Ve finančním světě neexistuje škodolibější zábava než si s jistým časovým odstupem pročítat staré prognózy – obzvláště ty zaměřené na měny. Například na konci roku 2021 předpokládali analytici oslovení agenturou Bloomberg, že se ke konci třetího kvartálu letošního roku bude euro obchodovat za 1,14 dolaru. Ani ten nejdivočejší odhad nesázel na paritu. Nejvíce se přiblížila ABN Amro, která predikovala kurz na úrovni 1,06. Celá plejáda neočekávaných událostí, které letos nastaly, špatný odhad profesionálních prognostiků částečně ospravedlňuje. Zanechme však minulosti. Nejslabší kurz eura za posledních dvacet let je realitou. Co znamená pro globální ekonomiku?
Důvody, proč se dolar přehoupl přes paritu, lze hledat spíše ve slabosti jednotné evropské měny. Ekonomika eurozóny citelněji trpí pod vlivem rusko-ukrajinské války a s ní související energetické krize. Podzim se blíží, a pokud se odstávky plynu prodlouží nad rámec plánované údržby plynovodů, může následovat decimace zdejšího průmyslu. Investoři favorizují americkou měnu i kvůli monetární politice. ECB zahájila svůj cyklus zvedání sazeb později než Fed a stále zůstává pozadu. I další výhled je pro frankfurtskou instituci komplikovaný. Eurozóna představuje nesourodý hospodářský celek a centrální banka tak má v dalším utahování politiky svázané ruce, bere v potaz fragmentaci měnové oblasti.
Dolar je světovou rezervní měnou, a tím pádem má vývoj jeho kurzu globální rezonanci. Pozice devizového hegemona znamená, že se americká monetární politika propisuje do světové ekonomiky a má široký vliv na řadu klíčových ukazatelů: zahraniční obchod, ceny aktiv, dostupnost financování, rizikový apetit. Role dolaru přispívá k celkové synchronizaci globálních finančních a likviditních cyklů. Platí, že zpevňující americká měna, většinou spjatá s přísnější politikou Fedu, přispívá k celosvětovému utažení podmínek financování, což utlumuje ekonomický růst.
Proč stále rostou ceny energií?
Obrovský vliv má dolar na rozvíjejících se trzích. Ty vzhledem k nedospělosti finančního trhu vykazují nezdravou závislost na dolarových instrumentech. Podniky i vlády emitují bondy v americké měně. Její rostoucí kurzové úrovně prodražují financování, a tím pádem erodují profitabilitu tamních korporací. Silný dolar, obvykle jdoucí ruku v ruce s vyššími sazbami a výnosy dluhopisů v USA, má tendenci vyvolat exodus kapitálu z rozvíjejících se trhů. Investoři totiž nakupují aktiva v regionu právě kvůli atraktivnějším výnosům. Pokud rostou sazby v rozvinutých zemích, je logické, že se kapitál vrací zpět.
Dalším kanálem, kterým apreciace dolaru podrývá ekonomický růst, je zahraniční obchod. V mezinárodním fakturování hraje dolar prim. Jeho zpevňování přeshraniční směnu brzdí. Podle některých odhadů se posílení dolaru proti koši měn (tzv. dollar index) o jedno procento v ročním horizontu promítne do splasknutí objemu globálního mezinárodního obchodu o 0,8 procenta.
Ze zahraničního byznysu disproporčně těží právě malé otevřené ekonomiky. Nutno dodat, že rozvíjející se trhy nekolabují, jelikož v posledních letech markantně zlepšily svou vnější pozici a naakumulovaly rozsáhlé devizové rezervy. Jejich centrální banky zahájily cyklus zvyšování úroků kvůli pádivé inflaci již loni a předběhly tak Fed. To vše činí v tuto chvíli celou oblast odolnější vůči odlivu kapitálu, který vzestup dolaru dokáže spustit.
Kam se americká měna dále vydá? Stěžejním faktorem bude hospodářský růst a měnová politika. Americká ekonomika se nachází v lepší kondici a vůči energetické krizi související s rusko-ukrajinskou válkou je de facto imunní. Kromě toho má před sebou ECB náročnější kalibraci měnové politiky. Italské volby mohou spustit výprodeje tamních vládních bondů a mnozí investoři se obávají, jak bude frankfurtská instituce pokračovat ve zvedání sazeb, zvlášť když vezmeme v potaz její historickou ustrašenost hýbat s úroky směrem nahoru.
Poučen notorickou neúspěšností měnových prognóz, si v tuto chvíli netroufám odhadnout další vývoj kurzu. Fundamentální faktory jsou na straně posilování, nicméně v případě měn, hraje důležitou roli i jejich tendence vracet se k průměru a investorský sentiment. V momentě, kdy je tržní sentiment vůči euru extrémně negativní, dokáže jen nepatrný příklon Lagardeové k jestřábí rétorice spustit obrat a poslat kurz jednotné evropské měny citelně nahoru.
Zajímavější je, jak si dolar povede dlouhodobě. V minulých měsících často zazníval názor, že rusko- ukrajinská válka a sankce uspíší demisi dolaru jako světové rezervní měny, jelikož přinutí řadu rozvíjejících zemí snížit závislost na USD, s cílem vyhnout se hrozbě potenciálních sankcí. Takové úvahy jsou však předčasné. V dohledné době neexistuje alternativa k dolaro-centrickému finančnímu systému, a proto v následujících letech, a zřejmě i dekádách, bude celá planeta nadále podléhat rozmarům americké monetární politiky.
