Začátkem příštího roku začnou české úřady vydávat nové elektronické občanské průkazy. Začne tím nová vlna elektronické státní správy, která občanům umožní provádět základní byrokratické úkony přes internet. Rozvoj takzvaného e-governmentu si vzaly za své také některé politické strany. Podle estonského experta Andrese Raiesteho ze společnosti Nortal, která v zavádění elektronické státní správy s estonskou vládou spolupracuje, však země musí mít jasnou koncepci. Té prý dosáhne jen při jednohlasném politickém konsenzu.
Právě Estonsko patří mezi světové špičky v elektronické státní správě. Estonci tak například nemusí vyplňovat daňová přiznání - stát to díky dostupným informacím udělá za ně.
Jak se stalo, že je Estonsko jedním z hlavních lídrů v oblastí e-governmentu (elektronické státní správy - pozn. red.)? Jaké byly hlavní pohnutky?
Estonsko začalo investovat do digitálních technologií ve chvíli, kdy získalo nezávislost na Rusku. Tehdy země hledala hospodářský směr, kterým se vydá, a informační technologie byly jednou z cest. Estonsko nemá významné přírodní bohatství ani průmysl, pomohlo si tak například vzděláváním programátorů.
Internetová státní správa ale nikdy nebyla o softwarových řešeních, vždy to začíná se strategií. Ta si kladla za cíl snahu zefektivnit využívání technologií pro občany i firmy. Vždy je důležité si stanovit konkrétní cíle a jít si za nimi. Bohužel některé vlády si myslí, že zavedením technologických řešení to půjde samo, tak tomu ale není. Musíte kompletně změnit přístup ke státní správě a až poté začít přemýšlet, jak je možné k cíli dojít.
Zmínil jste efektivitu, ale jaké jsou další důvody, proč by se o něco podobného měly státy vůbec snažit?
Například zlepšení dohledu veřejnosti nad státní správou nebo posílení vzájemné důvěry. Digitalizace státní správy také umožňuje mnohem větší ekonomický růst bez byrokratických překážek. V mnoha zemích je zakládání nové firmy složitý byrokratický proces, což může mladé lidi odrazovat, aby například zakládali startupy.
V Estonsku jsme se snažili eliminovat podobné překážky a naopak se novým firmám a kapitálu otevřít. Jednoduše jsme využili dostupnou technologii.
Hodně mluvíte o důvěře mezi státem a veřejností, která v mnoha zemích neexistuje. Jak je možné vybudovat takový vztah, na základě kterého se nebojí občané svěřit veškeré osobní údaje jedné státní organizaci?
Důvěra musí vzniknout v průběhu času, nevznikne přes noc. Základem bylo přijetí konkrétní politiky, obecně totiž platí, že korupce a elektronická státní správa se vylučují. Chápu, že se lidé bojí o své osobní údaje, ale rozhodně není dobré tímto tématem začínat.
Základem je nejdřív poskytnout veřejnosti jistá práva. V Estonsku tak osobní údaje nepatří vládě nebo firmám, ale pouze konkrétním lidem, kteří s nimi podle svého uvážení nakládají. A výsledkem e-governmentu je pak fakt, že vidíte, jak někdo dělá váš život lepší za vás.
Jaký druh politiků ale na podobnou revoluci přistoupil?
Relativně mladí lidé. Typicky lidé kolem třiceti let, kteří si tento cíl ustanovili. Je ale důležité podotknout, že s návrhem nepřišla jediná strana. Jednalo se o jednoznačný krok napříč politickým spektrem, který si kladl za cíl udělat něco dobrého pro své občany. A to si žádalo naprostou změnu myšlení a zákonů.
Na druhou stranu jsou ale na úřadech lidé, pro které je tato změna naprosto zásadní. Dokonce taková, že se mohou obávat o své zaměstnání.
Ano, ale nezaměstnanost provází v podstatě všechny zásadní změny ve společnosti. Ta se musí jednoduše přizpůsobit. Musíte tak vytvořit plán, jak tyto lidi vrátit zpět do pracovního procesu. Reformy jsou vždy složité, zvlášť u lidí, kteří věří, že včera bylo lépe než dnes. Takové myšlení nikdy nic nezlepší, obzvlášť u politiků – takové lidi pak není moudré volit.
Česko začne příští rok v rámci nařízení EU EIDAS vydávat čipové občanské průkazy. Má se jednat o jeden z kroků podpory e-governmentu. Je to dostatečné?
Plastová kartička vlastně neznamená nic, pokud ji nemůžete použít. Důležitější je, aby váš elektronický podpis měl stejnou váhu, jako podpis napsaný rukou. A byly zde náznaky odporu, ale zákon je zákon. Úředníci po vás už nemohou chtít rukou podepsaný papír, ale musí spolupracovat elektronicky.
Jakou vidíte další evoluci? Dokážete si představit uživatelsky přívětivější prostředí, v jakém by občané se státními úřady komunikovali?
Rozhodně dojde k další evoluci. Když jsme v Estonsku začali používat elektronickou identitu pro základní registry státu, hlavní výhodou byla možnost posílat dokumenty s elektronickým podpisem.
Stále se však jednalo o stejný druh dokumentu, který byste například posílali poštou, jen pomocí jiného kanálu. Dalším krokem by ale měla být situace, že úřady budou požadovat méně informací než nyní. Cílem je tak propojení jednotlivých úřadů, abyste nemuseli vyplňovat údaje, které jste už sdělili jinde.
V tu chvíli bude mít státní správa tolik údajů o obyvatelích, že bude moci personalizovat jednotlivé služby. To bude mít za výsledek větší efektivitu a možnosti vzájemné spolupráce.
Mluvíte zde o sbírání obrovského množství osobních dat, nemůže to ale vést k obavám z „Velkého bratra“?
Základem je samozřejmě dobře fungující úřad na ochranu osobních dat. Ve chvíli, kdy majiteli dat jsou občané, má státní správa omezené možnosti jak s informacemi nakládat mimo daný rámec.
Důvěře také pomáhá fakt, že v systému nedošlo k žádným bezpečnostním problémům. Právě dobře fungující kybernetický úřad by měl fungovat na stejných principech jako oddělení zákonodárné a výkonné moci ve státě – cílem je vzájemná nezávislost státních institucí.
