I nemocnice je podnik, říká ministr zdravotnictví Adam Vojtěch

Adam Vojtěch

Adam Vojtěch Zdroj: jiří koťátko

Adam Vojtěch
Adam Vojtěch
Adam Vojtěch
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch
5
Fotogalerie

Je jedním z nejmladších ministrů v historii České republiky a sedí na židli, na které se vystřídalo nejvíc ministrů. S dvacátým šéfem českého zdravotnictví, jednatřicetiletým právníkem Adamem Vojtěchem, deník E15 mluvil několik dní předtím, než vláda podala demisi. „Zdravotnictví na tom aktuálně není z hlediska financí zásadně špatně, není v žádné krizi. Problém je nedostatek personálu,“ říká Vojtěch.

Jste ministrem bez důvěry, dá se tak vůbec pracovat?

Jde to spíš mimo mě. Beru to tak, že naplno pracuju, mám připravený plán na čtyři roky, co chci udělat. Zdravotnictví se nedá řešit z měsíce na měsíc a problémy jsou složité.

Takže nálada ve zdravotnictví není dobrá?

Je plná očekávání. Dostávám od řadových lékařů hodně zpráv a těší mě, že poměrně pozitivních. Vyjadřují naději, že se něco změní. I když vím, že ten názor nebude jednotný. Zdravotnictví na tom aktuálně není z hlediska financí zásadně špatně, není v žádné krizi. Problém je nedostatek personálu. Zdravotníků je skutečně v nemocnicích málo.

Bráním se ale primitivní diskuzi postavené na tom, že když navýšíme platy o dalších deset procent, vyřešíme tím personální problém. Tak to není. Jsou nemocnice v odlehlejších regionech, které nabízejí lékařům skutečně velmi vysoké platy. Slyšel jsem, že nemocnice v Rumburku nabízela primáři i dvě stě tisíc korun měsíčně, stejně žádného nesehnala. Je to strukturální problém, který souvisí i se stárnutím lékařů.

Co s tím uděláte, když zvyšování platů nestačí?

Taková věc se nedá vyřešit mávnutím kouzelného proutku za měsíc ani za rok. Chci se mimo jiné bavit s děkany lékařských fakult, jak se dívají na možnost navýšení kapacit.

Potřebuje zdravotnictví zásadní změny? Nebo se naopak shodnete s těmi, kdo říkají: Hlavně žádnou revoluci?

Chci dělat změny. Zdravotnictví je potřebuje. To, že se v posledních letech nic nedělo, není dobře. Pochopil jsem ale za těch několik let, co se zdravotnictví věnuji, že je to oblast senzitivní a lékaři jsou velmi konzervativní. Změny se nemohou dělat revolučně, ale postupnými kroky.

Narážíte v diskuzích s osobnostmi ve zdravotnictví na předsudky nebo nedůvěru kvůli svému věku nebo kvůli tomu, že nejste lékař?

Musím říct, že v zásadě nic takového v posledních letech nevnímám. Když jsem se zdravotnictvím začal zabývat, bylo to trošku jiné. Postupem času jsem si snad vybudoval u této odborné veřejnosti nějakou pozici.

Jsem rád, že profesor Štěpán Svačina, uznávaný odborník a předseda České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, souhlasil, že bude mým poradcem. Kdyby měl ke mně despekt, pochybuju, že by do toho šel.

Naznačil jste, že budete hledat poradní sbor pro přímo řízené nemocnice. Jak by měl vypadat?

Pokud jde o přímo řízené organizace, musel jsem se ze všeho nejdřív zabývat personální situací uvnitř na ministerstvu. Je tu odbor, který se těmto nemocnicím věnuje. Má velmi schopného ředitele, ale téměř žádné zaměstnance. Jsou tam asi čtyři lidé, kteří mají zajišťovat řízení fakultních nemocnic a dalších ústavů a léčeben, celkem zhruba čtyř desítek zdravotnických zařízení. To je podle mě neudržitelné. Vždyť ty nemocnice jsou obrovské celky. Ten název přímo řízené nemocnice by se měl uvádět v uvozovkách, protože jednotné řízení nemají.

Koho typově do takového poradního sboru pro nemocnice chcete?

Budou v něm lidé, kteří obecně rozumějí řízení podniků. I nemocnice je podnik, který vede účetnictví. Chci se bavit o tom, jak lépe nastavit pro ředitele cíle pro získání odměn, ukazatele výkonnosti, takzvaná KPI. Zatím ředitelé získávají odměny na základě hospodářských výsledků a několika málo dalších kritérií. Chtěl bych, aby udělování odměn nebylo tolik pocitové.

Jak budete řídit nemocnice, které spadají pod ministerstvo zdravotnictví?

Zadal jsem vypracování analýzy nákupních cen, abychom měli určité srovnání. Budeme chtít začít dělat pro fakultní nemocnice centrální nákupy, a tak bychom potřebovali vůbec vědět, na co se zaměřit. Nemají smysl u položek, kde jsou rozdíly v cenách, za které jednotlivé nemocnice nakupují, v řádu jednotek procent. Smysl to může dávat tam, kde budou rozdíly v desítkách procent. Tam může být významná úspora.

Co je ještě potřeba zlepšit v řízení fakultních nemocnic?

Představoval bych si, že když se zeptám na náklady na úklid nebo na ceny léků a materiálů, dostanu ihned report, se kterým budu moci pracovat. Nic takového tu nefunguje.

Nemocnice dodávají jednou za čas agregovaná čísla hospodaření, výsledovku a rozvahu, ale to je velmi hrubé. Je to chyba. Vždyť jimi protečou desítky miliard korun ročně.

Máte už nyní, v polovině ledna, představu o tom, jak fakultní nemocnice loni hospodařily?

Zatím máme data za listopad a nezdá se, že by tam byl zásadní problém. Chronické potíže má Fakultní nemocnice svaté Anny v Brně, která je stále ve ztrátě. U ní je problém hlavně na příjmové stránce. Historicky mají nízkou základní sazbu úhrad oproti jiným fakultním nemocnicím a nevydělají si na provoz. Podle všeho by se to mohlo letos zlepšit, protože dojde k úpravě úhrad.

Částečně je problém s Thomayerovou nemocnicí a s Fakultní nemocnicí Brno, které jsou za listopad ve ztrátě, ale ne v hluboké. Uvidíme, jak budou vypadat data za celý rok. Není to ale jen otázka hospodářských výsledků, ale i závazků po splatnosti a podobně. I to by měl řešit můj budoucí poradní sbor.

Kdy se budete rozhodovat o případných změnách na pozicích ředitelů nemocnic?

Něco už o problémech jednotlivých nemocnic vím. Nechci to zatím specifikovat. Je tu otázka Nemocnice Na Homolce a její dceřiné společnosti (Společnost Holte pro nemocnici nakupovala, obcházela se tím pravidla veřejných zakázek – pozn. red.). Nelíbí se mi, že firma, přes kterou nemocnice nakupovala, není dosud zrušená, když už termín z původního harmonogramu likvidace společnosti dávno uplynul. Dal jsem panu řediteli čas do konce března, aby to udělal. Věřím, že to zvládne.

Celý systém, jak jsou nemocnice placeny za péči o pacienty, není zrovna spravedlivý. Souhlasíte?

Ano. Ale nezměníme to teď hned. Nezrušíme v tomto roce úhradovou vyhlášku, kterou ministerstvo zdravotnictví plošně úhrady stanovuje. Budu ale apelovat na to, aby se poskytovatelé tentokrát v jednáních o úhradách pro příští rok s pojišťovnami sami dohodli. Chci také vytvořit prostor pro individuální smluvní jednání mezi poskytovateli a pojišťovnami pro některé vybrané druhy péče.

V čem je to spravedlivější, když se domlouvá jedna nemocnice s pojišťovnou, než když se napíše jeden vzorec pro všechny?

Je to pak jednání dvou subjektů. Otázka nabídky a poptávky. Rozhoduje, za jakou cenu v jaké kvalitě dokáže ta která nemocnici tu službu nabídnout. Pro systém je to lepší než direktivně stanovené úhrady ministerskými úředníky.

Budou ale pak fungovat pojistky, aby se ředitelé nedomluvili nějak jinak než ve prospěch pacienta? Aby se nevyváděly peníze ze zdravotnictví?

Není to tak, že bych chtěl pustit zdravotní pojišťovny ze řetězu. Nejsem příznivcem toho, abychom ve zdravotnictví zaváděli volné tržní prostředí. Pojišťovny by ale měly dostat možnost nasmlouvat péči tam, kde uznají za vhodné, za podmínky zachování časové a místní dostupnosti péče, a poskytovatele tlačit ke zvyšování efektivity. Stát má povinnost kontroly a tato role bude zachována.

V posledních letech funguje kontrolní skupina ministerstev zdravotnictví a financí, která systematicky kontroluje jednu zdravotní pojišťovnu za druhou, jejich hospodaření i smluvní politiku. Otázka spíš je, jestli dává smysl, aby, při vší úctě, pár ministerských úředníků od stolu psalo úhradovou vyhlášku pro celou republiku a jestli se taková vyhláška vůbec dá napsat tak, aby postihla všechny objektivní rozdíly. Podle mě nedá.

Adam Vojtěch (31)
Narodil se v Českých Budějovicích, vystudoval práva a mediální studia na UK v Praze. Na právnické fakultě se angažoval ve studentském spolku Všehrd, v letech 2010 až 2012 jej vedl. Na jedné z přednášek, které Všehrd organizoval, se seznámil s Andrejem Babišem. Pro něj pracuje od ukončení studií. V roce 2013 nastoupil jako právník do vydavatelství MAFRA, které toho roku Babiš koupil. V roce 2014 se stal pod Babišem tajemníkem na ministerstvu financí s úkolem zaměřit se na zdravotnictví. Inicioval mimo jiné komplexní kontroly zdravotních pojišťoven. Adam Vojtěch je nestraník, poslanec zvolený za ANO. Jeho koníčkem je hudba. Zpívá, skládá a hraje na klavír.

Jak by se tedy měly do budoucna z veřejných peněz nemocnice platit?

Paušály, jak jsou dnes nastavené, nejsou motivující a chci je určitě výhledově opustit. Úhrady nemocnicím se z roku na rok primitivně navyšují o určité procento jen na základě objemu péče, není při tom vůbec zohledněna její kvalita. Do budoucna bych chtěl, abychom se přestali bavit na bazální úrovni, jestli do systému nalijeme o pět nebo deset procent více, ale abychom vedli diskuzi, co za ty peníze dostáváme a jak se zlepšuje kvalita péče o pacienta.

Už v úhradové vyhlášce pro příští rok bych rád měl motivační prvky a indikátory kvality. U praktických lékařů by podle mě měla být motivace, aby se více starali o své pacienty. Minulý rok byl na stole návrh, aby měli sníženou pravidelnou měsíční platbu za pacienty, které neviděli několik let. To je podle mě legitimní a chtěl bych to do úhradové vyhlášky prosadit.

Praktičtí lékaři na to ale odmítali přistoupit. Může se to změnit?

Budeme o tom jednat. Jsem ochoten praktikům vyjít vstříc v dalších otázkách. Měli by mít mimo jiné vyšší kompetence.

Jakou roli mají ve zdravotnictví soukromé nemocnice?

Soukromý prvek je ve zdravotnictví brán velmi senzitivně a nahlížen spíš v negativním světle. Není to férové. Mají svou roli. Z hlediska konkurence je podle mě v pořádku, pokud soutěží o pacienta a snaží se nabídnout něco navíc, třeba objednávkový systém.

Problematické je, když se soukromí provozovatelé soustředí jen na ziskové segmenty a ostatních pacientů se zbavují a posílají je do státních nemocnic. Stát by měl ovšem přistupovat ke všem rovnoprávně a ministerstvo zdravotnictví by nemělo rozlišovat mezi poskytovateli zdravotních služeb podle toho, jestli je vlastní soukromý nebo veřejný subjekt. Mojí rolí je měřit všem stejně.

Stanovil jste si pro sebe nějakou pojistku, jak se vyhnout podezřením z protežování společnosti Hartenberg, která podniká ve zdravotnictví a do které dal své peníze předseda vlády Andrej Babiš?

Jedině maximální transparentností. Nevím, jak by ministr zdravotnictví mohl pomoci konkrétnímu subjektu, i kdyby chtěl. Leda bych pro ně schvaloval nějakou dotaci nebo umístění přístroje. To bych asi neudělal, a pokud přece jen, zajistil bych, aby na to rozhodování bylo jasně vidět.