Hranice mezi státy se mají otevřít. Prospěje to všem, míní americký profesor ekonomie Caplan
Otevřené hranice pro všechny migranty jsou podle amerického profesora ekonomie Bryana Caplana tou nejkratší cestou k celosvětové ekonomické prosperitě. Mnohonásobně zvýší světovou produktivitu a poskytnou víc příležitostí nejen migrantům, ale i starousedlíkům, tvrdí ve své komiksové knize „Otevřené hranice: Etika a ekonomie migrace“, která loni vyšla v češtině. „Z volného pohybu budou těžit jak chudší země, tak i ty bohaté. Evropská unie je fenomenální úspěch,“ domnívá se profesor, který se věnuje ekonomii migrace, v rozhovoru pro deník E15.
Proč by státy podle vás měly otevřít hranice všem migrantům?
Většina lidí vnímá migraci jako charitu. Představují si ubožáky, které velkoryse pustíme dovnitř a dopřejeme jim lepší život, ale sami z toho nic nemáme, jen zbytečnou zátěž. To ale není pravda. Vzhledem k tomu, že většina lidí se stěhuje ze zemí s nízkou produktivitou do zemí s vysokou produktivitou, světová produktivita se zvyšuje jen tím samotným stěhováním.
A netýká se to jen velkých osobností jako Einstein nebo Musk, ale i obyčejných uklízeček, zemědělců nebo dělníků na stavbě. Navíc růst jejich produktivity je neuvěřitelně velký. Když se stěhujete z Haiti do Miami, produktivita nevzrůstá jen o deset procent, ale o tisíc procent. Jakmile tento fakt přijmete, pak už o otevřených hranicích nepřemýšlíte jako o charitě, ale jako o odstranění překážky ke zvýšení produktivity celého světa.
Pro ilustraci v knize používáte příklad farmáře z Antarktidy, který obdělává zasněženou půdu a dychtí po odjezdu do země s příznivějšími podmínkami, která by ho přijala…
Přesně, na jednu stranu si říkáte, k čemu jsou ve vaší zemi farmáři z Antarktidy. Jsou to farmáři, kteří umějí obdělávat půdu a pěstovat potraviny a jediný jejich problém spočívá v tom, že jsou zaseklí v zemi, kde jsou jejich dovednosti téměř nevyužitelné. Pokud je přestěhujete do země s příznivějšími klimatickými podmínkami, mohou toho vypěstovat mnohem víc a zároveň mít lepší život. Lepší život ovšem nebudou mít jenom ti farmáři, ale i jejich zákazníci. Jinými slovy z jejich stěhování neprofitují jenom migranti, ale i místní, kteří konzumují jejich služby.
Spousta lidí namítá, že přistěhovalci berou místním práci. Je to tak?
V některých případech to skutečně platí. Měli bychom si ale uvědomit, že celkový počet pracovních míst není nikdy konečný. Je to dobře vidět v zemích, kde dřív nepracovaly skoro žádné ženy, zatímco dnes pracují téměř všechny. Neznamená to, že vzaly práci mužům. Místo toho vznikly nové pracovní příležitosti. Když se podíváte na dlouhodobý vývoj pracovního trhu, většina pracovních míst, která existovala před sto lety, dnes zmizela kvůli automatizaci a jiným procesům. A taky kvůli tomu nemáme obrovské množství nezaměstnaných. Lidé se změnám postupně přizpůsobili a našli si nová zaměstnání, která jsou spojená s novými technologiemi.
Co argument, že přiliv migrantů snižuje mzdy místních pracovníků?
Ani to neplatí vždy. Záleží na tom, jestli migrant vyrábí stejné služby či výrobky jako vy, nebo naopak ty, co konzumujete. Pro mě by masová imigrace profesorů do USA nebyla dobrou zprávou, protože by zvýšila konkurenci mezi uchazeči o místo na univerzitách a případně snížila výši odměny. Na druhou stranu všichni migranti, kteří pracují ve službách nebo zemědělství, stavebnictví a v dalších oborech, jsou pro mě přínosem. Místo toho, aby snižovali hodnotu mého platu, naopak ji zvyšují tím, že si mohu koupit rozmanitější věci, a tak peníze, které dostávám, mají větší hodnotu.
Když už zmiňujete vliv migrantů na mzdy – teď v Česku pozorujeme, že příliv levné pracovní síly z Ukrajiny má negativní vliv na platové podmínky na českém trhu práce. Uprchlíci jsou totiž ochotní pracovat za nižší mzdu než místní pracovníci…
Hlavním pravidlem trhu práce je, že mzdy nikdy nejdou dolů. Například ani během nezaměstnanosti v průběhu recese nepozorujeme propad mezd. Je ovšem pravda, že růst mezd může kvůli migrantům zpomalit. Když zrovna máte vysokou úroveň inflace jako teď v Česku, nemusíte říkat zaměstnancům, že jim mzdy snížíte. Stačí, když si počkáte, až to udělá inflace za vás.
Je ovšem důležité pochopit, že jakýkoli pokrok někomu ubližuje. Neznamená to ale, že je nutně špatný. Například vakcína proti covidu měla negativní dopad na byznys pohřebních ústavů. Měli bychom zkrátka přemýšlet o celkovém účinku, nikoli o dopadu na jeden segment. Jak píšu v knize, tajemství masové výroby spočívá v masové spotřebě. Měli bychom se vždy zamýšlet nad tím, jaký bude náš krok mít dopad na masovou výrobu místo toho, abychom hledali někoho, kdo kvůli tomu ztrácí. Vždycky někoho takového najedeme, ale během rozhodováním, zda učiníme nějaké opatření, se nemůžeme řídit jenom tímto.
V případě otevřených hranic by zřejmě ztrácely chudší země, odkud ti imigranti budou utíkat, zatímco ty bohatší státy budou naopak prosperovat ještě víc. Je to tak?
Nemyslím si. Vezměte si příklad Portorika, se kterým mají USA otevřené hranice od roku 1908. Ve Státech je dnes víc lidí portorikánského původu než v samotném Portoriku. Zároveň jde o nejbohatší ostrov v Karibiku. Je pravda, že ostrov přichází o spoustu lidí a kvalifikovaných pracovníků, ale za odměnu do země proudí kapitál, který migranti posílají domů na pomoc svým příbuzným. Portoriko má navíc silnější podnikatelské vazby s americkými firmami. Dalším podobným příkladem jsou Francouzská Guyana a Francie. Je zřejmé, že chudší země také těží z otevřených hranic.
Máme tu ale příklad Česka, které funguje spíše jako montovna pro západní firmy. Vysoce kvalifikovaní odborníci se naopak často stěhují do ekonomicky vyspělejších zemí jako Německo…
Když se čeští pracovníci stěhují do Německa, posílají peníze zpátky do Česka. Taky si v zahraničí zvyšují kvalifikaci, čerpají zkušenosti od německých kolegů a vracejí se zpátky s novými dovednostmi. Vzpomeňme si, jak bledě to vypadalo po pádu socialismu a jak se Česku povedlo zvednout právě díky zkušenostem ze Západu a zahraničním investicím, které proměnily váš stát z chudé země na velmi prosperující.
Považujete tedy Evropskou unii za úspěšný projekt?
Ano. Pojďme si připomenout rok 1945. Evropa je v troskách a kam se podíváte, všude vidíte utrpení. Kdybyste v té době lidem řekli, že za 70 let bude v Evropě volný obchod a volný pohyb lidí, tak by se vám vysmáli. Dnes je to skutečnost. Z objektivního hlediska je experiment s volným pohybem osob v Evropě fenomenálním úspěchem.
Co si potom máme odnést z brexitu?
Jak jsem psal v mé předešlé knize „Mýtus racionálního voliče“, politika není založena na objektivních faktech, ale na emocích, které jsou často odtrženy od reality. Člověk, který tvrdí, že migranti ničí Británii, může žít v londýnské čtvrti plné migrantů. Může se odstěhovat do té části země, kde je migrantů málo, ale neudělá to. Což pro mě znamená, že vlastním argumentům ve skutečnosti sám nevěří. Navíc ty části Británie, které hlasovaly pro brexit, neměly velkou zkušenost s migranty. Jejich vnímání nebylo založeno na přímé zkušenosti s cizinci, ale na příbězích z médií, která velmi ráda vyvolávají paniku.
Abyste odmítačům migrantů nabídl kompromis, nabízíte řadu takzvaných cílených řešení – politických opatření zacílených na řešení jejich obav, ovšem bez použití paušálního omezení migrace. Mezi ně patří vyšší daně pro migranty, omezený přístup k sociální podpoře a další státním službám. Není to stejný druh diskriminace jako zavřené hranice pro většinu lidí?
Ano, ale mnohem slabší. Pomocí cílených řešení reaguji na argumenty veřejnosti a snažím se dosáhnout jakéhosi kompromisu. Cílená řešení jsou pořád lepší než zavřené hranice, protože řeší problémy místních, aniž bychom zároveň přišli o obrovské přínosy z migrace. Problém je, že místo toho, aby se lidé soustředili na pozitivní stránku věci, tedy že se lidé mohou přestěhovat do vysněné země a poroste světová produktivita, řešíme, jestli to není nefér, že migranti mají jiná práva než starousedlíci.
Bryan Caplan je profesorem ekonomie na Univerzitě George Masona v americké Virginii. Je autorem konceptu ideologického Turingova testu, je ekonomickým bloggerem na EconLogu a autorem několika knih na kontroverzní témata.