Postoje v politice, médiích a do značné míry i nálady ve společnosti se v posledních dnech zpřehlednily. A ještě víc polarizovaly. Jsi pro bruselské audity, nebo proti nim. Jsi pro Babiše, nebo proti němu. Je správné a sympatické zaujmout pevný postoj v tak důležité věci, jakou je nezdravé prorůstání byznysu a politiky přes osobu předsedy vlády. Celá situace ale přináší i několik vedlejších efektů, které v tuto chvíli mohou vypadat podružné, do budoucna ale nevěstí nic dobrého.
Jednak se stalo, že hlavním hybatelem české politiky se staly vnější efekty, v tomto případě audity EU týkající se střetu zájmů Andreje Babiše a dotací pro Agrofert. A protibabišovská část politiky, médií a společnosti s radostí vítá každý další, který premiérovi zatopí a zvýší pravděpodobnost jeho pádu. Účel světí prostředky, potud je to pochopitelné. Stejně jako to, že bruselské úřady si hlídají osud peněz, které přerozdělují – nikoliv dávají, což je také nutné připomínat.
Neschopnost poradit si s politikem, který nejspíš zneužívá své výsadní postavení pro své firmy, ale není dobrým vysvědčením. Nemluvě o pověsti, kterou nyní Česko v Bruselu získává, a vlivu na její budoucí pozici v EU. To je sice hlavně vina Andreje Babiše, radovat se z nynějšího propírání ČR v auditních zprávách by ale bylo krátkozraké. A platí to i o dotační linii celé kauzy. I tady mohly být už dříve aktivnější české orgány, pokud je to, co předběžné auditní zprávy naznačují, pravda.
Nezdravá je i situace v médiích, rozjitřených majetkovým vstupem Andreje Babiše do tohoto hájemství před šesti lety. Z novinářů v obou táborech se stali spíše aktivisté a titulní stránky novin a webů se hodnotí podle toho, jak velkou fotku mají či nemají z protibabišovských demonstrací.
Druhým vedlejším efektem je skutečnost, že hlavním katalyzátorem vyostřené situace se začala stávat ulice prostřednictvím masových protibabišovských demonstrací. Není nic špatného na tom, když lidem dojde trpělivost a jdou to dát najevo. Nemělo by to ale být hlavním hybatelem případných vládních změn.
Neznamená to, že by političtí odpůrci nic nedělali. Situace ve sněmovně je ale poplatná síle, jakou opozice má, a lavírování Babišových mocenských partnerů – zvláště sociálních demokratů i komunistů a SPD.
Na jednu stranu mu okopávají kotníky, ale žádný skutečný tlak na něj nevyvíjejí. Je to přitom prosté jako v písničce od skupiny The Clash: Should I Stay or Should I Go.
