Plán nízkoemisních zón v pražském podání je další ukázkou, jak to dopadne, když se nějakého, v jádru třeba bohulibého, nápadu zhostí pražský politik a úředník.
Určovat povolení vjezdu do města podle stáří vozu je zhůvěřilost, která nemá se starostí o ekologickou situaci v centru stověžaté matičky nic společného. Kdyby úředníci jasně řekli, že jim vadí, když centrum města esteticky hyzdí auta starší než magistrátní audiny s fotogenickými značkami, aspoň by občan-volič přesně věděl, na čem je. Tvářit se, že šikana majitelů starších vozů se děje ve prospěch dýchacích cest občanů, je pokrytecké.
Úměra, kterou úředníci narýsovali mezi stářím auta a množstvím vypouštěných emisí, je nesmyslná. Pro vjezd do nízkoemisní zóny má být určující množství vypouštěných emisí. To je v „papírech“ uvedeno úplně stejně jako rok výroby. Jinak je to jen úřednická zvůle.
