Téměř před osmi lety jsme s údivem sledovali, jak ČNB tasila kalibr v podobě takzvaného kurzového závazku neboli umělého oslabení koruny. Trápila se tehdy nízkou cenovou inflací, dokonce se strachovala z většinově uznávané špatné deflace. ČNB tak z technicky nulových sazeb a kurzu kolem 25 CZK/EUR šlápla na plyn a sedmého listopadu 2013 oslabila měnu nad 27 korun za euro. Centrální banka postupně pomocí této devizové intervence poslala „do finančního světa“ přes dva biliony korun. V praxi šlo zjednodušeně o to podpořit české exportéry, kteří sehrávají v malé české ekonomice klíčovou roli a zaměstnávají mnoho domácností, jež pak mohou více vydělávat a doma nakupovat za vyšší ceny. ČNB se prostě bála, že dlouhodobě podstřelí inflační cíl.
Střih. Skoro na den přesně po osmi letech, co ČNB prudce dupala na plyn, teď mění pedál za brzdu. Inflační cíl již totiž přestřelila. Můžeme vést debatu o příčinách, ale říjnová inflace se zespodu blíží šestce a pravděpodobně vyskočí k sedmi až osmi procentům v roce 2022. ČNB tak už nechce přilévat aditivum, naopak prudce brzdí. Skokově tak zvedla sazby o bezprecedentních 125 bazických bodů na 2,75 procenta, což česká historie moc nepamatuje.
Další růst sazeb se čeká před Vánoci, i když omikron to může změnit. ČNB se bojí, že lidé na pozadí vyšších cen energií doprovázených hlubšími problémy v dodavatelsko-odběratelských řetězcích vezmou obchody a nemovitosti útokem. Bojí se tak dlouhodobého přestřelení inflačního cíle.
Co z toho plyne? Zdá se, že ČNB na rozdíl od mnohem větších centrálních bank, jako jsou Fed či ECB, bere svůj mandát cenové stability v podobě dvouprocentního růstu indexu spotřebitelských cen vážně. Je dobré s tím do budoucna počítat, což platí jak pro firmy a finanční instituce, tak pro běžné domácnosti.
Očima guvernéra: Nezávislost ČNB
