Komentář Jany Havligerové: Hledá se soupeř pro Babišovo hnutí

Markéta Pekarová Adamová, Jiří Pospíšil, Miroslav Kalousek

Markéta Pekarová Adamová, Jiří Pospíšil, Miroslav Kalousek Zdroj: čtk

Z KDU-ČSL vystoupil v roce 2009. V listopadu téhož roku spolu s Karlem Schwarzenbergem založil novou stranu TOP 09. Ve funkci prvního místopředsedy působil do roku 2015, kdy převzal předsednictví po Karlu Schwarzenbergovi.
Karel Schwarzenberg
Karel Schwarzenberg
Miroslav Kalousek.
Miroslav Kalousek
7
Fotogalerie

Vstup do sněmovny – pokud by se nyní konaly parlamentní volby – by měly jistý pouze tři politické subjekty. Hnutí ANO, Piráti a ODS. Zbytek partají a hnutí, jejichž zástupci momentálně zasedají v poslaneckých lavicích, se potácí těsně nad nebo dokonce pod hranicí volitelnosti.

Čerstvý průzkum agentury Kantar, který se konal od poloviny června do začátku července, jen potvrdil zapouzdřenost české politické scény. Trojice nejsilnějších si ani výrazně nepohoršila, ani nepolepšila. Mezi nejohroženější stále patří partaje pravého středu.

Není proto divu, že stojaté vody, které opakovaně dokládají průzkumy volebních preferencí, náležitě rozvířilo oznámení Miroslava Kalouska o jeho konci v politice. Přesněji o jeho rozhodnutí v příštích parlamentních volbách nekandidovat. Kalousek z politiky neodchází, chce pracovat na vytvoření spojeneckého bloku tradičních stran a parlamentních i neparlamentních partají pravého středu. Bloku, který by byl schopen postavit se proti dominanci Babišova hnutí.

Kalousek, jak říká, chce ústupem otupit osobní animozity představitelů stran, které podle něj hrají roli v tom, že dosavadní snahy o vznik předvolební koalice neměly kýžené výsledky. „Každý promítá osobní ambice do nějakých zástupných argumentů, ať už se jmenují jakkoli. Proto je to potom tak nesrozumitelné," říká. Ví, o čem mluví, právě jeho osoba je v podstatě exemplární příklad. Ví také, co dělá. Politicky, o exekutivě to neplatí, se mu vždy lépe dařilo prosadit to, co chtěl, pokud stál v polostínu a ne na přímém slunci.

Jenže, osobní animozity nejsou jediná záležitost, která brání vytváření efektivních spojenectví. Minimálně kvůli vysoké procentní hranici pro vstup do sněmovny jednání o volebních koalicích ztroskotávalo také na debatě, kdo koho tahá z bryndy. Sněmovna má ale už na zářijové schůzi jednat o klouzavém mandátu. Kvůli jeho zavedení by se otvírala ústava a měnit by se musel volební zákon…

Spekulovat o tom, jak by mohl blok, který by přinejmenším byl pro dominantní ANO rovnocenným soupeřem, je hodně předčasné. Nejen kvůli historickým debaklům, jimiž podobné integrační snahy zatím vždy končily. Mimořádně nepředvídatelná je i situace, v jaké se příští parlamentní volby odehrají. Bude ekonomická krize, jejíž rozsah a dno je těžké dohlédnout.

Dát v takových časech dohromady smysluplný volební program nebude jednoduché. Pokud by měl, a to by bylo záhodno, přesáhnout horizont jednoho volebního období. Vysvětlovat voličům nutnost reformy zdravotnictví, penzijního a také daňového systému, nebo i dílčích nepopulárních opatření, která by dlouhodobě pomohla ekonomice, bude chtít odvahu. Zvlášť když střední třída - zaměstnanci, a hlavně OSVČ budou v té době žít z ruky do úst.