Petru Pavlovi zbývá do inaugurace, tedy oficiálního uvedení do funkce prezidenta republiky, jen pár dní. Čeká ho ale ostrý start. Bude muset hned rozhodnout o tom, zda podepíše nižší valorizaci důchodů, a nemine ho ani řešení situace v České národní bance, jejíž guvernér Aleš Michl dosud nezískal bezpečnostní prověrku.
Jak probíhají přípravy na inauguraci? Bude ceremoniál v něčem jiný, než jsme byli zvyklí?
Částečně bude jiný, ale samozřejmě se musíme držet protokolárních pravidel. Ta procedura vychází ze starých zvyklostí. Jednáme ale s protokolem, abychom tu proceduru přiblížili více dnešní době. A mně jako osobě.
Co to znamená „přiblížit dnešní době“?
Aby byla inaugurace pokud možno co nejcivilnější. V kampani jsem říkal, že se budu snažit o co nejcivilnější výkon úřadu, tak se nyní snažíme, aby těch oficialit bylo přiměřeně.
Jak se vám komunikuje s kanceláří prezidenta Miloše Zemana?
Navenek to vypadá velice korektně, slušně, ale v praxi ne vždy dostaneme úplné informace, které bychom potřebovali. Dovedu si představit, že by to mohlo běžet úplně transparentně, ale pracuju s tím, co je.
V čem vám nevyhověli?
Například jsme opakovaně žádali o konkrétní jmenný seznam pracovníků kanceláře s délkou jejich závazků, případně o pracovní smlouvy s detaily, třeba s výší bezpečnostních prověrek. Zajímaly nás protokoly ke kontrole NKÚ, která probíhala v kanceláři v loňském roce, i o tu jsme žádali opakovaně. Neběží to úplně hladce.
Stálo by za to, abychom zkusili tyto zkušenosti do budoucna přetavit do nějakého procesního modelu, který by mohl být použit při dalším předávání funkce. Tedy aby fungoval bez ohledu na to, jaké jsou zrovna vztahy mezi končící a nastupující kanceláří. Aby to prostě probíhalo standardně profesionálně.
Guvernér České národní banky Aleš Michl stále nemá bezpečnostní prověrku na nejvyšší úrovni, kterou mu předepisují vnitřní předpisy banky. Už je to devět měsíců, co o ni žádal. Pokud by ji nedostal, jak byste postupoval?
Bývalý guvernér Jiří Rusnok řekl, že tuto funkci bez prověrky nelze plně vykonávat. Je obecným pravidlem, že pokud na nějakou funkci existuje jako předepsaný předpoklad bezpečnostní prověrka, tak to tam není jenom tak bez důvodu. A pokud někdo bezpečnostní prověrku nezíská nebo ji z jakéhokoli důvodu ztratí, pak takovou funkci nemůže vykonávat.
Funkce guvernéra se složitě obsazuje, ale i odvolává. A v tomto případě jsou pravomoce prezidenta omezené. Musí to být cestou návrhu a projednání i v evropských orgánech, tedy i v orgánu centrálních bank, takže je to věc, ke které se bude určitě vyjadřovat více lidí. Zatím taková situace nenastala. Pokud by současný guvernér prověrku opravdu nedostal, případně pokud by bankovní rada rozhodla, že výkon funkce guvernéra není možné vykonávat třeba pouze s tajnou prověrkou, tak se o tom procesu budeme bavit.
Připouštíte, že byste ho mohl potenciálně odvolat?
Já připouštím, že ten proces může nastat. Ale zatím si myslím, že nemá smysl se o tom bavit, protože tam nejsme.
S Českou národní bankou je spojená ještě jedna zajímavá personálie. Míří tam současný šéf hradního protokolu Vladimír Kruliš. Jak se na to díváte?
Budí to samozřejmě otázky, možná i pochybnosti. Já si myslím, že to je čistě v pravomoci guvernéra. Ten je nakonec garantem důvěryhodnosti instituce, kterou zastupuje, i tím, jaké lidi přijímá. Pokud Vladimír Kruliš splní požadavky na funkci a proběhne standardní výběrové řízení, tak je to čistě jeho kompetence, jeho odpovědnost.
Budete o tom s guvernérem diskutovat?
Tohle je jeho odpovědnost a nemá smysl, aby mu do toho kdokoli zasahoval.
Získala už vaše kancléřka Jana Vohralíková bezpečnostní prověrku?
V tuto chvíli má prověrku na stupeň vyhrazené a má požádáno o prověrku vyšší. Výsledek samozřejmě tak rychle ještě není.
Vaším poradcem pro vnitřní politiku bude politolog Tomáš Lebeda. Proč jste si nevybral někoho, kdo to politické prostředí zná více zevnitř a není úplně akademik?
Já naopak vnímám jako výhodu, že nemá úplně přímou vazbu na politické strany a výkon vnitřní politiky. Má od ní odstup a zároveň do ní velice dobře a dlouhodobě vidí. Tomáš Lebeda je velice respektovaný politolog a je to člověk, který není konfliktní. Jeho hodnocení situace mi vždycky připadala věcná a střízlivá. A to je ten soubor vlastností, které od člověka, který zastupuje v kanceláři prezidenta odbor vnitřní politiky, očekávám. Takže z mého pohledu naplňuje všechna kritéria.
V úterý jste se setkal s premiérem Petrem Fialou. O čem jste jednali?
Měli jsme na programu celou řadu hlavně koordinačních témat, například jak často se budeme jako prezident a předseda vlády scházet, jakým způsobem budeme koordinovat zahraniční politiku, jak budeme navenek reprezentovat Českou republiku, kdo bude jezdit na jednání jaké organizace. Bavili jsme se o procesu výběru a jmenování velvyslanců a bavili jsme se také o tom, jakým způsobem bude procesně připraven výběr ústavních soudců.
Jak jste si ty role rozdělili?
Pokud jde o reprezentaci republiky v zahraničí, drželi jsme se toho navyklého modelu. To znamená, že premiér zastupuje Českou republiku na jednáních Evropské unie, prezident tradičně na jednáních NATO a Valného shromáždění OSN. Bavili jsme se také o některých záležitostech, které přicházejí spíš jednotlivě, nejsou rutinní nebo standardní, a domluvili jsme se na tom, že to bude vždy předmětem běžné koordinace, kterou mezi sebou budeme mít.
Byla na stole také otázka pomalejší valorizace důchodů, kterou se teď vláda snaží ve sněmovně prosadit? Netlačil na vás premiér, abyste zákon podepsal?
Rozhodně ne. Řekli jsme si svoje argumenty, premiér samozřejmě opakoval, co vede vládu k tomu návrhu. Já jsem řekl svůj pohled na věc, především tedy určitou obavu z toho, aby ten proces nebyl opozicí napaden jako protiústavní. Zároveň jsem zdůraznil, že k tomu tématu nebudu zaujímat žádné oficiální stanovisko před inaugurací. To si myslím, že je naprosto fér.
Mluvíte ale veřejně o problémech, které jsou s tím spojené. Ať se to týká retroaktivity, nebo zrychleného procesu přijetí ve stavu legislativní nouze. Přikláníte se teď k tomu, že byste změnu vetoval?
Tyto problémy ale vnímá i vláda. Jsou to věci, které jsou obecně diskutované, a samozřejmě je vnímám i já. Není tu žádný rozpor, vláda si je také vědoma toho, že námitky ohledně retroaktivity a legislativní nouze přijdou. Já jsem mu tyto obavy sdělil, ale je věcí legislativního procesu, jak se bude vyvíjet, a je zatím předčasné k tomu zaujímat jakékoli stanovisko. Myslím si, že prezident by neměl ovlivňovat legislativní proces tím, že bude svoje stanoviska komunikovat předem. Prezident by měl stát až na konci legislativního procesu.
Jak vlastně vnímáte systém mimořádných valorizací důchodů?
Řada odborníků ho kritizuje, že není příliš spravedlivý. Pravdou je, že vzorec pro výpočet valorizací není nastaven úplně šťastně, to si asi uvědomují všichni. A i proto je předmětem jednání. Po současné bouřlivé atmosféře kolem mimořádné valorizace bude jistě následovat debata o úpravě standardního vzorce pro výpočet valorizací. Uvidíme v následujících týdnech, měsících.
Už jste také připustil, že do budoucna bude třeba zvýšit věk odchodu do důchodu. Jaký věk vidíte jako reálný pro to, aby lidé mohli ještě stále pracovat?
Toto rozhodně není v kompetenci prezidenta. Já se na to dívám spíš z racionálního pohledu, a to je dlouhodobá udržitelnost důchodového systému a veřejných financí. Nemůžeme rozdělovat něco, co nemáme, nemůžeme žít dlouhodobě na dluh. V rámci důchodového systému není tolik parametrů, které se dají změnit, a jedním z nich je věk odchodu do důchodu. V jakém věku, to bude záležet na posouzení mnoha faktorů.
Bude-li se prodlužovat řekněme aktivní věk lidí a věk dožití, pak nebude možné, aby odcházeli do důchodu ve stejnou dobu jako teď. Zároveň s tím budou klesat počty lidí v aktivním věku, kteří přispívají na důchody, a náročnost důchodového systému poroste.
Je to věcí diskuze odborníků, aby model nastavili optimálně, a potom věcí politiků, aby to lidem dokázali srozumitelně vysvětlit. Jinou variantu, než parametry upravit, prostě nemáme. Nebudeme mít na to, aby lidé mohli mít stále vyšší důchody a zároveň odcházet do důchodu ve stejnou dobu.
Takže například ten věk 68 let, o kterém se mluví jako o příštím cílovém věku odchodu do důchodu, je podle vás reálný?
V delším horizontu. Ale také je jasné, že každý jsme jiný. Mám sedmdesátiletého souseda, kterému můžou lidi závidět jeho zdraví a i dneska fyzicky pracuje. Pro někoho už možná šedesát let bude limit. Záleží na profesi a fyzickém zdraví. Domnívám se, že ten systém musí být dostatečně pružný, aby na to mohl reagovat. Zároveň musí vytvářet podmínky pro to, aby lidé v seniorním věku mohli pracovat i déle, pokud mohou a chtějí. I třeba přes tu hranici, která bude oficiálně stanovena. Zároveň s tím musí být nastaven nějaký systém pobídek pro zaměstnavatele, aby seniory chtěli zaměstnávat.
Zmínil jste udržitelnost veřejných financí jako jeden z hlavních důvodů změny důchodového systému. Vzhledem k vysokým schodkům rozpočtu lze podle vás najít nové příjmy do státního rozpočtu?
Začít se musí u výdajů, protože stát samozřejmě nemůže bobtnat a spotřebovávat stále více peněz na vlastní chod. Pak by musely neúměrně růst i příjmy. Bude důležité, aby stát začal s vlastním zeštíhlováním, s takovou odtučňovací kúrou.
Zároveň s tím budeme muset ale uvažovat i o změně některých příjmů, konkrétně třeba úpravou některých daní, protože na straně příjmů těch vstupů zase tolik není. Ale to je zase věc, kterou bychom neměli diskutovat v emotivní rovině, že si vybereme jednu konkrétní daň a na ní budeme strašit lidi.
Třeba daň z nemovitostí, která vyvolává spoustu emocí, ale neznáme konkrétní řešení. Odborníci by měli připravit několik variant, které by na různých modelech propočítali, abychom věděli, kolik to opravdu přinese a jaké jsou výhody, případně zda nepřeváží nevýhody.
Přitom jste sám připouštěl, že by se daň z nemovitosti mohla zvýšit.
Já jsem řekl, že daň z nemovitosti v České republice je v porovnání se zbytkem Evropy jedna z nejnižších. Ale znovu říkám, určitě není dobré vybrat si kteroukoliv individuální daň a začít se o ní bavit bez toho, že bychom znali celý obrázek. Toto je věc natolik komplexní, že by se jí měli věnovat odborníci, připravit komplexní model, a teprve potom o tom můžeme diskutovat.
Vy jste zmínil odtučňovací kúru státu. O tom samém hovořili zástupci současné vlády před sněmovními volbami, hovořilo se o škrtání počtu státních úředníků, to se však nestalo. Budete na Petra Fialu více v tomto ohledu naléhat?
Já myslím, že je to naprosto legitimní požadavek. Nejen proto, že to bylo v programovém prohlášení vlády, ale i proto, že to je jeden ze základních parametrů, jak veřejné finance stabilizovat. Výdaje státu v poslední době rostly, stejně tak rostl počet státních zaměstnanců. Takže je na místě se na to podívat opravdu velice kriticky, protože jakékoliv zvyšování daňové zátěže musí probíhat jedině na pozadí toho, že stát udělal maximum, aby snížil svou náročnost a výdaje na státní správu. Jinak se to bude veřejnosti velice těžko zdůvodňovat.
VIDEO: Projev prezidenta Petra Pavla
Před volbami vás finančně podpořila řada českých podnikatelů, mezi nimi i někteří miliardáři. Měl jste s nimi potom nějaké sezení? Hovořili jste o tom, jak by měl vypadat vstup do vaší funkce i s ohledem na byznys a podnikání v Česku?
Na pozadí všech mých jednání s mými podporovateli nikdy nebylo naplnění nějakých jejich byznysových zájmů. Bavili jsme se o naplnění jejich představy, jak by měla vypadat pozice prezidenta z hlediska reprezentace nejenom navenek, ale i dovnitř z hlediska politické kultury. To je zajímalo. Jsou mezi nimi lidé, kteří dlouhodobě podporují filantropické projekty, nadace, a nemají potřebu si touto cestou předplácet nějaké své obchodní zájmy.
Když se podíváte na jména jako Martin Vohánka, Libor Winkler, tak to jsou lidé, kteří stáli za Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky, jsou to lidé, kteří podporují projekty na pomoc samoživitelům, nemocným lidem, lidem s postižením. Je opravdu třeba vnímat, že samotný fakt, že někdo má miliardový majetek, ještě neznamená, že to je bezcitný člověk, který sleduje jenom vlastní ekonomický zájem a růst svého impéria.
Ve svém programu jste hovořil o tom, že bychom se jako země měli posunout k vyšší přidané hodnotě. Máte konkrétnější představu, jak budete chtít v tomto tématu postupovat?
Především je třeba zviditelnit ty projekty a lidi, kteří jsou nositeli takových myšlenek i konkrétních výsledků a postupů. Máme u nás naštěstí množství podnikatelů, kteří jsou na úrovni startupů, malých i velkých firem velice progresivní a dokázali uspět nejenom u nás, ale i ve světě. A myslím si, že dát jim více viditelnosti a více prostoru může vést k tomu, že budou inspirací nejenom pro ostatní, ale i inspirací pro vztah státu a soukromého sektoru.
V řadě zemí se nedostatek investičních prostředků řeší prostřednictvím projektů státu a privátního sektoru, tedy privátního financování. Myslím, že je tady možnost se podívat na to, jaké šance se nám tady nabízejí. Spolupráce státu s privátním sektorem nemusí být vždycky vnímána s podezřením.
V posledních týdnech jste navštívil Karlovarský a Ústecký kraj, které jsou v kontextu celého Česka dá se říct problematické. Co jste tam zjistil?
Ono je to trošku zavádějící, že o těchto třech krajích mluvíme stále jako o těch problémových. Pravdou je, že těch problémů je v nich hodně, jsou to zároveň i kraje, které mají spoustu pozitiv. Je to nejenom úžasná příroda, ale i velký lidský potenciál. Ti lidé právě tím, že jsou zvyklí se vypořádávat se spoustou problémů, jsou mnohem houževnatější, odolnější a odhodlanější se s těmi problémy poprat.
Není tam ani tak nedostatek dobrých nápadů nebo nějaká rezignace a frustrace, je to spíš trochu zklamání, že těch projektů je příliš a nejsou úplně dobře koordinované. Nefunguje dobře komunikace mezi nimi a ministerstvy. Řada těch projektů je vlastně rozhodována z centrální úrovně bez konkrétní znalosti potřeb v místech. Když ty projekty nejsou koordinované, nereagují na to, co ten konkrétní region potřebuje, nepřinese to požadovaný efekt. Je zde velký prostor pro zlepšení nejenom v komunikaci, ale i ve větší pružnosti při přesouvání projektů a financí a ve využití evropských peněz.
Často si problémy přiděláváme sami, když tvořivě dopracováváme evropské směrnice a přidáváme k nim ještě tolik byrokratických překážek, že se k těm zdrojům, které z Evropy přichází, nemůžeme ani dostat, protože je vlastně nestihneme zprocesovat. Nabízí se zde velký prostor, jak to celé zjednodušit, odbyrokratizovat a zefektivnit.
Vyzval jste vládu, aby v těchto krajích uspořádala výjezdní zasedání. Co vám na to premiér řekl?
Já jsem vládu ani moc vyzývat nemusel, premiér mi už před časem řekl, že se v tom se shodneme. Nebudeme ale kopírovat jeden druhého. Vláda bude mít první výjezdní zasedání na Jesenicku, které není součástí ani jednoho z těch tří strukturálně postižených krajů. Byť je jednou z oblastí, které mají stejné problémy jako ony kraje, tak se na ně nevztahují programy spravedlivé transformace. Je dobře, že vláda začne právě tam, protože tím dá jasně najevo, že bychom měli věnovat pozornost nejenom těm třem krajům, ale i všem místům, které mají stejné problémy. Premiér říkal, že by to chtěl udělat přibližně jednou za čtvrtletí, takže předpokládám, že se v tomto roce podaří vládě uspořádat výjezdní zasedání ve všech strukturálně postižených krajích.
Petr Pavel (61)
|
