. Kancléřka dopřeje svému lidu prezidenta, kterého chce většina Němců v úřadu vidět. Merkelové může být nakonec jedno, kdo podepisuje zákony schválené jejím kabinetem.
Merkelová může s prezidentem Gauckem snadno žít. Má ale své důvody, proč jej v úřadu vidět nechtěla – ani v roce 2010 a ve skutečnosti ani teď. Problémem Angely Merkelové totiž není prezident sám, ale především to, co předchází jeho jmenování. Okolnosti, za nichž se Gauck stal kandidátem, nejsou pro kancléřku lichotivé. Shoda demokratických stran přišla teprve ve chvíli, kdy zkrachovala koaliční shoda. Unionisté se s FDP nedokázali shodnout na jménu ani na třech několikahodinových schůzkách. Teď vidíme snahu zpětně vytvořit legendu: Merkelová daruje FDP jeden úspěch, aby svému koaličnímu partnerovi umožnila přežít – politické dýchání z úst do úst.
Ve skutečnosti byla ale Merkelová poražena. Ne proto, že se Gauck stane prezidentem. Ale proto, že nedokázala projevit dostatečnou šikovnost a předvídavost, aby zažehnala koaliční konflikt. Věci se Merkelové tentokrát vymkly z rukou. A všichni to viděli. To jsou škody, jež utrpěla. To je cena, již musí zaplatit za tohoto prezidenta.
Kurier
Boj za svobodu
Příští německý prezident Joachim Gauck je od prvního řádku svého životopisu působivou osobou. V bývalé NDR byl dlouhá léta sledován a šikanován totalitní tajnou službou. Ve zprávě o něm agenti Stasi však nakonec stejně museli napsat, že tento muž je „nepoučitelný“. Respekt. Není divu, že Gauckovým životním tématem se stala svoboda. Za svobodu bojoval, bojoval za možnost říkat to, co považoval za správné, myslet si to a věřit tomu. A zvláště v NDR, v níž hledání svobody velmi často končilo za mřížemi.
„Zodpovědnost je pro poddaného cizím slovem. Ze všeho nejlépe se umí bát,“ řekl jednou Gauck – a nemyslel tím svůj život v totalitní NDR. Strachem ohnutí poddaní totiž nejsou nijak vzácným jevem ani v dnešních demokratických státech. Joachim Gauck mluví o svobodě často a rád. U nás to ale velké téma není. V politické diskuzi v Rakousku nemá svoboda žádnou lobby. Zato, možná právě proto, se začínají množit pochybné zákony a nové správní orgány. Svoboda jednotlivce a sociální soudržnost společnosti si přitom navzájem nijak neprotiřečí, naopak jsou v souladu. Jak řekl Benjamin Franklin: „Kdo se vzdá svobody, aby nabyl jistotu, ztratí nakonec obojí.“
