Jasným vítězem předčasných slovenských voleb do Národní rady je sice levicový Smer Roberta Fica. U dalších středových a pravicových stran ale nezůstal kámen na kameni. Přede dvěma lety se majitel regionálních novin Igor Matovič spolu se třemi dalšími kolegy z hnutí Obyčejní lidé dostal do parlamentu z posledního místa na kandidátce liberálů ze strany Svoboda a Solidarita. Předseda liberálů Richard Sulík jim gratuloval: „Bojovali v kampani, pěkně jim to vyšlo. Jsou s námi.“ A ještě Matovičovi nabídl členství u liberálů. Po dvou letech je situace zcela opačná. Matovičovi Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OLaNO) jsou třetí nejsilnější stranou slovenského parlamentu, Sulíkova formace se do něj dostala jen tak tak.
O slovenských volbách si také přečtěte:
Dva roky skandálů
Přestože se kvůli němu přepisoval vládní program a dva roky držel pod krkem vládu Ivety Radičové jako jazýček na vahách, za politika se Matovič stále nepovažuje. Motto jeho blogu zní: „Politiky nemám rád. Buď nás rovnou okrádají, nebo se tváří, že zlodějiny svých soukmenovců nevidí.“ Raději se považuje za „obyčejného člověka“.
K tomu má ale také hodně daleko. Trnavský rodák po vystudování finančního managementu na bratislavské Univerzitě Komenského rychle zakopl o zlatou žílu. V roce 2002 se s vydavatelstvím regionPress pustil do vydávání bezplatných týdeníků a stal se z něj brzo milionář. Nikde však neopomene zdůraznit, že peníze pro něj vždy znamenaly přítěž a osvobodil se od ní až převedením majetku na svou ženu Pavlínu v roce 2007: „Přepisem mě tyto noční můry opustily a Pavlínka je vůči nim imunní.“ Z regionálních novin si pak přivedl nejbližší spolupracovníky i do Obyčejných lidí.
Spíš než o program mu ale od prvních dnů v parlamentu šlo o show. Urazil národoveckou poslankyni, která mu pak nafackovala. Celoslovenskou známost si zjednal tvrzením, že mu nabídli 20 milionů eur za hlasování proti vzniku pravicové vlády. Když bojoval proti poslanecké imunitě, schválně parkoval na přechodu pro chodce (pak byl trochu překvapený, že mu policie jeho vůz přece jen odtáhla). Proti korupční kauze Gorila bojoval tak, že na Národní radu nalepil do státního znaku gorilu a místo kříže oloupaný banán. Slováci ale přes všechny jeho komedie ocenili, že například zveřejnil seznamy tisíců úředníků, kteří sedí ve státní správě jen kvůli stranickému krytí.
Od detektoru lži k volebnímu úspěchu
Zdálo se, že jeho působení v politice nemůže mít dlouhého trvání. Někdy hlasoval se Sulíkovými liberály, ohledně registrovaného partnerství a legalizace drog zase souhlasil s konzervativci. Když došlo na spory o občanství s Maďarskem, hlasoval se Smerem. A nesmlouvavou pozicí vůči Romům zase láká voliče národovce Jána Sloty.
Přesto před volbami postavil vlastní stranu s jinými ministraničkami a vyšvihl se v průzkumech nad pět procent popularity. Pak však lídrům přikázal v rámci své předvolební show nástup na detektor lži. V tu chvíli se strana rozpadla a do voleb Matovič předkládal torzo kandidátky bez prvních dvou kandidátů a se sebou na posledním místě. Přesto to vyšlo – naštvanost z klasických politiků mu dopřála 16 mandátů. Nečekaný úspěch pro předsedu strany, která před půl rokem neexistovala, a o níž před čtvrt rokem tvrdil: „Já bych byl nejraději, kdybych nemusel být ani členem svojí vlastní strany.“
Igor Matovič
» narodil se 11. května 1973 v Trnavě. Vystudoval Fakultu managementu na Univerzitě Komenského v Bratislavě » od roku 2002 vydává regionální bezplatné týdeníky ve vydavatelství regioPress. Právě sem začal psát texty z pohledu „obyčejných lidí“
» založil stejnojmenné hnutí a v roce 2010 se dostal na kandidátce liberálů do parlamentu, kde způsobil několik skandálů » v čele vlastní strany Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti nyní uspěl ve volbách
» na ženu Pavlínu převedl v roce 2007 svůj majetek, má dvě malé dcery
