PRO:
Předložení návrhu zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí do meziresortního připomínkového řízení vyvolalo v médiích četné reakce. Ministerstvu financí byla vytýkána rychlost, s jakou tyto novelizační záměry předložilo, a také údajná nedostatečná diskuse.
Předložení návrhu novely přitom předcházela více než dvouletá expertní diskuse všech klíčových subjektů trhu. Rozsahem činností a počtem zúčastněných stran se jednalo o jedno z nejširších zapojení odborné veřejnosti do konzultací k regulatorním záměrům ministerstva. Cílem bylo vymezit základní východiska budoucího systému regulace distribuce na celém finančním trhu. Ne všichni expertní zástupci však považovali toto konzultační fórum a jeho závěry za něco, co by mělo být bráno vážně a představovat reálná východiska pro konkrétní legislativní kroky.
Přesto máme samozřejmě i nadále zájem vést s trhem podrobnou diskusi o parametrech věcné i časové stránky novely tak, aby byla její výsledná podoba implementačně zvládnutelná. Pečlivě sledujeme také záměry Evropské komise. Předpokládanou podobu unijní úpravy, jejíž obrysy byly nedávno zveřejněny, návrh novely plně respektuje.
Svorníkem všech navrhovaných změn je především zájem na posílení ochrany spotřebitele. Ministerstvo považuje za nešťastné, že v situaci, kdy zákon reaguje na řadu dalších důležitých problémů, například netransparentní prodej pojistných produktů, nízkou kredibilitu distributorů či omezené možnosti efektivního výkonu dohledu, se odborná rozprava omezovala takřka jen na regulaci provizí u životního pojištění.
Ostrá kritika příslušného ustanovení není z hlediska obchodních zájmů dotčených subjektů překvapující. Jako garant ochrany spotřebitele na finančním trhu ale ministerstvo nemůže a nechce přehlížet dlouhodobě neutěšený stav, kdy je u některých konkrétních produktů vítězem takzvaného konkurenčního boje vždy zprostředkovatel či pojišťovna a poraženým zákazník. Ten se dnes, jak známo, svým podpisem pod smlouvou o životním pojištění zavazuje k tomu, že až celé první dva roky (!) jejího trvání budou veškeré platby pojistného užity fakticky výhradně na tvorbu zdrojů, z nichž pojišťovna vyplácí zprostředkovatelské provize.
*Klára Król, náměstkyně ministra financí pro finanční trh
PROTI: Novela zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích není ukázkou zrovna toho nejlepšího, jak se v České republice tvoří legislativa. Zástupci trhu i spotřebitelských organizací s ministerstvem financí a s ČNB dva roky diskutovali o tom, jak změnit způsob nabídky finančních produktů a nastavit pravidla tak, aby lépe chránila klienty i poctivé firmy před těmi, kteří by v jiných zemích už dávno skončili za mřížemi. Dva roky nás ministerstvo ujišťovalo, že připraví zákon, který dohodnuté změny zavede na celém finančním trhu. Místo toho připravilo návrh, který ignoruje řadu dohod, pod které se ministerstvo podepsalo, je plný technických chyb a mezi změny v jednom jediném sektoru zahrnuje i věci, za které by se nemusela stydět ani země s dlouholetou komunistickou vládou. Není pochyb o tom, že finanční poradenství potřebuje zásadní úpravy. Tato pravidla ale musejí platit pro celý trh, jinak se pochybné praktiky pouze přesunou kousek vedle. Místo toho ministerstvo rozhodlo, že omezí přístup nových lidí do odvětví tím, že zdraží registraci u ČNB na deset tisíc korun. Ministerstvo se také rozhodlo, že lidé si poradenstvím vydělávají „příliš hodně“. V důvodové zprávě k zákonu sice samo upozorňuje, že cenová regulace je neefektivní a nemělo by se k ní přistupovat, v návrhu novely se ale najednou příslušný paragraf objevil. Za stanoveným stropem přitom není žádná analýza. Vzhledem k tomu, že ministerstvo má málo praktických zkušeností s fungováním vztahů mezi pojišťovnami a poradci, budou samozřejmě existovat cesty, jak regulaci obejít. Provizní strop navíc dopadne hlavně na menší pojišťovny, kterým se v minulých letech dařilo díky dobré spolupráci s distributory výrazně růst, zatímco velcí hráči stagnovali či ztráceli. Návrh novely tak výrazně rozděluje i Českou asociaci pojišťoven. Jediné, co se ministerstvu v návrhu povedlo, je požadavek na zveřejňování celkových nákladů životního pojištění podobně, jako musejí celkové náklady (TER – total expense ratio) zveřejňovat podílové fondy. Vsadím se ale o cokoli, že tento návrh, který mohl klientům ušetřit spoustu peněz, nepřežije legislativní proces. *Tomáš Prouza, ekonom a spolumajitel Partners
