Nespravedlnost! V Německu a Francii je průměrná mzda třikrát vyšší než v Česku, v Dánsku čtyřikrát. S tím se přece musí něco udělat. Švýcaři mají šestkrát vyšší mzdy. Asi půjdu stávkovat, že chci švýcarskou mzdu.
Než se vydáme na barikády, podívejme se na problém trochu detailněji. Nejdříve je potřeba zohlednit rozdíly v cenových hladinách v jednotlivých zemích. Když si z Božího Daru odskočíte do Oberwiesenthalu na nákup, možná vám přijde, že je v Německu levněji.
Jenže zkuste tam žít. Celková cenová hladina je v Německu o dvě třetiny výš než v Česku. Ve Francii je to podobné. Ve Švýcarsku je dokonce o 140 procent dráž. Přesnější by tedy bylo říci, že průměrná mzda v Česku dosahuje 65 procent průměru v EU po zohlednění kupní síly.
Ale proč je to jen 65 procent, když HDP na osobu je na 88 procentech průměru EU? Neměly by se mzdy okamžitě o třetinu zvýšit, aby se mzdové poměry dostaly na stejnou úroveň jako relace českého HDP vůči unijnímu průměru? Je česká pracovní síla příliš levná? Můžeme mluvit o „mzdovém dumpingu“? Zneužívají německé nebo francouzské firmy české dělníky?
Pokud by tomu tak bylo, měly by mít zdejší firmy výrazně vyšší zisky než jejich západoevropské protějšky. Jenže tomu tak není. Průměrná ziskovost, měřeno EBITDA marží, je sice u nás vyšší než ve Francii, ale nižší než v Německu.
Obecně jsou ovšem rozdíly v ziskovosti firem napříč zeměmi poměrně malé. Důvod je jednoduchý. Pohyb investic rozdíly smazává. Firmy si sa
Pokud jsou firemní zisky relativně stejné jako v ostatních zemích, proč tedy máme tak nízké mzdy? Zůstaneme-li u termínů firemní finanční analýzy, je vysvětlením nízká hrubá marže, tedy podíl přidané hodnoty na celkové hodnotě produkce. V české ekonomice jako celku dosahuje tento podíl 39 procent, v Německu i Francii shodně 51 procent.
Tím se naše detektivní pátrání po příčinách nízkých mezd dostává k závěru. Aby firmy v české ekonomice byly stejně ziskové, mohou si při nízké vytvářené přidané hodnotě dovolit platit relativně nižší mzdy.
Představa, že nejdříve dorovnáme mzdy a produktivita a přidaná hodnota to následně doženou, mi připomíná jeden vtip. Je o koni, kterého se téměř podařilo naučit nežrat, jenže když už to skoro uměl, tak pošel. V situaci velmi nízké nezaměstnanosti se nezdá být problém rychle zvyšovat mzdy.
Pokud si však česká ekonomika má udržet konkurenceschopnost a atraktivitu pro firmy, nemůže popírat základní ekonomické údaje a logiku. Bylo by mnohem prospěšnější, kdyby se politici zamysleli, jak posunout českou ekonomiku z čínského modelu levné montovny k německému modelu s vyšší přidanou hodnotou. A mzdami.
Autor je hlavním ekonomem společnosti Deloitte
