Výnos českého desetiletého bondu minulý týden prvně od roku 2017 klesl pod úroveň jednoho procenta. Tak nízko nebyl od doby, kde se tuzemský dluhopisový trh ještě bezprostředně vyrovnával s dopadem intervenčního režimu ČNB. Ten vábil spekulanty do té míry, že některé české bondy vykazovaly svého času nižší výnos než ty německé. Následný vzestup a pád výnosu českých dluhopisů jsou dobrou ilustrací vývoje celé světové ekonomiky.
Ještě letos na začátku května výnos českých desetiletých bondů přesahoval dvě procenta. Pak americký prezident Donald Trump vycouval z jednání o obchodní úmluvě s Čínou a od té doby výnos padá. S krátkou pauzou z počátku července, kdy svět chvíli živil naději, že se po Trumpově setkání s čínským protějškem Si Ťin-pchingem znesvářené strany udobří a obchodní válka v dohlednu skončí.
Tato fantazie je nyní zcela passé. Bývalí čínští centrální bankéři včetně samotného Čou Siao-čchuana, guvernéra z let 2002 až 2018, si o víkendu notovali na jedné z vrcholných čínských konferencí: Je třeba se připravit na dlouhodobou měnovou válku s USA i na to, že obchodní a měnová válka může přerůst do konfrontace technologické, politické i vojenské. Trump mezitím na Twitteru dál bezprecedentně tlačí na vlastní centrální banku, aby agresivněji snižovala úrokové sazby. Společný komentář čtyř bývalých šéfů Fedu, kteří volají po uchování nezávislosti centrální banky, jako by jej jen nabudil k ještě vehementnější snaze o její okleštění.
To vše jsou pro investory opravdu silné kapky. Proto se uchylují do bezpečí, jaké poskytují třeba i české bondy, jejichž výnos kvůli tomu padá. Prakticky na historickém rekordu před víkendem skončil celosvětový objem záporně úročených vládních dluhopisů. Dosáhl hodnoty 15,5 bilionu dolarů, což odpovídá čtvrtině objemu celého trhu s vládními bondy. Německé vládě už dnes nelze při žádné splatnosti půjčit jinak než se záporným úrokem. I výnos ze třicetiletého německého dluhopisu klesl počátkem srpna poprvé v historii pod nulu.
To je závažný problém z praktického celospolečenského hlediska. Odměnou za riziko má být výnos. Půjčka na 30 let bývala za „starých časů“ poměrně riziková vždy, byť by dlužníkem byl třeba Berlín. Nyní však trh toto riziko neodměňuje výnosem, ale nutností zaplatit. Obecněji se tak smývá rozdíl mezi méně rizikovým a rizikovějším investováním. Nebo ještě jinak – riziko se přestává vyplácet. A svět, v němž se neriskuje, je světem bez objevů nebo vynálezů, které společnost posouvají vpřed. Neboť snaha o posun vpřed, vstříc neznámu, je z povahy věci riziková.
Pokles výnosů dluhopisů na historická minima je zarážející o to více, že svět zatím nečelí žádné krizi, ba dokonce ani závažnému ekonomickému útlumu. Nabízí se proto krajně znepokojivá otázka, co se bude dít, až taková krize nastane.
Stále zřetelněji se ukazuje, jak chybná byla politika centrálních bank v posledním desetiletí. Zásahy jako kvantitativní uvolňování, jež měly být jen mimořádnou pohotovostní reakcí na paniku let 2008 a 2009, jsou dnes běžnou součástí jejich arzenálu. Běžnou, a proto stále méně účinnou, jakkoli bankéři sami ještě nedávno ujišťovali, kolik mají munice. Tím uchlácholili vládní politiky, kteří se – až na řídké výjimky – dále zadlužovali. Získali totiž dojem, že z každého dluhu je nakonec vyseká právě centrální banka.
Centrální bankéři nyní bijí na poplach. Preventivně srážejí sazby níže, aniž by to zhoršení stavu ekonomiky opodstatňovalo, jak v minulém týdnu předvedly centrální banky na Novém Zélandu, v Thajsku a v Indii. Současně naléhají na politiky, aby poskytli ekonomice patřičnou rozpočtovou vzpruhu, jinými slovy aby sáhli k dalšímu zadlužení.
Nulové a záporné úroky a další hromada dluhu tedy mají být lékem na možnou přicházející krizi. Po deseti letech nepříliš úspěšného zkoušení téhož medikamentu by jeden čekal, že se najdou léky jiné, účinnější. A pokud možno bez tolik umrtvujících vedlejších účinků. Bohužel ne.
Autor je hlavním ekonomem společnosti Czech Fund
