Severoatlantická aliance si začátkem roku stanovila sedm strategických oblastí svého dalšího rozvoje, aby dokázala reagovat na geopolitické soupeření mezi Evropou a Spojenými státy na jedné straně a Ruskem s Čínou na straně druhé. Patří mezi ně vesmír, umělá inteligence nebo biotechnologie. „Biotechnologie umožní, aby voják lépe a rychleji vstřebával a upřednostňoval určité vjemy, rychleji a kvalifikovaněji se rozhodoval,“ říká náměstek ministra obrany pro průmyslovou spolupráci Tomáš Kopečný.
V NATO se hovoří o využití biotechnologií a umělé inteligence při posilování schopností vojáků. Co to může přinést armádě?
Jedná se o nový trend, který mimo jiné spočívá ve zlepšování schopností vojáka na bojišti. V NATO se o něm hovoří teprve v posledních měsících. Jsou dva hlavní přístupy a prvním jsou biotechnologie.
Základem je chemický proces?
Cílem je změna chemických procesů v těle vojáka, aby lépe fungoval. Primárně se v tomto ohledu nezabýváme svalovou hmotou, ale kognitivními schopnostmi, jako jsou vjemy, reakce, zvládání úkolů. Aby voják lépe a rychleji vstřebával a upřednostňoval určité vjemy, rychleji a kvalifikovaněji se rozhodoval. A také, aby v bojových situacích vydržel déle. Je to nadstavba k nejnáročnějšímu výcviku. Týká se i toho, aby voják lépe zvládal stres, měl méně psychických problémů a snáze se dokázal vrátit do normálního života.
Není to něco podobného jako pervitin, který se dříve používal jako podpůrný prostředek?
Určitá spojitost tam je. Ovšem v žádném případě nelze připodobňovat současné biotechnologie k něčemu, co používalo například nacistické Německo. V západních demokraciích je nemyslitelné nadopovat vojáky, aby se z nich staly stroje na zabíjení a po čase trosky. Látky na posílení odolnosti už existují dlouho, ale NATO je používat nechce. Z etických, společenských i ekonomických důvodů je žádoucí, aby vojáci po návratu z bojové operace žili stejně jako ostatní lidé.
Můžete účinky moderních biotechnologických prostředků a postupů popsat?
Jde o kombinaci určitých přípravků s různými výcvikovými postupy včetně rozšířené a virtuální reality. Pomocí simulací si mozek na stresové situace lépe zvyká. Rozhodně to ale není doping, který sám o sobě nepomůže ani ve sportu. Základem je co nejlepší trénink, v případě vojáka výcvik. Musí posilovat nejen svoji svalovou hmotu, ale také mozek. Moderní výcvik není založen na drogách s krátkodobým účinkem a závislostí, ale na postupech, které člověka zocelí na několik let.
Pohybujeme se v blízké nebo vzdálenější budoucnosti?
V současnosti už se přípravky vyvíjejí a částečně používají. Nyní jde o to, nakolik se promítnou do výcviku jednotek NATO. Hovoříme o nastupujících technologiích, které se mohou masově rozšířit.
Co ještě je součástí onoho zlepšování schopností člověka?
Je to umělá inteligence kombinovaná s mechanickými nástroji. Jde například o exoskeletony neboli vnější kostry navázané buď přímo na tělo člověka, nebo na jeho centrální nervový systém. V současnosti se využívají nejen na bojišti, ale mimo jiné v logistice při zvedání těžkých břemen. Vedle toho mohou při vážných zraněních nahradit chybějící končetiny a lépe se vyrovnat s traumaty. I bioprotézy pomohou vojákům s návratem do civilního prostředí.
Nepovede stále větší využívání umělé inteligence k tomu, že kromě bezpilotních stíhaček ve vzdušném prostoru budou v příštích pozemních operacích bojovat roboti?
Při diskusích s kolegy z NATO, kteří mají na starosti výzkum a vývoj moderních technologií, je široká shoda na tom, že minimálně v příštích dvaceti letech se budeme bavit o zlepšování schopností člověka a jeho efektivnějším působení na bojišti. Rozhodně se nepředpokládá plné nahrazení vojáka umělou inteligencí. Přesto budou počítače a roboti do armád stále více prostupovat, ať už v podobě exoskeletonů, speciálních brýlí a dalšího taktického vybavení v podobě senzorů a efektorů.
Moderní supervoják tedy bude plnit mnohem více úkolů než v minulosti?
Senzory a efektory nebudou měřit pouze tlak nebo tep, tedy to, co dnes umí chytré hodinky. Půjde o celkovou výdrž vojáka, jeho nejrůznější vjemy, snímkování bojiště a další poznatky, které budou v reálném čase předávány do systémů velení a řízení, aby k nim měli přístup ostatní vojáci a jednotky. Například v letectvu už je delší zažitý systém rozpoznávání vlastních a nepřátelských stíhaček nebo raket. Tento identifikační systém bude běžný také u pozemních jednotek. Navíc se rozšíří o řadu dalších informací o tom, co má voják před očima, včetně údajů o technice nebo budovách. Umožní to umělá inteligence.
Nadále by tedy měla být jen pomocníkem. Proč se neuvažuje o tom, že by sama bojovala?
Je to kvůli etickým a právním důvodům, zodpovědnost za činy musí nést člověk. Pokud by robot vystřelil na někoho omylem nebo spáchal zločin, bylo by obtížnější prokazovat vinu. To jsou zásadní otázky. Na mezinárodní scéně je shoda, že primárně musí rozhodovat velitel, voják.
U dronů s tím problém není?
Jde o bezposádkový, ale nikoliv autonomní prostředek. Drony se nerozhodují samostatně, na základě rozkazů je řídí operátoři.
Má už ministerstvo obrany představu, jak do projektů spojených s biotechnologiemi a umělou inteligencí zapojit vojenské nebo civilní výzkumné ústavy a firmy?
Některými projekty se zabýváme už tři roky. Například s kolegy ze Satelitního centra České republiky propojujeme dvě ze sedmi hlavních strategických oblastí rozvoje, které v únoru definovalo NATO. Je to vesmír a umělá inteligence. Vesmír je nová operační doména. A umělá inteligence prostupuje úplně vším a týká se i kybernetické bezpečnosti. Z pozice náměstka zodpovědného za výzkum a vývoj jsem proto loni založil nové odborné sekce, které mají na starosti právě umělou inteligenci, kybernetickou bezpečnost a vesmírné technologie.
Jaké jsou výsledky?
Za rok jsme vypracovali několik projektů, které nyní zadáváme k realizaci. Ještě doplním, že finanční prostředky z obranného výzkumu a vývoje budeme směřovat i do biotechnologií a zlepšování schopností člověka.
Kolik na to máte peněz?
Podpora se už několik let nemění, je to 330 milionů korun ročně. Projekty jsou zpravidla tříleté, někdy čtyřleté. Na ty významné se zpravidla vynaloží kolem sto milionů.
Počítáte s tím, že se výdaje zvýší, když NATO nyní definovalo oněch sedm hlavních strategických oblastí?
Jde o zásadní obrat, v NATO se mobilizovala vůle velmi rychle. Je směřována na konkrétní technologie a průmysl, které se ocitly v epicentru diskusí.
Co bylo impulsem?
Geopolitické soupeření mezi Evropou a Spojenými státy s Ruskem a Čínou. Myslím, že to může dobře stimulovat i Česko. Neměli bychom se bavit pouze o 330 milionech ročně, to by limit určitě být neměl. Pokud chceme hrát zásadnější roli, která by odpovídala našemu výzkumnému, vývojovému a výrobnímu potenciálu, musíme investovat více prostředků. A to jak z národního rozpočtu na vědu, výzkum a inovace, který činí zhruba 37 miliard korun, tak navyšováním rozpočtu ministerstva obrany.
Jakou částku byste považoval za optimální?
Určitě by to měly být násobky oněch 330 milionů. Souvisí s tím i Evropský obranný fond. Jde o úplně nový zdroj financí, kde mají evropské země do roku 2027 vyčleněno 8,9 miliardy eur. Na kofinancování tedy půjde přes miliardu ročně. I proto bychom měli vynakládat na obranný výzkum a vývoj víc, abychom nezaostávali. Ručím za to, že ministerstvo obrany má dobrý plán a dokáže peníze efektivně využít. I díky českým univerzitám jsme stále na excelentní úrovni. Abychom se tam ale alespoň udrželi, musíme podporu výzkumu a vývoje posílit.
Doporučuje Evropská unie nebo NATO konkrétní objem peněz?
Když jsme v roce 2017 přistupovali k PESCO Rady EU neboli ke Stálé strukturované spolupráci v obraně a bezpečnosti, bylo stanoveno, že členské státy budou dávat na obranný výzkum a technologie dvě procenta svých armádních rozpočtů. Z toho plyne, že bychom letos měli vyčleňovat přes 1,7 miliardy. Považuji za důležité to napravit.
Můžete některé projekty popsat?
Jeden z hlavních projektů ministerstva obrany na letošní rok bude usilovat o vytvoření autonomního systému, který dokáže na bojišti vypátrat zraněného vojáka a rychle ho ošetřit. Dále o technologie pro doléčení a rekonvalescenci.
Z oblasti vesmíru a umělé inteligence je ve finální fázi unikátní řešení pro SATCEN, tedy pro Satelitní centrum České republiky, které zahájilo operační činnost od loňského ledna. Jde o systém vyvinutý českou firmou na identifikaci objektů a předmětů ze satelitních snímků. Objednalo si ho ministerstvo mimo jiné pro potřeby zahraničních misí, kterých se účastní čeští vojáci.
Dříve fungovalo vyhodnocování snímků jak?
Naši odborníci si vyžádali snímky a kartograficky popisovali, co na nich je. Označovali vodní toky, různé kóty nebo vojenskou techniku včetně letecké. Nové řešení spočívá v tom, že tuto práci zastane kontinuálně a ve zlomcích sekund umělá inteligence. Vyhodnocení snímků nastává v reálném čase, což je pro operační situace klíčové.
Kolik českých společností je do podobných projektů ministerstva obrany zapojeno? Můžete některé jmenovat?
Soukromý subjekt, který nám dodal systém na vyhodnocování snímků, zatím jmenovat nemohu. Vyplývá to ze smlouvy.
Poslední měsíce jsme mapovali kapacity Akademie věd, českých univerzit, startupů a výrobních firem. Pro všech sedm hlavních strategických oblastí rozvoje NATO platí, že každé z nich se už nyní věnují desítky institucí a podniků. Částečně plní zadání pro civilní sektor, ale v některých případech i pro vojáky.
Máte na mysli České vysoké učení technické?
ČVUT spolupracuje s Úřadem pro námořní výzkum americké armády mimo jiné na umělé inteligenci. České ministerstvo obrany samozřejmě spolupracuje i s Vysokým učením technickým v Brně, Vysokou školou báňskou - Technickou univerzitou Ostrava, Technickou univerzitou v Liberci nebo Fakultou vojenského zdravotnictví v Hradci Králové, která spadá pod Univerzitu obrany. V případě biotechnologií je pro nás důležitý výzkum Univerzity Karlovy, Masarykovy univerzity i Univerzity obrany. Co se týče vesmírných technologií, máme zde desítky institucí. Prim hraje státní Výzkumný a zkušební letecký ústav. V Letňanech, kde sídlí, vznikl velký klastr s desítkami firem zaměřených právě na vesmír.
Obecně je to způsobeno nedostatkem peněz a bohužel to platí i pro rezort obrany. V lepších případech to dopadá tak, že se poznatků z českého výzkumu chopí západní firmy nebo instituce. Zpravidla pocházejí ze Spojených států. Tento strukturální problém je ale celoevropský. I velké země Evropské unie mají vynikající výzkum, který nepřetaví do konkrétních produktů, jako jsou systémy pro zlepšování schopností vojáka včetně exoskeletonů, dronů, robotů. Drtivá většina řešení je ze Silicon Valley nebo z Texasu. I to je důvod, proč vznikl Evropský obranný fond, z něhož můžeme v příštích sedmi letech čerpat miliardy korun.
Využijí poznatky z českého obranného výzkumu, které se podaří zhmotnit v konkrétní produkty, i ostatní členové NATO?
Každý zdravý výzkumný ekosystém stojí na třech pilířích. První je vědecká část, druhý výrobní a třetí uživatelská část. Určitě nejde pouze o využití českou armádou. Naše plánování je úzce propojené s celým severoatlantickým prostorem.
Tomáš Kopečný (31)
Absolvoval bezpečnostní studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Na ministerstvu obrany začínal v roce 2013 jako poradce náměstka obrany. V roce 2016 se stal ředitelem odboru průmyslové spolupráce. Od loňska je náměstkem zodpovědným za tuto oblast. Podílel se například na sérii videí podporujících český obranný průmysl a na založení vládní Agentury pro obrannou spolupráci, která funguje od ledna. Ta má umožnit uzavírání zakázek na úrovni vláda - vláda a také politicky podporovat české firmy v zahraničí.
