Prezident Miloš Zeman nepůjde na pohřeb jedné z nejvýraznějších osobností novodobé historie kardinála Vlka. Na pohřeb nepůjde, páč prý není pokrytec. Když ale někdo vyjadřuje kritické názory na Zemana samotného, nedostane se mu ocenění, že dotyčný kritik není pokrytec a říká, co si myslí, ale nadávek a urážek. Říká se tomu dvojí metr, že. Anebo pokrytectví?
Tento týden se ve sněmovně představili místy nadprůměrně obskurní kandidáti do rad veřejnoprávních médií. Jeden říká, že ho to moc nezajímá a chce si prostě jen přivydělat (aspoň není pokrytec), druhý zase za veřejnoprávní média považuje proruské weby, na kterých si každý může říkat, co chce a tak to má být. Princip rad přitom spočívá v kontrole ČT a Českého rozhlasu. Pokud veřejnoprávnost spočívá v plácání neověřených nesmyslů, pak není jasné, proč se dotyčný do nějaké kontrolní rady vůbec hlásí.
Zato komerční televize mají stále pré. Prima po svém protiuprchlickém zpravodajství přichází s další bombou. Vědeckým pořadem o superschopnostech moči a pozor cituji „dějinách hovínka“, který je podle tiskové zprávy opravdu vzrušující (vykřičník, který byl za toto slovo ve zprávě připojen, opakovat nebudeme). Dosud byl člověk, kterého výkaly vzrušují, považován jaksi za úchyla. Ale v době post-faktové je dřívější samozřejmost i této myšlenky evidentně vyvrácena.
