Německo má nejdražší elektřinu v historii. Během roku se její cena zvýšila o 40 procent, v některých regionech ještě víc. Podle srovnávacího serveru Verivox zaplatí průměrná německá domácnost (průměr je spotřeba 4000 kilowatthodin ročně) za elektřinu 1626 eur (40 tisíc korun), tedy o 455 eur více. V Meklenbursku–Předním Pomořansku byl nárůst padesátiprocentní, země se tak umístila na posledním místě v žebříčku. Umístění této spolkové země z bývalé NDR na chvostu v cenách elektřiny je velmi nepříjemné, protože MeklenburskoPřední Pomořansko je nejchudší region Německa a lidé tu počítají každý cent.
Zemské i spolkové vlády se proto snaží pomoci sociální podporou, ale chtějí také ceny energií ovlivnit a celkově snížit. Jde to ale jen ztěžka, protože ceny elektrické energie se určují z velké části na burze, kde vláda zasáhnout nemůže. Snížení daně z přidané hodnoty také není na pořadu dne. Ministr financí Christian Lindner (FDP) proto vyslyšel volání řady měst a obcí, ale také zástupců průmyslu, a slíbil, že urychlí snížení dotací na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, jež zvyšuje ceny koncovým uživatelům. Lindner v rozhovoru pro týdeník Der Spiegel přislíbil, že navrhne vládě, aby zcela zrušila tyto dotace u starších zařízení už v polovině roku, a ne až v roce 2023, jak je uvedeno v zákoně o obnovitelných zdrojích (EEG).
Green deal pro Evropu. Co to je a jak má pomoci od zhoršování životního prostředí?
Na začátku roku přitom spadla tato položka daná ze zákona z 6,5 centu na 3,72 centu, už to koncovou cenu pro uživatele ovlivní pozitivně. Města a obce tlačí na úplné zrušení této položky, což by zákazníci pocítili velmi rychle. Podle propočtů obcí by průměrná domácnost po zrušení těchto přirážek k ceně ušetřila ročně 150 eur. „Tváří v tvář růstu cen považuji odbourání této zátěže za nutné. Bude to miliardové ulehčení pro rodiny, důchodce, příjemce dávek, ale i pro malé a drobné podnikatele. Myslím, že tento cíl překračuje stranické dělení sil, jsou pro něj i hlasy v CDU/CSU. Měli bychom to tedy udělat. Beru to jako svůj pracovní závazek,“ prohlásil ministr Lindner. Pro je i jeho kolega Robert Habeck (Zelení). Podle něj by se toto zatížení ceny energie mělo „odbourat co možná nejdříve, v co možná největší míře“.
Zákon o obnovitelných zdrojích energie (OZE), známý v Německu jako EEG, je třicet let stará norma, která počítá s dlouhodobou dotací energie pro všechny, kdo budují obnovitelné zdroje. Byla to vůbec první norma svého druhu na světě, z níž později čerpaly prakticky všechny evropské státy, jež se pustily do podpory OZE. Zákon EEG pomohl k boomu obnovitelné energetiky v Německu, od fotovoltaik po větrné elektrárny. Výrobcům elektřiny zákon garantoval slušnou cenu energie tak, aby mohli splatit své náklady, jak to známe i z české verze zákona na podporu slunečních elektráren, který musel být kvůli prudkému poklesu cen solárních panelů ad hoc později upravován. Norma EEG se také postupně měnila a byla novelizována dle vývoje na trhu, poslední změnou mělo být zrušení dotace cen i starších zařízení v roce 2023.
V německé veřejné debatě tak zesílila otázka, nakolik se „zelená politika“ podílí na růstu cen, jinak řečeno nakolik „zelená“ je současná inflace překračující pět procent. Se silným hlasem do diskuse nyní vstoupila největší německá banka Deutsche Bank. Ve zveřejněné analýze její ekonomové nejenom kritizují velkou závislost na ruském plynu, což je přímá příčina růstu cen energií, ale i důsledek některých opatření na ochranu klimatu. Například zateplování domů a další úpravy zvyšují prudce ceny domů a bytů, tvrdí studie, a dříve nebo později bude mít vliv i na růst nájmů v sanovaných a renovovaných domech, které musejí splnit nové klimatické normy. Banka odhadla, že „zelená inflace“ se na celkovém růstu cen podílí třemi desetinami procentního bodu. Jiní ekonomové jdou v odhadech až na půl procentního bodu. Někteří, například Volker Wieland, uznávaný profesor monetární politiky na Goethově univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem, soudí, že zelená politika může za celý jeden procentní bod pětiprocentního růstu cen, má tedy dvacetiprocentní podíl viny.
Ekologické organizace naopak tvrdí, že současný růst cen konečně zobrazuje skutečné náklady, což povede ke změně chování. Podle Greenpeace v Německu bylo na čase, aby se externality spalování fosilních paliv začaly projevovat v cenách energií a bylo konečně jasno, jaké skutečné náklady taková produkce má. „S hostinami zadarmo je konec, společnosti už nejsou ochotné dál akceptovat socializaci těchto vnějších nákladů,“ řekl Mauricio Vargas, finanční šéf kampaně Greenpeace v Německu. Inflace, již dnes sledujeme, soudí ekologové, je tedy spíše „fosilní“ než „zelená“.
