Volili jsme mezitím ještě do Evropského parlamentu, ale do fungování této instituce české pořádky příliš nezasáhnou, nanejvýš se v Bruselu a ve Štrasburku ještě podiví, kdo to tam z naší kotliny přišel.
Volby, jejichž urny se otevřou za čtrnáct dní, jsou však už výsostně české a měly by jasně ukázat, kam se tuzemská politika za poslední rok a půl posunula. Je pravděpodobné, že na komunální úrovni se pokračující krize tradičních stran projeví dalším triumfem lokálních a regionálních nezávislých sdružení, protože hlavní politické kometě nových pořádků, tedy hnutí ANO, na místních volbách příliš nezáleží. Výjimkou jsou samozřejmě dobře viditelná velká města v čele s Prahou, kde se babišovci budou snažit zakotvit a vytvořit si to, co jim zatím bolestně chybí, tedy regionální základnu. Zatím je jejich hnutí jen samý poslanec a ministr.
Co je ale mnohem důležitější, na komunální volby nutně musí dopadnout stín nového modu operandi, který se rozmohl v české justici. V situaci, kdy policisté ruku v ruce se státními zástupci ovlivňují fungování politických dohod prostředky trestního práva, se každé formování povolební radniční koalice stává potenciálně rizikovou aktivitou.
Jestliže mohou vazbě a trestnímu stíhání čelit poslanci, kteří v nechutném, nicméně zcela průhledném politickém obchodě opustí svůj mandát, aby umožnili fungování vlády, jak vlastně mohou a smějí probíhat koaliční jednání na radnici? Z čeho je ještě možné ustoupit a co je možné politickému protivníku nabídnout, aniž by šlo v očích žalobců o korupční jednání? Jestliže jsou vláčeni po soudech městští zastupitelé a radní, kteří se snaží vypořádat s dopady městských smluv, které sami nepodepsali, s jakou odvahou a vervou se budou noví starostové, starostky, primátorky a primátoři potýkat s dědictvím po svých předchůdcích?
V tomto smyslu se nové pořádky mohou bezprostředně projevit plíživou paralýzou komunální politiky. Její noví představitelé se prostě budou bát rozhodovat, aby si nepřivodili trestní stíhání, protože i konání zjevně vedené zájmem fungování města a snahou řešit problém může vést do soudní síně na lavici obžalovaných. A to k tomu ještě přičtěme zcela běžné dehonestující úniky informací z trestních spisů, které v úhrnu vytvářejí atmosféru lidových soudů a presumpci neviny nutí krčit se nesměle kdesi v rohu. Suma sumárum, ty tisíce lidí deroucí se na radnice a magistráty jsou v podstatě banda hazardérů.
