Dominik Gazdoš z Knihobotu versus Tadeáš Kula z Reknih: Kdo je víc knihkupec a kdo antikvář?
Dva největší české startupy zabývající se prodejem použitých knih, Knihobot a Reknihy, zaznamenaly letos strmý růst svého byznysu. Zakladatelé obou firem se přitom nemají úplně v lásce - neshodnou se ani v tom, jestli jde o přímé konkurenty. „My chceme být více knihkupectví a ne antikvariát,“ tvrdí Tadeáš Kula z Reknih. Šéf a zakladatel Knihobotu Dominik Gazdoš ale kontruje: „Myslím, že nových knížek máme víc my.“ Redakce E15.cz se proto pokusila oba znesvářené mladé byznysmeny posadit k jednomu stolu, aby si před Vánoci vše vyříkali.
Jaký pro vás byl rok 2021?
Dominik Gazdoš (D): Pro nás je to nejrychlejší rok, co jsme zažili, jsme na meziročním pětinásobku, letos míříme k půlmilionu prodaných knížek. V listopadu jsme měli tržby 12 milionů. Letošní obrat bude kolem 80 milionů.
Tadeáš Kula (T): My jsme teda vyrostli šestkrát, ale ono se s nižším číslem snáze roste. Minulý rok jsme měli deset tisíc prodaných knih, letos to bude šedesát tisíc. Trochu nás zasáhl covid, lidé se hlavně loni báli posílat knížky, to ale letos opadlo. Chtěli jsme vyrůst desetkrát, ale narazili jsme na logistické maximum, v jednu chvíli jsme měli tolik knížek, že jsme museli rychle zjednodušit procesy a posunout se dál. Tržby budeme mít letos kolem 14 milionů.
D: Jak máte vlastně velký sklad?
T: Dvě stě až tři sta metrů čtverečních.
D: Vy máte ale hodně knížek, ne?
T: Brutálně moc.
D: To se vám tam nevejde.
T: Ale vejde, máme obrovské stropy. (smích)
Kolik přesně máte teď knížek na skladě?
T: Kolem 55 tisíc.
D: Když jsme se koukal minule, bylo to 170 tisíc, ale předpokládám, že teď to bude víc. Na 40 tisíc knížek vám nemůže stačit dvě stě metrů.
T. Stačí. Ale díky moc za feedback.
Dominiku, jak máte vy velký sklad?
D: Máme dva sklady, v Holešovicích to je 350 metrů čtverečních a máme tam 50 tisíc knížek. Na Kolbence máme tisíc sto metrů čtverečních. Další tři patra nad námi měla Bohemia Energy, takže už jsme jedno patro za ně převzali. Dohromady tak máme zhruba tři tisíce metrů. A máme opci na další patra. Snažíme se připravit na to, abychom nenarazili. Sklad byl vždy to, co nás stoplo. Sypete marketing a najednou to nemáte kam dávat.
Vy jste se, Tadeáši, nedávno přesunuli do většího skladu na Smíchově, že?
T: Ano, přesouvali jsme se před třemi měsíci, tedy před vánoční sezónou, což nebylo moc chytré, ale nějak jsme to doklepali. A už teď řešíme co dál.
D: To musíš hned.
T: No. Máme tam prostory, kam se můžeme rozšířit, ale hledáme dál. Kapacita skladů je to klíčové proto, abychom mohli růst. Ještě můžeme zefektivnit regály.
D: Tím si ale sypeš písek do těch koleček provozu.
T: Je to tak. Ale kapacita tam překvapivě stále je. Celkově má ten objekt asi 800 metrů čtverečních, takže tam je kam se rozšiřovat, akorát se to musí vymyslet tak, aby to dávalo smysl, když tam jde brigádník a bere knížky.
Kolik nových zaměstnanců jste letos přijali?
D: Vyrostli jsme pětinásobně, ale těch lidí není pětinásobek. Upřímně nevím, kolik přesně máme lidí. Máme velkou hromadu brigádníků a těch může být 150 a pak tam jsou plné úvazky, kterých bude kolem třiceti až čtyřiceti.
T: Nás je zhruba padesát, část lidí je externích, máme i nějaké jednorázové brigádníky, kteří nám pomáhají, když je větší nálož knížek.
Projevil se ve vašem růstu nějakým způsobem lockdown?
T: Jsme v e-commerce, který všeobecně rostl. Od března 2020 jsme tedy jen rostli. Díky tomu, že byli lidé najednou doma, získali čas si konečně protřídit knihovnu, poslat knížky dál a vybrat si nové čtení pro dlouhé chvíle v karanténě.
D: Také vám to po lockdownu nespadlo? My jsme fakt čekali, že když skončí lockdown a otevřou se knihkupectví a knihovny, tak že tam ta kauzalita bude zřetelná. Ale po uvolnění obraty dále rostly. Vím o některých hráčích z e-commerce, kterým spadly obraty.
T: Taky jsme žádné zpomalení nezaznamenali.
Jak moc se Knihobot a Reknihy od sebe odlišují?
D: Já si naopak myslím, že to je strašně podobné.
T: Já si to nemyslím. Vy se věnujete starším knížkám, my garantujeme skvělý stav a že knížka není starší jak dvacet let.
D: Proč to děláš?
T: Protože chceme být více knihkupectví a ne antikvariát. Tečka.
D: Myslíš, že jste víc knihkupectví než my?
T: Rozhodně jsme víc knihkupectví.
D: Myslím, že nových knížek máme víc my.
T: U nás je to 100 procent.
D: Nevím, co je na staré knížce špatného.
T: Nic, jenom je rozdíl mezi antikvariátem a knihkupectvím. My jsme si začali říkat udržitelné knihkupectví z toho důvodu, protože knížky od nás byly v tak dobrém stavu, že lidé nepoznali, jestli to přišlo od Dobrovského, nebo z Reknih. Proto jsme si to přisvojili. Do antikvariátu jdeš, abys sehnal první vydání klidně za dvacet tisíc, ale do knihkupectví jdeš pro nejnovější titul. Stává se nám, že do dvou měsíců od vydání k nám ten titul dorazí.
D: To se nám děje taky. Reknihy to omezují, protože ty starší knížky mívají nízkou cenu. Kdybyste to uměli nějak efektivně identifikovat, tak to budete klidně prodávat.
Dominiku, kolik procent z vašich knížek je starších než dvacet let?
D: Pod deset procent. Jednu dobu jsme s tím bojovali, když lidi nám vozili pozůstalosti.
Jakou máte marži z jedné knížky?
T: My máme fixní 50 procent. Plus se zákazníci mohou rozhodnout, že tu provizi nám nechají, což se stává v pěti a deseti procentech.
D: U nás je to složitější. My dáváme 60 procent bez 29 korun, čímž se snažíme zabránit tomu, aby nás zahltili vybírači knihobudek s tím, co kde našli. To bychom samozřejmě neprodali. Ta marže se pak pohybuje podle toho, jak drahá je knížka. Největší marži máme paradoxně na těch levných. Když knížka stojí zhruba 300 korun, tak z ní máme asi 50 procent.
Máte vyšší marže na starších hodnotnějších knihách?
D: V průměru to nevyjde. V průměru jsou starší knížky horší. I když tam je jedna zajímavá, tak stejně to nezaplatí tu hromadu socialistické beletrie. Vykupujeme je proto, že chceme mít kompletní službu. Obě firmy fungují tak, že lidé musí poslat fotku knihy, kterou chtějí prodat.
T: S tím jsme začali my, ale dobrý.
D: No jasně, vy jste začali se spoustou věcí, které my děláme.
Takže Reknihy jsou pro Knihobot inspirací?
D: Pro mě je inspirace každý, kdo dělá cokoliv dobře. Chtěl jsem prosadit nálepky, které používají na svých knížkách Reknihy, abychom věděli, kolik se nám toho vrací, prostě to sprostě okopírovat, ale ve firmě mi to nakonec neprošlo. Chtěl jsem tam přidat i kód, abychom si to zjednodušili v provozu.
Nehromadí se ve skladech Knihobotu spoustu té socialistické beletrie, jak to popisujete?
D: Tolik se to nehromadí. Jak roste objem, tak jich tolik nepřibývá, je to furt podobný přítok. Když nám někdo pošle fotku knihovny z 80. let po babičce, tak mu přijde odopověď, že to bohužel neumíme prodat. Ale sám také nečtu jen nové knihy. To je možná rozdíl mezi námi a Reknihami, ale bavíme se o malém procentu knížek.
Mezi Knihobotem a Reknihami je rozdíl i v logistice, ne?
T: Snažíme se svážet přes naši službu Retour, ale teď jsme to pozastavili, protože jsme na to neměli kapacitu, máme moc knížek.
Dominiku, má i Knihobot svoji službu, která sváží knihy?
D: Ne, máme kurýra, nebo to můžete donést na Zásilkovnu. Plus budeme budovat síť boxů, které musíme vlastnit.
T: I my využíváme Zásilkovnu, přes kterou nám přichází 60 až 70 procent knih. Hodně knih nám chodí také na naši pobočku. Naším cílem je rozšířit se do dalších měst, aby to lidé nosili na jedno místo, odkud si to svezeme. Chceme vybudovat partnerskou síť výdejních míst do konce příštího roku plánujeme otevřít několik poboček. K již zavedené Plzni, Hradci Králové a Brnu chceme přidat například Ostravu.
D: To nás čeká taky. Prostě budeme sprostě kopírovat to, co dělají Reknihy. Není moc co vymýšlet.
Jaká část lidí si pro knížky chodí přímo na pobočky?
D: Kolem 45 procent. Je to většinou méně kusů a za menší cenu. Partnerská síť výdejních míst dává smysl. Reknihy nejsou první, kdo vymyslel partnerská místa. My to sprostě okopírujeme, ale kdybyste neexistovali, tak to uděláme taky.
T: To my víme.
Dominiku, nechtěli byste Reknihy koupit, když neustále kopírujete jejich nápady?
D: Já ani nevím, jestli jsou Reknihy na prodej. Je otázka, co bychom vlastně kupovali, když podle mě děláme hrozně podobný byznys.
Jsou Reknihy na prodej?
T: (smích)
Je Knihobot na prodej?
D: Pokud by za mnou někdo přišel s nějakou skvělou nabídkou, tak nemůžeš říct ne.
Jaké je aktuální ocenění Knihobotu?
D: Stovky milionů.
Co pro vás znamená prodaná kniha?
D: Nepřemýšlím v jednotlivých knížkách.
T: Já více řeším denní obrat, vidím tam 500 prodaných kusů a řeším, proč se to stalo, co jsme dělali za marketing a jak to probíhalo na skladě.
D: Přesně tak. Teď člověk nesedí u konkrétních objednávek, ale někdy je hrozně fascinující, když někdo jeden den přinese knížku a už druhý den si ji kupuje jiný zákazník. Tedy že ten proces proběhl rychle. To mi na tom přijde nejvíce fascinující, že jsme průtokový ohřívač. A to je taky náš největší rozdíl oproti běžnému knihkupectví. Jsme rychlý logistický zprostředkovatel. Jsme olej ekonomiky. Nejsme stroj, co to vyrobí, ale přesouváme balíčky. Ale náš byznys by nemohl fungovat, kdyby se netiskly knížky.
T: Mě na tom opravdu nejvíc baví to, že tam dáváme ty samolepky. Jedu potom v tramvaji a vidím knížku s naší samolepkou. A ještě lepší je, když k nám přijde ta knížka se samolepkou znovu.
D: Nebo k nám. (smích)
T: To se nestává.
D: Jasně, to se nestává (smích). Některé jsou i nafocené. Lidé si to často nafotí i s vaší samolepkou a pak je to na našem e-shopu. Neuděláš nic.
S vámi, Tadeáši, se často spojuje udržitelnost. Prodejem knih zachraňujete stromy. Jak to vlastně funguje?
T: Posíláme peníze RainForestTrustu. Sami nejsme odborníci a radši to dáváme organizaci, která ví, kam ty peníze dávát. Když sázíte sami stromy a nevíte jak na to, tak reálně můžete přírodě ublížit. Posíláme to jim a oni pak zachraňují ohrožené pralesy a ohrožené druhy. To mi přijde hustý.
D: Přijde mi to prvoplánové, ale není to výtka na Reknihy, dělá to spousta firem. Ale často je to mimo. Kniha se jednou vyrobila, když si ji u nás koupí, nemusí se vyrábět znovu, ale lidé nejsou blbí, nemusíme jim to vsugerovávat. Tím, že vracíme knihy do oběhu, stromy fakt nezachraňujeme. Pár let tady probíhá kůrovcová kalamita, která vyprodukuje dostatek celulózy. Naopak se neví, co s tím vším dřevem dělat. Když z toho neudělají knížku, tak to spálí. Knihkupec nezpůsobuje, že by byly na Sumatře vykácené lesy. Ale tím nezpochybňuji to, co dělají Reknihy a že dávají peníze na dobrou věc. To mi přijde fajn. Ale nechce se mi říkat, že tím, že k nám někdo dá knížku, něco zachraňuje. Tak to nefunguje. Jsem teď trochu smutný z toho, že se hrozně moc lidí chytilo ekologie, ale ve výsledku na to může doplatit právě příroda, protože lidi se zaměřují na to, co jim přijde prvoplánově ekologické.
Dominiku, vy chcete expandovat do zahraničí. Jaké cíle máte?
D: My zatím máme službu pro Slovensko na našem českém webu, kde si Slovák může objednat nebo odeslat knížky. Není to plnohodnotný e-shop, na kterém stále pracujeme. Věřím, že bychom to mohli v prvním kvartálu příštího roku odstartovat. Pak už v kratším sledu bude následovat Německo. S Polskem zatím nepočítáme, spoustu českých projektů tam pohořelo. A my víme, že Polák se tu knížku bude spíš snažit prodat sám za co nevyšší cenu a dá si s tím klidně tu práci, kdežto náš byznys je o usnadňování života.
Počítáte s dalším kapitálem?
D: Expanzi určitě začneme bez toho. Nedávno jsme dostali od Mitonu 15 milionů za 30 procent. Po expanzi do Německa budeme řešit, jestli je třeba další kapitál, nebo ne.
T: I my už máme za sebou vstup investora - Jinej fond Jiřího Hlavenky a Jana Slámy nám poskytl jednotky milionů. Nevylučuji další dohodu s Jiřím Hlavenkou. A počítáme spíš s expanzí v rámci České republiky, kde chceme otevírat pobočky „Revýdejny“ a partnerská místa.
Oba podnikáte v byznysu s knihami, které většina lidí spojuje se vzděláním. Jaké máte vlastně vzdělání?
D: Já mám jen základní školu.
T: Já tě můžu trumfnout střední školou. Lidé to často nechápou. Ptají se, jak to, že nemám vejšku, když dělám takový projekt.
Nechtěli byste prodávat ještě něco jiného než knížky? Všimli jsem si, že Knihobot na začátku dokonce prodával bustu Edvarda Beneše.
D: Na začátku jsme se rozvíjeli víc antikvárním směrem, prodávali jsme i starožitnosti, sběratelské věci. Postupně jsme to osekávali, až nám zbyly jen gramodesky, které jsme už taky přestali prodávat. Komplikuje to celou tu věc. Balí se to jinak než knížky, je mnohem jednodušší dělat jen jeden druh zboží.
T: V tom přemýšlíme úplně stejně. Museli bychom řešit spoustu věcí od začátku, pokud bychom prodávali i jiné zboží než knihy.
