ANO a sociální demokracie zvlášť zkrátka potřebují co nejdříve prokázat, že se vlády ujímají pevnou rukou. Církevní restituce, přesněji řečeno náboženské společnosti se jako terč hodí náramně.
Veřejnost vracení majetku nakloněná není, nová jednání se protáhnou, bude to dobře skrytá předvolební kampaň, která klidně vydrží až do volebního podzimu. Škody z nerespektování práva se nasčítají až někdy v budoucnu, v době, kdy politická souhra ČSSD a ANO bude dávnou minulostí.
Jistě, politici zákon o majetkovém vyrovnání státu s církvemi neruší. Pochopili, že tudy cesta nevede. Vlastně se jim to i hodí. Vždyť jen chtějí zmírnit škody, které napáchala Nečasova vláda, suma třinácti miliard korun, kterých by se podle nich měly církve vzdát, je v celkové cifře finanční náhrady úplná drobnost. V roli těch nenasytných se tak rázem znovu ocitají církevní hodnostáři, hodní politici nás přece jenom chrání před jejich hrabivostí.
A nejen proti ní. V zájmu veřejného blaha jsou ochotni také zřídit výbor při Úřadu vlády, který by monitoroval „průběh a dopad“ restitucí. Skutečně jsou v církvích samí nesvéprávní lidé, kteří nad sebou musí mít státní bič? To snad ne. Mnohem blíže pravdě je, že sociální demokracie v případě církevních restitucí naslibovala nesplnitelné a teď se z té šlamastyky snaží co nejlépe vyklouznout. Když to nejde jinak, tak diktátem, jak mají církve s nabytým majetkem naložit.
Sociálnědemokratická senátorka Alena Gajdůšková tvrdí, že vyjednávací tým zastupující stát má na stole jiná čísla, než obsahují zákon a smlouvy uzavřené s církvemi. Rozdíl u základní výše finančních náhrad má být právě oněch třináct miliard. Veřejně není na stole nic, a tak těžko říct, jestli se někdo seknul při sčítání jednotlivých položek.
Jelikož se zároveň mluví cosi o jakýchsi znaleckých posudcích, asi to bude poněkud jinak. Svědky toho, jak diametrálně se jednotlivé posudky mohou lišit, jsme už byli mnohokrát. Někdy přitom dokonce ani nezáleží na tom, kdo si příslušný posudek objednal.
Představitelé římskokatolické církve před časem přiznali, že kvůli církevním restitucím jsou dokonce i farníci méně ochotní finančně přispívat na jejich činnost. Říkají si, vždyť teď mají dost. Církve ale zatím nemají nic. Jen, zdá se, jistotu, že majetkové vyrovnání se může protahovat donekonečna, pokud nynější vládní garnituře alespoň v něčem neustoupí. Čas je proti nim, a to je trumf, s nímž politici tuhle hru hrají.
