Ještě než Andrej Babiš včera opustil post ministra financí, stačil veřejnosti představit svůj návrh státního rozpočtu na příští rok se schodkem ve výši 50 miliard korun. Tento schodek prezentuje jako úspěch – dokázal prý zkrotit požadavky jednotlivých rezortů, které měly deficit tlačit až na 100 miliard korun. Navržený rámec rozpočtu přijal za svůj i nově jmenovaný ministr Ivan Pilný. Ten o návrhu řekl, že je rozumný, i když by osobně rád dal větší důraz na investice.
Jak může být ale rozpočet rozumný, když mezi jeho prioritami byste položku investice hledali marně? Není tam. Rozpočet zkrátka nezohledňuje strategické potřeby této ekonomiky. Upřednostňuje politické ambice koaličních stran – odráží jejich snahu vyhrát volby. Rozpočtovými prioritami ministerstva financí jsou vyšší sociální výdaje (zhruba o 35 miliard korun), zvýšení platů státních úředníků (o 21,8 miliardy), výdaje na obranu a dotace sportu (plus jedna miliarda).
Co k tomu dodat? Politický cyklus převzal kontrolu nad cyklem rozpočtovým. Do návrhu rozpočtu na příští rok se promítá předvolební boj o hlasy voličů. Návrh zohledňuje programové priority současné koalice, která se navzdory všem sporům shodne na předvolebních „koblihách“, kterými si chce koupit voliče.
V ekonomice, ve které jedna část páteřní dopravní sítě chybí a druhá je v hrozném stavu. V ekonomice, kde školství volá už léta po zásadní reformě stejně jako zdravotnictví a penzijní systém. V takové ekonomice je to čiré plýtvání zdroji.
Kdyby alespoň růst platů ve státní správě byl doprovázen jejím zeštíhlením, zefektivněním, důrazem na kvalitu a orientaci na zákazníka- chlebodárce. Opak je pravdou. Úředníků je stále více a jsou placeni lépe než zaměstnanci v soukromém sektoru. V roce 2018 se v návrhu státního rozpočtu počítá s devítiprocentním navýšením průměrné mzdy ve státní správě.
V soukromém sektoru bude růst střídmější. Toto opravdu není nejlepší strategie, jak se zbavit nálepky levné ekonomiky s levnou pracovní silou.
Jestliže se jí chceme zbavit, musíme začít co nejvíce investovat do infrastruktury, moderních datových sítí, efektivní státní správy, e-governmentu a nových technologií. Tak, aby naše produktivita rostla a abychom se po globálním hodnotovém řetězci posouvali postupně nahoru mezi ekonomiky s vyšší přidanou hodnotou.
Navíc kdyby vláda opravdu chtěla, nebyl by problém sestavit přebytkový rozpočet. Tolik zaměstnaných jako letos v Česku ještě nebylo, spotřeba roste, ekonomika šlape. Výběr daní se zvyšuje, výdaje spojené s nezaměstnaností klesají. K sestavení přebytkového rozpočtu ale chybí politická vůle.
Ekonomika potřebuje hlavně investice. A je vypozorovaným faktem, že vládní investice působí jako stimulant pro ty soukromé. Proto bychom měli před vládní spotřebou dát jednoznačně přednost právě strategickým investicím.
Autorka je hlavní ekonomkou Raiffeisenbank
